Vrah

Už od mala jsem byla hrozně ustrašená. Když jsem byla ve svém pokoji v takovém tom polospánku a někdo vešel do dveří, tak mě málem chytil infarkt. Často se mi zdálo ve snech, že mě někdo vraždí. Vždycky přišel do pokoje (vetšinou muž), z připraveným nožem a ubodal mě k smrti. Vždycky, když jsem si myslela, že jsem mrtvá a vrah už byl pryč, tak jsem se probudila. Jednou se mi ale stalo (ne ve snu), že do pokoje nevešla maminka, ale muž, kterého jsem vídala ve snech. Najednou mi šlo mluvit, najednou jsem se mohla bránit. Když už byl u mě, chtěla jsem začít ječet, ale věděla jsem, že dosáhnu akorát toho, čím končí každý můj sen - vraždou. Tak jsem utekla. Běžela jsem do horního patra za mamkou, probudila jsem ji a řekla jí, že ve spodním patře je vrah. Rozespale odhodila deku a v pomalém běhu za mnou běžela dolů. Ale když jsme dorazily do mého pokoje, vrah byl pryč. Prázdnota. Nevím, jak se to mohlo stát, ale ve snech jsem ho od té doby nikdy nevídala. Až jednou jsem ho viděla zase ve svém pokoji. Ale byl jiný - vypadal sympaticky a mile a hlavně u sebe neměl nůž, jak to vždycky probíhalo. Najednou se začal přibližovat ke mě a já jsem se nechala.. A to byla největší chyba mého života. Sice mě objal, vypadalo to mile, ale pak z kapsy vytáhl nůž a zezadu mě probodl. Tentokrát jsem si spletla sen s realitou..