Tma

Nesl jsem koš s prádlem a náhle v chodbě paneláku zhaslo světlo.

Než jsem stačil zmáčknout vypínač a znovu ho rozsvítit,stalo se něco zvláštního.

Dlouho jsem věřil, že mě šálí zrak, protože co jiného to mohlo být?

Tma kolem mne se začala pohybovat.

 Nedělo se nic jiného než jen to, že se začala mírně vlnit a trhat sebou.

Silně mě zamrazilo v zádech a rychle jsem se snažil nahmatat   vypínač(a zapínač).
 Ano,musel mě šálit zrak, jaké jiné vysvětlení by ten jev mohl mít?-pomyslel jsem si a rychle jsem rozsvítil světlo.
  Tma kolem mne se ve zlomku vteřiny roztrhala na menší kousky a ty se vplazily do koutů kam světlo pronikalo hůře.
 Uslyšel jsem, přestože byla noc,jak někdo vešel do baráku,chvíli se pohyboval vrávoravou chůzí k výtahu a pak si ho zavolal.
 Ten kdosi se patrně vracel z nějaké veselice-napadlo mě.
 Prokletá tma -uvažoval jsem si později  v duchu,, žila,(!!)ale co by to mohlo být jiného než mámení zraku..

ale..ale oči mám dobré,ani brýle jsem nikdy nepotřeboval nosit...
 Rozhodl jsem se, že výjdu alespoň dvě patra pěšky, koš plný prádla zatím nechám ve sklepě a sjedu s ním výtahem později ,přemůžu svůj strach a počkám až světlo zase automaticky zhasne, zda uvidím tu samou záhadu.
  Silné mrazení v zádech neustávalo.
 ,,Co je to tma,vždyť je to přeci jen zatracený nedostatek světla,jistě musely tě na chvíli zradit oči,vyžeň to z hlavy,vždyť si přeci za chvíli budeš připadat jako blázen´´
 Náhle světlo opět zhaslo a klubko ,,černých hadů´´ se mnou tiše a nenápadně začalo laškovat.

Díval jsem se bez dechu na ten jev a přistihl jsem se, že jdu po schodech opět směrem ke sklepu kam mě záhadná pohyblivá tma vedla.
 Cítil jsem jako bych byl zhypnotizován a z venku z oken pronikala světla lamp, ale jak jsem mířil ke sklepu, byly stále méně intenzivnější.
 A náhle mě napadlo, že ta pohyblivá tma se chová jakoby mě chtěla něco ukázat.

Zvuk výtahu ustál a jen malinko jsem zaslechl z nějakého z vrchnějších pater chrastění klíčů, jak si člověk co vyjel výtahem snažil odemknout dveře od bytu.Trochu mě to rušilo soustředění na tu fascinující záhadu, ale ne moc.
 Chviličku jsem počkal, až zvuky odmykání ustanou a tma překvapivě začala být obyčejnou tmou a ,,ožila´´teprve tehdy  když jsem se dal znovu do kroku. Zavedla mě opět do sklepa, kde ležel můj koš s prádlem a vedla mě dál do místnosti za výtahovou šachtou,

kde jsem se musel skrčit jak byla nízká.
 Najednou jsem sebou silně trhl, protože jsem uslyšel zafoukání větru.Tak silné a mocné,že z něj šel strach, ale co bylo nejpodivnější  to vanutí se neozývalo z venku, nýbrž  jakoby z hlubin země.Když jsem se sklonil

a přiložil ucho k vykachličkované zemi slyšel jsem ho nejlépe.
 Proč mě tam ,,živá tma´´ dovedla a co vlastně byla jsem nikdy nezjistil, jen
drobně vytušil..
 Možná tam dole pod panelákem mohl být jakýsi prázdný prostor.
Ale proč ten vítr?To vanutí do smrti nezapomenu.Nepodobalo se zvuku obyčejného větru,bylo dravé,divoké,nespoutané,něco jako ztisícinásobený zvuk vánice na poušti.
 K tomu jsem měl pocit,že vane z nějaké obrovské  hlubiny z podzemí.
Z hlubiny z které nejspíše pocházela i obživlá tma.
 Ten zvuk byl tak zlověstný,až mi připadalo, že kdyby se cokoliv té vichřici přiblížilo,

že ho vcucne a pozře až tam odkud fouká...