Válka Kosů

Křičíš na zastávce, nohy ti nestačí, dobíháš, nestíháš, čas tě tlačí. 
Zahlédneš vílu, tu kterou jsi spatřil ve svých snech, v těch nejtemnějších myšlenkách, které kdy mohly vůbec projít někomu hlavou. V té džungli, kterou nelze přirovnat k žádnému pozemskému zážitku. 
Sebereš odvahu, chceš vílu oslovit. Poklepeš jí na rameno, otočí se. Její pohled tě uvězní, nemůžeš se hýbat, nemůžeš dýchat, nemůžeš mluvit. Víla se hlasitě zasměje, asi tak hlasitě, jak se smějí vlkodlaci. Foukne ti do obličeje červený prášek a rychlostí rychlejší než je světlo samo, zmizí. 
Bylo to však něco jiného co přináší podivnost do tohoto dění- samotná láska, stesk a nevinné bdění.