Noční setkání

Rozčesávala si vlasy a v jednu chvíli zavadila pohledem o svůj odraz v zrcadle. Zastavila v půlce pohybu a spustila ruku dolů. Iluze, iluze a klam, bylo první, co jí blesklo hlavou. Ostatní viděli šlechtičnu s hřívou dlouhých vínových vlasů, v drahých šatech a šperkách, s tajuplným úsměvem, jenž muže tak přitahoval. Tajuplným úsměvem?

Skoro se při té myšlence rozesmála. Ale byl to trpký smích, kyselý jak špatné víno. Povzdechem utnula blížící se záchvat smíchu. Upřeně se na sebe zadívala, sama sobě připadala spíš jako jedovaté ovoce, lákajíc barvami, ale plné smrtících jedů. Vstala a otočila se k zrcadlu zády. Pomalu přešla k oknu, kde se zahleděla do tmavé noci venku.

Tehdy, byla noc podobná této…

Její myšlenky, přerušilo zaklepání na dveře. Přišla k nim a otevřela je. Za nimi stála drobná služebná.

„M-Moc se omlouvám, že ruším, ale dostala jste…“

Seneca se podívala na kytici, jenž k ní dívka natahovala. Vykouzlila na tváři kouzelný úsměv.

„Děkuju, že jsi mi ji přinesla.“, odpověděla mile a vzala květiny. Služebná se uklonila a spěchala pryč.

Seneca zavřela dveře a kytici hodila bez zájmu na stolek. Její otec byl společenský muž, rád se setkával a bavil s lidmi a ona u toho často byla. Nápadníků měla víc než dost. Po chvíli se otočila a podívala se na milostný dopis, vložený mezi květy. Chladným pohledem přejela řádky dopisu. Zas další muž zval ji na noční dostaveníčko. Chvíli to zvažovala, načež položila dopis zpátky na stolek.

„Dobrá, dostane, co chtěl.“

Oblékla se a vyšla ven.

Její obdivovatel se dostavil včas. Usmála se.

„Chtěl jste mě vidět?“

Lehce se uklonil: „Jsem rád, že jste přišla má krásná paní.“

„Jak bych mohla odmítnout, když jste mi napsal tak krásná slova.“

„Dnes v noci jich uslyšíte ještě víc.“ Nabídl jí rámě. „Co kdybychom se trochu prošli?“

Zavěsila se do něj. „Mám ráda procházky kolem lesa.“

Vydali se spolu k nedalekému lesíku, cestou se bavíc o všelijakých tématech. Když došli k okraji lesa, poklekl před ní.

„Má milovaná, již dlouho vás sleduji a vaše krása mě okouzluje, čím dál víc. Co jsem živ, nikdy jsem žádnou ženu neměl raději než vás. Chtěl bych vás poznat blíž. Kráčet po vašem boku, já …“

„Opravdu?“, pronesla zcela jiným tónem.

Vzhlédl, a v tu chvíli do něj zabodla dýku až po jílec. Její pohled, tvrdý jako kámen, bylo poslední, co viděl.

Zachytila jeho klesající tělo.

„Tak spolu až do smrti.“, řekla, než začala pít krev z jeho ještě teplého těla.