Had (2. část)

15. července 2012 (23:10, stará lesní oblast Windwood)

Cítila stále pulzující a bodavou bolest v hlavě. Nevěděla, jestli má otevřít oči. Probudit se a zjistit, že všechno je jen zlý sen. Bála se. Chtěla pohnout rukou, ale nešlo to. Uvědomila si, že má obě ruce přivázané a pohyb jí způsobuje stále větší bolest. Ruce byly uvázané tak silně, že cítila, jak se jí zařezávají do kůže.
„Billéééééé!!!“. „Ona se probouzí.“


"Kde to jsem? Panebože?" Znělo jí v myšlenkách.
Věděla, že každou chvíli musí otevřít oči, ale ještě si přemítala v hlavě poslední události. I když jí bolest odrazovala od přemýšlení, zkoušela se soustředit. Naposledy byla v taxíku a poté uviděla jeho tvář. Bylo to u kostela Spasitele. Pak si vzpomněla, že projížděli kolem rodinných domů a zmizeli v lese. Windwood! Už jsi vzpomněla, co to bylo za les. Slyšela o něm několik hrůzných historek, ale nepřikládala jim velkou pravdu. Myslela si, že těmahle historkami krmí rodiče své děti, když nechtějí brzy spát. Odnese tě tam to strašidlo, nebo už jsi slyšel o Windwoodském strašákovi?. Bla, bla, bla. Ale přeci jen, nic se nevyrovná tomu, co jí vykládal její otec, který byl mimo jiné místním policistou.

V roce 1978 bylo ve Windwoodském lese nalezeno pětileté dítě. Chlapec. Opuštěný, na sobě jen otrhané oblečení a celý od špíny. Nikdo nevěděl, komu patří. Nikdo z města nepohřešoval svého chlapce, a proto jej Sophiin otec společně s kolegy, odvezli do dvaceti kilometrů vzdáleného dětského domova. Nikdo z chlapce nevymanil žádnou odpověď. Byl to samotář, hrál si s kostkami a prvně si každý myslel, že trpí autismem. Na veškeré otázky odpověděl jen „Hm.“ Každý se mu vyhýbal. Děti, starší, dokonce i pár vychovatelek ho obcházelo obloukem, až na jednu vychovatelku. Jmenovala se Nancy. Ta jediná, měla trpělivost a sama chtěla přimět chlapce k hovoru. Neustále pociťovala naději, že jí rozumí nebo něco promluví. Marně.

Nancy se jednoho krásného dne probudila. Protáhla se, podívala se na hodinky. Bylo 7:30, ještě má čas, než půjde na kontrolu pokojů. Rozhodla se, že se ještě otočí na bok a bude chvíli přemýšlet.
Krev!
Uviděla krev na polštáři. Promnula si oči, několikrát se nadechla a podívala se na polštář znova. Nezdá se jí to. Celý polštář měla od krve.
„Ach bože.“

Vstala a rychlými kroky šla do koupelny. Měla strach se podívat do zrcadla, ale zvědavost vše překonala. Když se spatřila v zrcadle, ihned se zděsila. Vytřeštěnýma očima pozorovala samu sebe, jak na obou tvářích má vyryté hvězdy. Ne. Nebyly to hvězdy. Tenhle symbol už někde viděla. Pentagramy!
„Ježíšikriste!“. Pustila vodu a opláchla si obličej. Vzápětí ucítila palčivou bolest na levém uchu. Odhrnula si pramínek vlasů a uviděla, jak kousíček jejího ucha není. Někdo, jí uřízl kousek ucha!

„Nancy!“ Ozvalo se za ní. Lekla se a ručník, který byl už nyní od krve, jí spadl na zem. Otočila se, a uviděla siluetu malého chlapce. Chvíli tak mlčky stáli, dívali se na sebe, až nakonec ticho prolomila Nancy.
„T-ty, tys promluvil?!“ řekla, když si držela si ruce na hrudníku a zhluboka dýchala. Nemohla tomu uvěřit.
„Oni přijdou“ zamumlal.
Nancy se zamračila.
„Co jsi to povídal? Kdo má přijít?“
„Oni přijdou. Přijdou, už brzy. Brzy. Brzy.“ Opakoval neustále.
„Uklidni se, kdo přijde?“
Dítě se na ní vztekle zamračilo. Nancy si všimla, že má něco v puse. Něco žvýká.
„Tvé ucho“ řekl a zašklebil se na ní. On jí uřízl kousek ucha a teď to před ní žvýkal!
„Co jsi to udělal?! Co jsi mi to udělal!“
Chlapec však nehnutě stál a měřil si jí pohledem. Poté vytáhl něco ze své kapsy a držel to v ruce.
Nůž.
„Dej mi ten nůž! Okamžitě!“ Přikázala.
„Ne-e.“

Nancy ztratila veškerou trpělivost. Pomalými kroky, se blížila k chlapci. Ten nehybně stál. Vzdálenost se zmenšovala a v duchu se uklidňovala, aby provedla moment překvapení, a nůž chlapci včas vytrhla z ruky.

Ještě ne.

Teď.

Natáhla se po chlapci, ale ten včas ucuknul a Nancy spadla. Když chtěla vstát, ucítila něco v zádech. Něco ostrého. Snažila se popadnout dech, ale marně. Chvílí tu tupou bolest cítila a pak zase ne. Otočila se směrem k dítěti, který nad ní stál, a když pohlédla na nůž, který držel ve své ruce, uviděla čerstvou krev.
„Kurvo.“ Syklo dítě a nožem jí probodlo hrdlo. Nancy jen vykulila na chlapce oči a snažila se natáhnout ruku. Prosila.
Jednou.
Dvakrát.
Pak jí klesla hlava na podlahu. Byla mrtvá. Dítě nad ní chvíli postávalo a pak zmizelo.
Nadobro.
Jediné, co se šířilo, byla krev po koupelně.

Konec 2. části