4.Kapitola-škola

Zbudil mě sluha. ,,Paní, vstávejte. Dělejte musíte do školy. Kdybyste pořád nespala tak by to bylo lepší. Bože. Nechápu to. Co jste tady, tak pořád jen spíte a když se zbudíte tak děláte problémy." ,,Problémy?" ,,Ano nejdříve jste utekla ze sídla a potom jste nechtěla odpočívat a vrhla jste se po Jamesovi." Když o tom přemýšlím, tak jsem se bránila...potom přišel Jace a vypil mojí vodu s práškem na spaní...asi. A pak jsem usnula. ,,Háálóó pání." Vytrhl mě otráveným tónem z přemýšlení sluha. Promnula jsem si ještě zalepené oči a podívala se na něj. Byl mladší než ten předtím a taky ohodně nevrlejší. Zajímalo by mě, jestli se tak vůbec ke mě může chovat. Poté co se milostpán ujistil, že už neusnu, odešel. Po chvíly někdo zaklepal na dveře. ,,Dále." Do pokoje mi vtrhlo pět holek asi tak 20-21 let. Měly oblečení, které jsem jako malá často výdala v pohádkách. Opravdu si začínám připadat jak ve středověku - černobílé sluzebnické šaty s bílou zástěrou, čepcem a vlasy v drdolu. Beze slova mě obklíčily, ano správně OBKLÍČILY a potom mě odnesly do koupelny. Bylo jim jedno, že protestuju, že se dokážu umýt sama, svlékly mě a vydrhly. Potom co mě osušily mi přinesly oblečení a odešly stejně rychle jako se objevily. Byla jsem pořádně vytočená. To bylo poprvé co mě nekdo ošahával. Vůbec se mi to nelíbylo. Tak tohle ti strejdo nedaruju! Když o tom tak přemýšlím, už se ho ani moc nebojím pokud si ze mě zrovna nedělá Blood shake. Ale pořád je to divný mu říkat Jaci. A strejdo taky...Ach jo. ,,Alespoň, že se můžu sama obléct." Vzala jsem si na sebe připravené drahé značkové džíny a na můj vkus trochu moc odvážnou zelenou halenku ze saténu a vyšla z pokoje. Tam už čekal sluha se školní taškou v ruce a odvedl mě do pokoje, který má pravděpodobně sloužit jako pokoj pro hosty, nebo něco podobného. Tam seděl Jace. Nohy na stole a zdálo se že spí. Jakmile si nás ale všiml, vstal a podíval se na mě. ,,Malá změna plánu. Podle zdrojů se v okolí pohybují lidé, pokud je tak mohu nazvat, kteří ti usilují o život. Nevím proč, ale zdá se, že je na tebe vypsaná odměna. Mám podezření, že za to může šéf východní smečky vlkodlaků. Takže v podstatě abych tě měl pod dozorem, budu s tebou chodit do školy." Bože. To jako fakt? Vždyť vypadá na sedmnáct jak chce chodit se mnou do devítky? ,,Vlkodlaků?" ,,Ano. Tak jdeme." Sluha nás doprovodil na zahradu kde už byla zaparkovaná limuzína. No teda! Nejdřív porshe, teď limuzína. Co příště? Vesmírná loď? Jeli jsme asi deset minut v hrozném tichu. Nenápadně jsem se podívala na levo. Na druhé straně auta seděl Jace. Vypadal zamyšlený a neuvěřitelně krásný. Kdyby to nebyl upír, řekla bych že jako anděl. Ale v tom tichu jsem se cítila trapně. ,,E...ehm...Jaci?" ,,Jo?" ,,Když si upír, jakto že můžeš na slunce?" ,,Kříže, krucifixy, slunce, česnek, to jsou jen pověry." ,,A kůl do srdce?" ,,To nevím a nehodlám to zkoušet." A tak opět nastalo trapné ticho. Když jsme konečně přijely ke škole, málem mě trefilo. ,,Vysoká škola?!!" ,,Já vypadám na sedmnáct, takže nemůžu na základku." ,,Ale já nemám základku dokončenou-" ,,O to se nestarej. Jdeme." Prošly jsme vysokou školní bránou, pravděpodobně nově zrekonstruovanou a došly jsme k velké budově. Byla ohodně větší než moje základka. ,,Oh bože. Ve škole jsem byl naposled před 300 lety. Tak jdeme Clary." Vešly jsme do budovy a učitel, kterého jsme potkaly na chodbě nás doprovodil do nové třídy. 1.D. Super. Jace zaklepal a vešly jsme. Paní učitelka nás okamžitě představila: ,,Děti, tohle jsou naši nový studenti. Clary Chestrová a Jace Willfri." Jakmile viděly Jace tak to ve třídě zašumělo. Všechny holky na něj v úžasu zíraly. Bože muj. Tohle je nechutný. ŽÁRLÍŠ? Co to bylo? Najednou se to ozvalo v mé hlavě... ZAPOMNĚL JSEM TI ŘÍCT, ŽE SE MŮŽU BAVIT POMOCÍ MYŠLENEK? Aha. Super. Ale jestli mi Jaci polezeš do hlavy tak si mě nepřej. FAJN. ZATÍM. Jace si šel sednout do předposlední lavice k oknu a já si sedla za něj. Jakmile jsme se usadily, učitelka začala výklad o něčem, o čem jsem neměla ani páru co je. Celou hodinu na něj čuměly. Asi bude hodně populární. A mě si samozdřejmě zase nikdo nevšimne... Zajímalo by mě, proč se nejmenuje stejně jako já. PROTOŽE BY SEM S TEBOU NEMOHL CHODIT. Cožééé???!!!! Řekla jsem ti ať mi nelezeš do hlavy Jaci! A jak chodit??? POKUD BUDEME DĚLAT, ŽE S TEBOU CHODÍM, TAK S TEBOU BUDU MOCI BÝT SKORO KDEKOLIV A NEBUDE TO DIVNÉ. To teda ne! Příště se mě zeptej! A nečti mi myšlenky. FÁÁÁÁJN TAK PA PŘÍTELKYNĚ. Bože. Buď se chová jako uhlazený gentleman na párty a nebo se chová jak malé děcko. A to je mu bůh ví kolik... Po hodině nevim-jak-se-to-sakra-jmenuje se se mnou chtěl Jace naobědvat, na(ne)štěstí ho ale zavalila lavina holek co se s ním chtěly naobědvat a tak jsem se mohla v klidu najíst. Trochu jsem ho i litovala. Některé mu dokonce nabízely oběd...kdyby jenom věděly...

Tak to šlo asi už týden. Samozdřejmě, se se mnou nikdo nebavil, ale už jsem si zvykla. Vždycky po škole na mě čekal Jace, tak aby ho neviděly holky a chvíly jsme se procházely, než jsme zavolaly aby nás vyzvedly. Docela mě to bavilo. Jace ze mě za celou dobu nepil. Zajímalo by mě proč. Ale jsem ráda. Navíc mi najmul učitele na doučování, takže už jsem zvládala látku docela dobře.

CRRRRR!!! Konečně! Už jenom dvě hodiny a můžu domů. Připravila jsem si na hodinu a šla na záchod. Snažila jsem se tam trošku nalíčit, když v tom jsem viděla za sebou v zrcadle chlapa. Než jsem stačila vykřiknout, přitiskl mi na pusu ruku a k nosu mi dal bílý kapesník namočený v nějaké vodičce. Nechtěla jsem se nadechnout, ale už jsem to nemohla vydržet. Nadechla jsem se. Ten kapesník smrděl jak líh, ale trochu jinak. Co to... ,,Sladké sny Claryso. Hehe." Divné slyšela jsem ho, ale tak nějak...jako kdyby byl za sklem. Pak se mi rozostřil zrak a já usnula. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...JAK JINAK ŽE? XD