Blesky

Zahořklý muž seděl ve svém bytě a popíjel ze sklenice brandy.Venku pršelo,chvílemi zahřmělo a hodiny se blížily k půlnoci.
Z lahve mu zbyla již půlka a svět se s ním začínal trošku více houpat.
Uslyšel z chodby jak se otevřely dveře a protože tušil o koho jde ,zaklel.
Viktor Matterson zřejmě vyrážel na jednu ze svých nočních procházek.
Zahořklý měl sto chutí vpadnout na chodbu a vynadat mu,že musí hodinu a půl po obecně platném nočním klidu, dělat hluk i když ve skutečnosti žádný opravdový nedělal.
Zahořklý ale Viktora nemohl ani cítit už od doby kdy se přistěhoval a s čistě osobní nevraživosti se mu snažil jen tak zavařit...
Viktor byl plnoštíhlý mládenec středního věku s podivně nepřítomnýma očima .Povahu měl milou,ale až chorobně plachou.
Pro jeho neobvyklé chování o něm mezi některými lidmi ve čtvrti kolovaly domněnky,že je možná obětí nějaké psychické poruchy.
Ten večer se ale Zahořklý mýlil když si myslel,že Viktor vyráží ven na noční procházku.
Mířil ve skutečnosti pouze do přízemí povídat si se Grétou.S.
Šlo o ženu požehnaného věku,která ve Viktorovi neviděla podivína jako mnoho lidí,a s obou dvou se brzo stali přátelé.
Z dáli se přibližovala bouře a tak se Viktor cítil velmi nesvůj a právě proto se rozhodl za starou paní zajít.
Gréta měla rozhozený denní režim.
Noc za nocí obvykle trávila nad křížovkami,nebo nad knihami .Viktor také velmi rád ponocoval když si zrovna mohl ráno přispat ,protože v noci pro něj vládl posvátný klid a vše mělo jiné zvláštní kouzlo než za dne.
A tak se oba dva občas sešli i v po půlnočních hodinách.
Viktor tvrdil,že ve chvílích kdy zuří bouře a nebesa protrhne blesk zahlédne na mžik,v záři blesku malé nad sebou seřazené tváře.
Pár lidí kterým se kdysi neuváženě svěřil se svým tajemstvím, se ho snažily přesvědčit,že jde o halucinaci a že by měl ,,navštívit odborníka´´.
On ale sám sebe neviděl a nechtěl vidět jako nemocného.
Raději navštěvoval dobráckou Paní Grétou která mu naslouchala snad z části z vděku za to že někdo zaplňuje její osamělé chvíle.
Viktor často přemýšlel zdali mu skutečně věří,ale už ten fakt,že někdo vůbec připouští možnost existence toho co při bouři spatřuje,mu byl lékem na jeho časté melancholické nálady.
Ale někdy si všiml výrazu skutečného strachu na její tváří,který možná způsobovalo jeho občas až moc horlivé podání onoho tajuplného jevu.
A co si myslíš,že to je ?zeptala se ho v tu samou noc kdy Zahořklý o patro nad nimi právě topil svou mysl v alkoholu a jedovatých myšlenkách.
V dálce občas zahřmělo a venku za okny zuřil silný déšť.
,,Takhle se mně ptáte stále,myslíte,že na to jednou spolu přijdeme?´´
Já si myslím,že ne-odvětil Viktor a sledoval jak stoupá pára z hrníčku čaje postaveného před ním na stole.Viktore musíš mít nějakou svou teorii přeci-oponovala Gréta.
,,Je mi velice líto drahá Greto, já vím,že se mně snažíte pomoci,ale já jen vidím,co vidím,to je všechno´´.
,,Existují určité teorie o tom,že existují duchové živlů,není to přesně to co by zapadalo,když se tu bavíme o zvláštním jevu při bouřce,ale myslím,že by ti to mohlo pomoci´´.
Pomalu,ale s jistou elegancí se zvedla ze židle ,došla ke své knihovně a podala Viktorovi jakousi publikaci zaměřenou na magická témata.
Viktor jí ze slušnosti prolistoval a později odložil na stolek s diplomatickým úsměvem ,,myslím v že v této knize odpověď nenajdu ,ale moc děkuji...
Stavil se k situaci proto,jelikož si vytvořil určitou psychickou obranu ,,ve jménu rozumu´´,že se bude držet pouze toho co jeho oči vidí a nebude se snažit začleňovat ty obrazy v blescích do nějakých třeba i záhadologických teorii...
Bouře se přibližovala protože zvuky hřmění se ozývaly nejprve jako vzdálené ,,exploze´´ a potom byly slyšet postupně čím dál bliž.
O hodinu později ,když se Viktor po schodech nahoru vracel do svého bytu Zahořklý ležel v alkoholovém oparu na kanapi (a stále ho neopouštěla touha tomu ,,pomatenci´´ něco provést).
Zbystřil když uslyšel kroky na chodbě.
Vstal a prudce otevřel dveře.Na chodbě se ještě svítilo a Zahořklý uslyšel,že do prvního patra někdo stoupá z přízemí.
Schválně si počkám-pomyslel si ,ale Viktor se zastavil na schodech,protože situaci vytušil předem.
Po chvíli váhání opatrně vystoupal o jeden schod víš a potom o druhý a v ten okamžik do něj prudce narazilo jakési tělo a Viktor se skácel ze schodů.
Oba muži se nešťastně střetli především z důvodu,že Zahořklého opilost způsobila,že učinil prudký trhavý pohyb při kterém mírně ztratil rovnováhu.
Pozdě si uvědomil,co se stalo.
Došlo mu to teprve tehdy když sledoval ležící bezvládné tělo (na místě kde začínalo schodiště) s malou louží krve u hlavy.
Sám skoro spadl ze schodů,ale naštěstí se stačil chytit zábradlí.Rychle seběhl dolu a klekl si vedle těla a řekl omámeně(i když situací jakoby napůl vystřízlivěl)
,,sakra práce,tohle ne´´.
Zatřásl s tělem,ale marně. Vzbuď se-zamumlal a teprve ve chvíli,kdy nahmatal jeho puls a nic necítil,mu došlo,že Viktor je mrtvý.
Do háje,to jsem nechtěl-zaklel a v jeho hlase se ozval podtón zmatku,,proboha já jsem ho zabil.
V té chvíli pocítil největší hořkost ve svém životě.
Muže,kterého považoval za pomateného,muže jemuž prováděl schválnosti skoro kdykoliv měl příležitost, se mu podařilo nešťastnou náhodou zabít.Jéžiši Kriste-zmatkoval a klel a naprosto ztratil sebekontrolu.
To se mi snad zdá,to není pravda,to se mi snad zdá-opakoval stále roztřeseným hlasem v němž se ozýval podtón bezvýchodného vzteku a vrávoravou chůzí vyšel ven před dům do deště jakoby snad doufal,že ho proud deště vzbudí z toho ,,zlého snu´´.
V přízemí bydleli mimo paní Gréty ještě dva manželé,kteří v tu dobu byli na dovolené a třetí byt byl dočasně bez nájemníků.
Zahořklý měl ale štěstí,protože pani Gréta se právě sprchovala a tak nemohla slyšet zvuky z chodby.
Stál před domem a díval se do noci,zatímco na něj hustě pršelo,vlasy mu plihly a jeho z alkoholového dýchánku krutě vytržená mysl ,se stále zabývala Viktorem Mattersonem..
V tu chvíli oblohu roztrhl modrý průhledný blesk jako nějaký obrovský nalomený meč..
Pani Gréta oblečená v županu právě vycházela z koupelny,když jí silné zablesnutí na vteřinu téměř prosvítilo část bytu .
Potom cosi zaslechla,avšak zvuky způsobené dopadáním kapek způsobily,že mohla těžko určit co přesně uslyšela,ale byla by přísahala,že šlo o silný vzlyk,nebo výkřik. Došla tiše k oknu a odhrnula pomalu záclonu a spatřila na chodníku díky světlu lampy ležet postavu a kapky deště bičovaly její bezvládné tělo...V tom okamžiku nocí zaduněl hrom.