PĚT VTEŘIN

Když se jednoho rána probudil, zjistil, že ví všechno o pět vteřin dopředu.
Ještě než vstal z postele ,věděl, že šlápne na ponožku, kterou tam včera nechal ležet. Posunul tedy chodidlo o kousek doprava a vyhnul se jí. Vstal a namířil si to do koupelny. V půli pokoje se zarazil a vrátil se pro papuče,protože ucítil, jak chladné je linoleum v kuchyni. Vlezl do sprchy, otočil kohoutkem a rovnou přidal trochu teplé. Vnímal teplotu vody dříve, než se proudem rozlila po jeho těle.

Zavolal do práce, řekl, že se necítí dobře, že má teplotu. Lhal, aby mohl zůstat v klidu doma sám se svými myšlenkami. Potřeboval si to promyslet. Věděl o pět vteřin dříve, co mu jeho nadřízený odpoví. Měl sto chutí ho předběhnout a říci mu: „Jasně, že se vypotím a pozítří přijdu.“ Nechal ho však domluvit a řekl mu to až pak.

Pouhých pět vteřin.
Jak to zužitkovat, jak na tom vydělat?
Probíral různé možnosti. Jako první ho napadly sázky. Jenže pět vteřin nestačí. Sportka, sázení na zápasy, loterie, to všechno je na nic. V ruletě je to taky k ničemu, krupiér ukončuje sázky minimálně dvacet sekund před dopadem kuličky. Sakra, to nemohlo být alespoň půl minuty? Jak to využít v práci, nebo v běžném životě?
Jistě, když si dá pozor a naučí se s tím zacházet, může získat jistou výhodu. Naučí se neříkat to, co by ho v následujících pěti vteřinách mohlo mrzet. Nalil si do sklenice whisky a ještě než se napil, ucítil jak se mu rozlévá teplo v žaludku.

***
Odešel z luxusního hotelového pokoje, sjel výtahem do garáží a volným krokem se blížil ke svému autu.
Věděl, že mu vstoupí do cesty nějaký člověk, který stál skrytý za sloupem. Ještě než na něj ten muž namířil zbraň, stačil mu před očima prolétnout celý jeho život.
Zvláště barvitě viděl ty poslední roky, v kterých se stal nejznámějším a pravděpodobně nejúspěšnějším profesionálním hráčem Black Jacku všech dob. Jistě, nějaký čas mu trvalo, než se naučil počítat karty a zúročit tak své neomylné rozhodnutí, jestli má zůstat pass, nebo požádat o další kartu. Stal se hráčem legendou a samozřejmě nesmírně bohatým člověkem. Stal se současně i největším postrachem všech Casin.
Všemožně se snažili přijít na to, jaký používá trik, jestli nemá komplice, nebo nějakou elektronickou pomůcku, měnili krupiéry, karty, ale nic jim to nebylo platné. Do spousty heren měl pochopitelně už vstup zakázaný, většinou bez udání důvodů. Na celém světě však stále zbývala Casina, která na jeho návštěvu s obavami teprve čekala.

Smutně se díval do ústí hlavně a litoval, že s hraním už dávno neskončil. Ještě než se garáží rozlehl výstřel, ucítil strašlivou bolest na hrudi. Zemřel o pět vteřin dříve, než padl mrtev k zemi.