Kámen a prst

Seděla na kameni a žmoulala posmrkaný kapesník. Na prstu řízanec od žiletky pálil jako čert, to si tak večer moc horlivě holila vánočně zarostlé nohy a připletl se jí do cesty kloub ukazováčku. Tvrdý trůn byl nepohodlný, přesto tady ráda sedávala a vždy poslouchala vzdálené chrochrání svého psa. Koukala do lesů a sledovala postavu opírající se o strom, černou siluetu bez tváře a identity. Člověk, pokud jím byl, přešel za strom opodál. Nikdy už ho neviděla. V prstu jí škublo a náplast se zalila krví.