Můj nejhorší zážitek

Můj nejhorší zážitek

Anotace: Nejhorší zážitek může být i život. (sloh)

Můj nejhorší zážitek

Je to jako kdyby se to stalo včera, však čas již ztratil veškerý svůj smysl, takže těžko říci, zda se to událo před několika týdny, měsíci či lety, jedno je ale jisté – již to nelze vrátit. Ano, slyšela jsem spoustu výčitek, názor na onen čin se lišil u každého, leč většina kladla stejnou otázku, otázku tak prostou, ač je téměř nemyslitelné, že by se na ní nedalo odpovědět a přesto je to tak. Jak jasně si vzpomínám na různé věci, které mě trápily a zdály se mi neřešitelné, jak jasně si vzpomínám na hodiny a hodiny strávené v tmavém koutě v naprostém psychickém a i fyzickém zhroucení, jak mě pronásledovaly a nedalo se jim nikterak bránit…
Byl to jeden z těch dní na začátku jara, kdy se opět po dlouhé a kruté zimě probouzelo vše k životu. Z okna jsem sledovala, jak se pomalu zelenají stromy a trávníky, jak na větvích sedí ptáci a začínají si zvesela prozpěvovat – ah, jak to ničilo mé, již tak dosti potrhané, nervy. Přiznávám se, že jsem se na to nemohla dívat, tedy trávila jsem dny se zataženými závěsy v co možná největším šeru, avšak se zpěvem plným radosti se bojovalo hůř.
Toto byl jeden z těch několika mála dní, kdy mě v mé samotě navštívil přítel z té hrstky lidí, kteří mě stále ještě neuvrhli v zatracení. Nyní, s odstupem času, mi přijde úsměvné, jak mi všichni říkali, že to bude dobré, že to přejde, že je to jen takové období… Žádné takové období! Celý život nelze nazvat jen nějakým takovým obdobím, ano, ano život člověka je nic oproti životu lidskému, ale… Jak mě mohli chtít utěšit, když jsme všichni věděli, že je to naprosto ztracené, jen oni si to nechtěli přiznat, nechtěli si přiznat, že já už nemám šanci na záchranu, na lepší život.
Abych zbytečně neprotahovala naše vzájemné utrpení, protože vím, že ani ostatním nedělalo moc dobře mě sledovat, vykouzlila jsem na tváři svůj naučený umělý úsměv, poděkovala za návštěvu a přítele, po zhruba hodině, vyprovodila ven. Bože, jak já nenáviděla samotu, vždy a neustále se mě zmocňovaly příšerné myšlenky, upadala jsem do stavů nepředstavitelné úzkosti a vše se zdálo bezcenné, pomalu mě opouštěla síla s tím vším bojovat, tedy vyhledávala jsem jakýkoliv způsob, jak si alespoň částečně ulevit.
Nikdo přesně nevěděl, co mě sužovalo a nikdy jsem nebyla schopná komukoliv přesně vylíčit, co se ve mně odehrává, jaké boje jsem sváděla sama se sebou a jak jsem ve většině případů prohrávala. Jak jsem toužila po tom, aby mi někdo podal pomocnou ruku, ale zároveň jsem se obávala, že jej stáhnu k sobě, do temných pekel, kde Strach nabývá nového rozměru a kde se pojem naděje ztrácí v neznámých dálkách, jež jsou v nedohlednu.
Vždy jsem končila tam, kde jsem začínala, napadalo mě, jestli nejsem tím problémem já, neovládala jsem svou vůli a žila jsem s tím, že jsem všechno prohrávala. Těžko se mi dýchalo i usínalo s pocitem, že vše začne druhý den nanovo, že budu dál přežívat se svou samotou a bolestí, že to nebude mít konce. Leč, byl to ten den, kdy Úzkost a Strach, Bezmoc a Samota mě udolaly, den, kdy konečně zcela zvítězily. Byl to den, kdy jsem konečně se vším skoncovala a ocitla se tady – v zemi nikoho a ničeho, v místech, na která se bojí pomyslet i ti největší učenci a mudrci, proplouvám světem, který nemá hranice, a ze kterého již není návratu. Nikdy jsem nevěřila v nebe či peklo, avšak pravdou zůstává, že nejhorším peklem je nezdařený život, žila jsem v pekle…
Autor Tina, 10.06.2014
Přečteno 4149x
Tipy 3
Poslední tipující: hp.Rick, Aiury
ikonkaKomentáře (12)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Fajný, asi bych opakoval, co sem napsali druzí

14.06.2014 11:50:28 | Nergal

líbí

Děkuji :)

14.06.2014 12:33:32 | Tina

líbí

sice jsem spíše na krváky a pořádné prasárny, ale tohle se mi četlo dobře, za mě tip a určitě si přečtu i něco dalšího

10.06.2014 21:23:08 | hp.Rick

líbí

Děkuju a těší mě, že ač to není vyloženě tvůj šálek kávy, tak se ti to líbilo :) Nějakej ten krvák se mi taky sem tam objevuje, ale často svoje hrdiny deptám, nechám zešílet, občas se zabít... a tak, prostě běžný den :D

10.06.2014 21:32:23 | Tina

líbí

určitě si tvoje díla pročtu, v hororech si libuju a ne vždy je nálada na gore , hektolitry krve a končetiny rozházený kolem postele, na který se valí pár nafouklých, hnijících torz a některý hrdina z mých děl jim przní ustní dutiny neholeným ptákem poté, co jim vytrhal zuby rezavýma kleštěma

10.06.2014 21:41:23 | hp.Rick

líbí

Dobrý vědět, začnu to taky pomalu pročítat, když budu mít náladu vraždit :D

10.06.2014 22:00:22 | Tina

líbí

a je na tom něco pravdy?

10.06.2014 20:08:14 | Daniela

líbí

Pro někoho rozhodně ano. Bylo mi na nic, když jsem to psala, ale ne takhle, jen mi to pomohlo k (snad) lepšímu příběhu (jestli to vůbec jde nazvat příběhem)...

10.06.2014 20:19:39 | Tina

líbí

Skvěle napsané! Přesně takhle si představuji myšlenky té, které se nezdařil život ... ST :)

10.06.2014 19:59:01 | Aiury

líbí

Děkuji :)) Snažila jsem se o určitou věrohodnost, tak jestli se mi to povedlo jsem více, než ráda :)

10.06.2014 20:06:46 | Tina

líbí

Řekla bych, že je to velmi zdařilé ;) :)

10.06.2014 20:09:55 | Aiury

líbí

Tak to mě těší :)

10.06.2014 20:17:35 | Tina

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel