Katrina

Stalo se to přesně před dvaadvaceti lety. Tehdy mi bylo teprve sedm let. Ten den si však pamatuji, jako by to bylo včera…

 

   Kvůli těžké chorobě, která postihla matku v době těhotenství, se Katrina, moje starší sestra, narodila slepá. Nevidomost jí však místo zraku darovala schopnost vidět budoucnost toho, koho se dotkla.

   Místní obyvatelé se příliš brzy začaly Katrininých schopností děsit. Našemu domu se vyhýbali a s celou naší rodinou nikdo nepromluvil jediné slovo.

 

   Možná to bylo způsobené strachem vesničanů, možná se sestra narodila jen ve špatné chvíli na špatném místě. Ale jednoho dne naši vesnici navštívila Inkvizice.

 

   Snaha o útěk a odvedení Katriny do bezpečí se rodičům nepodařila. Pro pokus o velezradu a ukrytí čarodějnice byli, matka i otec, nemilosrdně popraveni na šibenici; před mými zraky.

   Sestru na místě zbičovali, aby ztratila veškerou sílu a zmařili tak její pokus o útěk.

 

Bránil jsem je, všechny jsem je bránil.

 

   A tak mne také zajali. Abych hleděl na to, jak milovanou Katrinu mučí a nutí jí k přiznání se k něčemu, co nikdy neudělala…

Brzy jsem zjistil, že v naší zemi existovaly tři úrovně mučení.

 

   Většina těch, co byli neprávem odsouzeni z čarodějnictví, se k hrůzným nesmyslným činům přiznala již během první úrovně, po které byly obviněným lidem svázány ruce za zády a k nohám přivázány těžké balvany.

   Následně byli "milostivě" vhozeni do hlubokých vod.

   Jen hrstka odvážných se dostala ke druhému způsobu mučení.

   Nikdo se však nikdy nedostal ke třetí, té nejhorší úrovni.

Až na mojí sestru ...

 

   Inkvizitor a jeho věrní stoupenci nás odvedli do sklepů hlavního města.

   Se zavázanýma rukama jsem byl postaven mezi zvědavé obecenstvo, zatímco Katrinu odvedli ke kovovému křeslu uprostřed sklepení.

 

Nejdříve z ní strhali veškeré oblečení.

Několika ranami jí švihli bičem přes nahá záda.

Poté jí posadili na křeslo a svázali jí ruce, které jí položili do obnaženého klína.

A pak, k mému zděšení, jí začali z prstů rukou i nohou strhávat nehty.

 

   Ze rtů se mi vydral zděšený výkřik. Muž, co mě držel za límec špinavé košile, mě silně nakopl. Tvrdě jsem dopadl na kolena. Palčivá bolest, která se mi rozlila pravým kolenem, se však ani zdaleka nemohla srovnávat s tím, co právě prožívala sestra.

 

   Katrina však neprojevovala žádnou známku bolesti nebo utrpení. Ne. Jen nehnutě seděla, v obličeji žádný výraz. A své slepé bílé oči upírala mým směrem.

 

   Inkvizitor, očividně nespokojen se sestřinou reakcí, přešel ke druhé úrovni.

  

   Krvácející prsty, které v ten okamžik připomínaly spíše zkrvavené pahýly, jí smáčeli v bublající silně páchnoucí kyselině. Zatímco já klečel a prosil o milost své sestry, ona nevydala jedinou hlásku.

 

   Myslel jsem si, že již nemůže nastat nic horšího než to, co jí už provedli.

Ale šeredně jsem se zmýlil.

 

   Katrině uvázali kolem úst roubík a ruce jí za zády svázali ke strappadu. A k nohám jí přivázali těžká železná závaží.

 

   Inkvizitor vyslovil poslední výzvu k tomu, aby se přiznala k čarodějnictví.

   Sestra se však jen pousmála.

A plivla mu pod nohy.

 

A tak byl vydán rozkaz.

 Muži zatáhli za lano.

 

   Místností projel zvuk praskajícího ramenního kloubu a sestře se uvolnily paže. Všechny tělní otvory jí ochably.

   Sklepením se vinul odporný smrad. Silný zápach doprovázel zvuk mých vlastních zvratků dopadajících na kamennou zem.

   V ten samý okamžik sestra vydala první náznak bolesti. Katrina zaklonila hlavu a její orosené popraskané rty vydaly nehlasný výkřik. Ale ani tehdy se k čarodějnictví nepřiznala.

 

   A já ve chvíli, kdy sestru spustili dolů a těžké závaží jí s odporným hlasitým praskotem vykloubilo nohy, jsem vydávil poslední zbytky obsahu svého žaludku a upadl do hlubokého bezvědomí…

 

 

Otevřel jsem oči.

   S tupou bolestí v hlavě jsem se probudil na chladné zemi. Otočil jsem hlavu k hořící hranici. Na vrcholu olejem zapáchajícího dřeva jsem ji uviděl.

 

Katrina.

Má milovaná sestra.

 

   Zaječel jsem.

   Chtěl jsem se postavit a sestru zachránit, byl jsem však spoutaný a nohy mi odmítaly sloužit. Tak jsem pouze ječel a plakal a zděšeně se díval na to, jak mojí sestru pohlcují plameny.

 

Naposledy na mě upřela své slepé oči.

Naposledy se na mě pousmála.

Ale jen já věděl, co její neveselý úsměv skrývá.

 

A v tomtéž momentě se městem prohnal zápach hořícího těla…

 

A já, po dvaadvaceti letech od Katrinina upálení, jsem se díky sestřině magii stal smrtícím nástrojem těch, kteří mohli za její smrt.

 

Těšte se na pomstu…