Hortenzie a Matylda
Anotace: Neobvyklé vzpomínky jedné ženy, které vypráví příběh o dvou sestrách, lásce, krvi a beznaději.
Jmenuji se Hortenzie. Jsem jedináček, ale nebylo tomu tak vždycky. Kdysi jsem měla sestru, která se jmenovala Matylda. Když mi lezla na nervy, tak sem jí říkávala Matýsku. Byla o dva roky starší než já, ale teď už jsem starší já. Ona umřela, když jí bylo 18, takže jí už bude navždy 18, ale mně je teď už 49. Za týden mi bude vlastně 50. Už se těším na tu velkou oslavu. Balónky, konfety, snad bude i nějaký dort, to se uvidí. Oslavu mi chystají vždy mí přátelé, já sama si prý s ničím nemusím dělat starosti. Moc ráda chodím na procházky se svými přáteli. Mám v blízkosti domu oblíbenou zahradu, kde jsou cesty lemovány velkými keři, na kterých na jaře vždy vykvete zlatý déšť. Věnuji se převážně šití, malování a občas si beru služby v kuchyni, kde myju nádobí. Když sem byla mladá, tak sem chtěla být kytaristkou a zpěvačkou, ale Matylda mi vyhodila kytaru z okna, když jsme se pohádali a rodiče mi odmítala koupit novou. Prý by stejnak zas skončila na cucky.
Jenže v životě se ne vždy splní naše tajná přání a představy, tak co se dá dělat. Já jsem vlastně spokojený člověk. Ráda popíjím čaj přesně v 17 hodin večer se svými přáteli, kteří jsou sice dosti svérázní, ale to já jsem taky a nějak jsme se časem naučili vzájemné toleranci. Čaj je strašně přeslazený a než se k němu dostanu, tak je většinou studený, ale moc si u toho užíváme kokosové sušenky s čokoládovou polevou a koukáme společně na plátně na staré filmy, které si pouštíme na projektoru. Teď jsou ale teprve 3 hodiny odpoledne a do čaje a sušenek ještě zbývá dost času, tak se ho pokouším nějak zabít tím, že píšu tento dopis právě Vám Miroslave. Nemívám většinou moc příležitostí dopisovat si s muži, ale Váš inzerát v časopise mě opravdu zaujal. Lehce prošedivělý šedesátník, hledající spřízněnou duši na společné dopisování. Jakou ženu by to nechytlo za srdce viďte? Musím říci, že toto normálně nedělám, ale povím Vám něco více o mně a mojí sestře Matyldě.
Matylda byla o dva roky starší, jak už jsem Vám psala na začátku, a vždy byla samozřejmě ve všem napřed a lepší. Vždy ulovila mladíka, který se líbil nám oběma, lepší prospěch ve škole, lesklejší vlasy, zářivější úsměv a hebkou kůži. Jak tohle všechno vím? Protože jsem si v noci tajně chodila sahat. Její vlasy byly opravdu lesklé v odrazu měsíce a moc krásně voněly. A když sem se dotkla její mladé a rozehřáté kůže, bože, jak jsem z toho byla vzrušená, aby se neprobudila. Takhle tajně jsem se k ní občas plížila, nebylo to ale nijak riskantní, se sestrou jsme pokoj sdílely.
Jednou byla nemocná a kdybyste viděl, jak roztomile u toho vypadala. Její vlasy byly zmačkané, ale pořád stejně krásné. Oči měla mokré z té rýmy, a tak snad ještě víc ale vynikla ta mladistvá jiskra v nich. Navrhla jsem jí, že si zahrajeme karty, protože musela ležet v posteli a trochu se nudila. Tak sem přisedla k ní na postel a rozdala karty. Po několika hrách se ale unavila a usnula ještě se svými kartami v dlaních. Vzala jsem jí je z ruky a pohladila jí dlaň. Byla chudinka celá zpocená z té horečky. Její bílá noční košile, s poněkud infantilními potisky byla celá navlhlá z jejího těla. Všimla jsem si, že jí pomalu stéká z čela na tvář kapička potu, která skončila na klíční kosti. Dostala jsem nutkání jí tu kapku slíznout, a po chvíli přemlouvání jsem tak učinila. Ucítila jsem její slanou příchuť a podivnou vůni těla Matyldy. Ucítila jsem i její vzdouvající se hruď, jak se těžce nadechovala a vydechovala. Opatrně sem trochu shrnula její deku s květinovými potisky a zadívala se na její krásná velká prsa. Jedno sem lehce pohladila a bradavka se za chvíli vlivem toho stimulu postavila. Bože, to bylo tak vzrušující. Matylda se ale začala nějak podivně na posteli převalovat, tak sem polekaně všeho zanechala a utíkala jsem z pokoje. Večer sem na celou tu situaci musela myslet a neustále sem si představovala její krásný krk, hebkou kůži, zpocené tělo a její prsa. Začala sem se hladit po celém těle, ujistila sem se, že Matylda spí a zamířila níž mezi své nohy, kde jsem potěšila svůj nedočkavý klín.
Po nějaké době sem na celou tu záležitost zapomněla, ale přišlo léto a Matylda začala chodit v plavkách. Období krátkých sukní a přilehlých topů pro mě bylo vždy obdobím utrpení, protože já sama jsem byla vždy poněkud více při těle, a proto mi mamka vždycky oblečení šila na stroji, abych si připadala pohodlně a cítila se dobře. Každopádně s létem zase nastaly období vzrušení, které jsem musela nějak ukojit. Když jsem svojí sestru viděla, jak vylezla s mokrým tělem z bazénu a osušuje se, vždycky sem musela utéct domů do koupelny a udělat si to, jinak to prostě nešlo. Ale vzrušení neodcházelo, moje touha po Matyldě čím dál více rostla.
Na ten den, kdy vzrušení konečně pominulo si pamatuji přesně. Bylo pondělí odpoledne, léto se chýlilo ke konci a já byla doma sama. Rodiče u přátel na grilování a Matylda měla rande se svým novým klukem. Už nevím, jak se jmenoval. Ale nějak stupidně, třeba Lukáš. Každopádně v rádiu hráli mí oblíbení Beach Boys a já si vychutnávala domácí ledový čaj, párek v rohlíku s kečupem a četla si v encyklopedii o vzácném druhu ptactva. Bylo horko, ale já na sobě měla mikinu, protože když jsem seděla, tak se mi vyvalily faldy a já to nechtěla vidět a nechtěla sem, aby to viděl i kdokoliv jiný. Najednou jsem uslyšela, jak vchodové dveře cvakly a po chvíli hromově zaduněly. Matylda přiběhla jak nešťastný anděl do obývacího pokoje. Měla na sobě krásné bílé šaty, které jí končily pár centimetrů nad koleny. Dlouhé hnědé vlasy rozpuštěné a jako vždy lesklé. Ale na tváři měla rozmazanou řasenku a já si všimla, že pláče. Ptala jsem se jí, co se děje a ona začala vzlykavým hlasem nadávat na celé mužské pokolení. Začala jsem jí utěšovat a přivinula sem si ji k sobě. Po chvíli sem cítila, že se její tělo přestává pod vlivem pláče cukat a navrhla sem jí, že jí učešu vlasy. Svolila a děkovala mi. Česala jsem jí a pak jí splétala vlasy v cop. Sledovala sem její dlouhý krk a hebkou kůži. Cítila sem, jak dole zase celá vlhnu. Moje ústa, pořád ještě umaštěné od párku a kečupu se pomalu začala přibližovat k jejímu krku. Pak jsem jí na něj lehce líbla a Matylda se pousmála, ať jí přestanu lechtat. Pod zvukem jejího smíchu se mi zatemnil celý můj pohled. Čapla sem ji za ruce, které sem zezadu chytla a začala ji zuřivě líbat. Vyvlékla se mi a začala křičet. Povalila sem jí svým tělem, které bylo poněkud větší, než její krásné a drobné. Ošáhavala sem jí prsa a bylo to tak krásné. Matylda už doslova řvala a bušila do mě pěstičkami a snažila se kopat. Nakonec mě přece jen odstrčila dostatečně na to, aby se mohla zvednout. Začala na mě mluvit a prosit mě. Tak jsem se ovládla, uklidnila se a propustila ji.
Matylda se rozběhla ke dvěřím a začala na mě hystericky křičet, že to poví rodičům. Rozběhla sem se za ní a spatřila jí ve dveřích, jak chce odejít a zabouchnout za sebou. Chytla sem jí v poslední chvíli za ruku a snažila se jí zastavit, ale ona se odtahovala vší silou, ať jí pustím. Říkala jsem si, že je to od ní neposlušné, tak sem jí přivřela ruku do dveří. Měl by jí někdo poučit o bonzování, říkala jsem si. Začala řvát a já ji ve chvíli slabosti vtáhla zpátky dovnitř. Pomalu jsem pozorovala, jak její ruka modrá a jak Matylda leží na zemi a kroutí své krásné tělo v bolestech. Lehla sem si k ní a začala jí líbat a pomalu jí ty šaty svlékat. Líbala jsem jí snad úplně všude. Matylda plakala a já si vzpomněla na tu slanou chuť potu a tak sem jí začala olizovat tváře, které byly plné slaných kapek slz. Ale Matylda pořád křičela. Nevěděla jsem, jak ji utišit, tak sem jí dala na její krásnou tvář polštář, i když mi bylo moc líto, že se nemůžu dívat na její nádherné oči a plné rty. Drtila sem jí hlavu pod polštářem, aby se uklidnila. Po chvíli pohyb jejího těla ustal. Hodná holka. Povolila sem sevření a svlékla se. Moje zpocené otylé tělo se začalo otírat o její. Potom, co jsem se dostačně uspokojila jsem Matyldě nařídila, aby se oblékla a nikomu o ničem neříkala. Políbila sem jí na obličej a zeptala se jí nežně, jestli se jí to aspoň trochu líbilo. Ale Matylda neodpovídala. Už nikdy nikomu.
A to je vlastně důvod, proč jsem tady v ústavu, kde se svými mentálně postiženými přáteli koukáme ve společenské místnosti na filmy a sestry nám přesně v 17 hodin servírují čaj s kokosovými sušenky. Hnusnej přeslazenej čaj.
Komentáře (1)
Komentujících (1)