Soužití s démonem... 1

   Smráká se, ležím se svojí přítelkyní v posteli, mazlíme se. Mám krásný pocit z toho, že ji objímám a vím, že mne miluje. Prohazujeme si zamilované pohledy a úsměvy. Oba jsme zadýchaní. Otáčím se k ní znovu, tentokráte s pohledem zvláštně jiným. Úsměv, který jí spíše děsí. Pooddálí se a ptá se, co to dělám. Pouštím ji. A povalím ji na záda. Myslí si, že je to další z mých sexuálních her. Usmívá se, ale úsměv rychle zmrzne, když ji uchopím křečovitýma rukama pod krkem a stisknu.

   Můj úsměv se mění v škleb, když poslouchám skřehotání jejího hlasu a sleduji její zbytečné snahy o volání o pomoc. Moje ruce jí průdušnici a celkově krk příliš zužují. Cítím, jak něco v jejím krku křuplo. Hlasivky. Cítím se krásně, mám chuť si zpívat a tančit. Sklenici, která leží na stole, o něj rozbíjím. Největší ze vzniklých střepů užívám k tomu, abych se podíval do hrudi.

   Chci vidět srdce, chci je vidět, jak bije pro mne. Jak pomalu přestane. Nemůže křičet a pomalu se dusí. Sleduje mne vyděšeným pohledem. Nechápe to. Jak roztomilé. Pouštím krk oběma rukama a střep zlehka proniká kůží. Řežu tkáň a pomálu se dostávám k hrudní kosti. Kouknu jí do očí a sleduji, jak z nich vyprchává život. Chytám obě strany řezu a vší silou je táhnu od sebe. Hlasité mlasknutí a už vidím žebra. Krev se řine všemi směry. Lámu jedno žebro za druhým a ruce pomaloučku zanořuji do teplé hrudi. Cítím, jak její srdce bije, a vím, že je to naposledy.

   Moje radost se zvyšuje. Začínám si broukat melodii jedné dětské ukolébavky. Držím srdce. Sevřu ho pevně v ruce a podívám se do jejích otevřených očí. Už na mne zírá bez jediného náznaku grimas. Kdyby ta naivka jen věděla, že skončí jako oběť. Vyrvu jej z hrudi a její obličej se znovu zkřiví. Je krásné, mladé, samá žilka, už nebije. Jsem trochu zklamán. Ale i takhle mám krásný pocit.

Ptám se jí šepotem do ucha.

    „To je vše? Bije jen pro mne jo? Hovno, nebije pro mne, nebije vůbec.“ Olíznu jej, ta nasládlá, železitá chuť. Z rozmaru si zpívám. Cítím se zklamán, že nemůže sledovat, jak hezky pojím, jak budu hodovat. Chuť se zakousnout do srdce je větší a teď už mne přemohla. Blbě se ukusují sousta. Ale vší silou žvýkám a snažím se polykat. Něco mne hřeje uvnitř. Mám zvláštní mravenčivý pocit v břiše. Dojedl jsem. Otáčím ji, aby ležela zády ke mně.

   Omyju záda vodou, která je v druhé sklenici. Otřu je kusem deky a na bílá záda maluji symboly, které neznám. Někdo jako by vedl mé ruce. Nejdříve kruh, pak čočku doprostřed a do něj vkresluji osm znaků. Hlasitě se směji a podívám se na dveře. Zapomněl jsem, že v bytě nejsme sami. Další oběť pro mého boha.