KÁLÍ

Dítě do starého domu prarodičů jde, matka do dalekého města odjíždí, dva dny bez dítěte bude.
Dítě bezstarostně po domě šuká, i na zahradu v této zimní době zaběhne.
I se svou mladší neteří rádo pobývá. Ta až již ženou je, ráda s dítětem malým ráda chvíli stráví.

Nikdo v domě netuše, že ač mladá, dvou tváří tato žena je. Ve dne líbeznou, plných tvarů, velkých očí, na pár dní vždy zmizí, jako kurýr drog se živí.
Noční maska se této ženy mění. Jako medium, mágovi černému slouží. Nahá, krví pomalovaná, mág ve vyvrcholení svého chtíče svou energií bohyni Kálí vzývá, jasnou tužbu vynáší.

K pokladu, který Templáři démonem hlídat nechali, Kálí poslat chce, démona zabít a poklad si přivlastnit.

Však v okamžiku reje sexu, malý chlapec po schodech stoupá, na neteř se těší… dveře, jenž zapomněli zamknout, otvírá, jeho oči vidí, co nikdo z rodiny neví…
Mág však pohotový je, okamžitě vědomí dítěte do hypnózy ukotví, strašný to zážitek pohřben jest, ale dítě o dva roky mladší po schodech jde, nevídíc čeho chtělo.

Rodiče staří, jenž v klidu u televize spali, ničeho ve své prostoduchosti nepoznali, dítě do postele uložili a sebe taky.
Ráno matka dítě vyzvedla, domů do svého domu odvedla. Tam hrůzou oněměla. Její šestileté se tříletým stalo.
Svého přítele, jenž vzdálen byl, zoufale o pomoc volala. Ten nejprve myslel, že dítě jenom rozrušeno odchodem matky, nicméně do magie vstoupil, velké trauma našel.
Jiné úkoly strážce měl, svého přítele šamana zavolal.
Ten své psy do těch míst poslal, zpětné rázy energetické staří zažili, byť ničeho nevěděli.
„Zavřeno, ničeho nehrozí“ toto strážci sdělil.

Matka v pomoc psychologa uchýlila se. Osoba celá v černém, při své jednoduchosti ničeho nenalezla.

Strážce do domu matky dorazil, u dveří domu démona studnu hlídající pozdravil, mrtvé z třicetileté války obhlédl, cesty astrální zkontroloval, na bránu pekla číhl. Morfologické pole aktivitou nehýřilo.
Takový normální starý dům, sem tam i babička skříní nakoukne, jinak klid.

„Pryč, do lesa, k vílám zajedeme." Do vozu je vzal a do lůna přírody odvezl. Tam, myslel, zkusí trauma zvrátit.
Medvídka plyšového vzal a dítěte se ptal:
„ Co medvídkovi na schodech se stalo?“
Dítě zarytě mlčelo, ani medvídek hlásku nevydal.
„Hypnóza“ strážce napadlo.

Až spali, do magie šel, své bratry a archanděla sebou vzal.
Šel časem zpět, do okamžiku, kdy oči dítěte hrůzou se otevřely.

Rej nahých těl, ani bohyně ho nezajímaly. Prudkým magickým úchopem čas, před posledním schodem a hypnózou si zval, ve světlo ho rozpustil.
Dítě se v čase za kliku vzalo, ta ale nepovolila, dítě se po schodech vrátilo, co chtělo, už nevědělo.
Strážce hněvem zahořel, mág pochopil, že strašnou sílu rozhněval. Porážku přijal, pokorným se stal.
Bratři u dveří stáli, ale nezasáhli.
Strážce spokojen byl, měl co chtěl, pousmát se musel, archanděl svojí bílou silou Kálí „vysvětlil“, že dítě pod jeho ochranou je.

Do lesa se strážce vrátil. Spokojený, práce hotova.
Žena probudila se.
Vidí, že směje se.
„Dítě v pořádku je, trauma v nenávratu času zůstalo.“
Znala ho natolik, že věděla, do větru on nemluví.

Noc mladá byla, láska těl v jeden cit a ducha splynula.

Ráno se dítě probouzí, jiné, šťastné. Vše již zažehnáno jest, pohoda lesa a víl.

Však další noc ke strážci se Kálí chtěla dostat. Popáleniny od archanděla ještě bolela.
„Tys bohyní smrti, já strážce živých, kliď se, neb já krutější než archanděl budu!“
Zmizela.

Dlouho v lese pobývali. Ku prospěchu dítěte i matky.

Do jejího domu ji zavezl. Něco ho u dveří zarazilo.
„Ticho!“
Dovnitř vešel, nikoho však nenašel. Dům se změnil, kde živo bylo, najednou pustina života.
Večer do magie vstoupil a do minulosti šel.
Rituál Kálí v domě proběhl, jasně ho viděl, žena mladá krví pomalovaná, v orgasmu jejím Kálí se svým psem do démonů se pouští. Je zběsilá, tak jak na bojišti věků bývá. A bere vše.

Obraz se změnil, prostor domu se v zarostlý hřbitov stal, cesta astrální zarostlá trávou, ticho márnice bez mrtvého, peklo svoji bránu zavřelo, bojiště. Smutek pouze zůstal a studna netknutá.
Pouze bábí sem tam přijde. V děsivé řeži do nebe se uchýlila. Ta pravnuka zase vidět chce.

Ditě hraje si, ničeho zlého nehrozí ….