Chodci

Tenkrát přišla velká pohroma. Jednoho dne začalo pršet. Byl to mírný deštík, který však nabýval na síle. Pršelo několik dní a každým dnem hustěji. Déšť začal být tak hustý, že nebylo vidět na krok. Ani světlo jím neproniklo. Pak přišla bouře a přinesla s sebou silný vichr, který vyvracel stromy i s kořeny a kruté blesky a hromy. Několik měsíců toto počasí terorizovalo život po celé planetě. Řeky se vylévaly z koryt a zaplavovaly okolní města a pole, blesky měnily lesy v popel a vichřice smetla vše co jí stálo v cestě. Mnoho měst a vesnic zmizelo pod vodou nebo vyhořelo do základů. Tenkrát zemřely miliony lidí, ale ani jedno mrtvé tělo se nikdy nenašlo. Ale pak, z ničeho nic, bouře přestala. Řeky se vrátily do svých koryt, mraky se roztrhly a vysvitlo slunce. Zdecimované lidstvo opustilo své úkryty a začalo počítat ztráty. Lidé začali obnovovat svá města a navázali na život tam, kde skončil.

Během pár let se lidstvo vzpamatovalo z předešlých událostí, ale pokaždé když pršelo, lidé se báli aby opět nepřišla ona krutá bouře. Pak se ale mezi lidmi po celém světě začali šířit povídačky, že vždy za deště lidé potkají své mrtvé příbuzné, kteří utonuli při bouři, jak bezcílně bloumají ulicemi a vždy když přestane pršet, zmizí neznámo kam. Snad každý kdo někoho ztratil ho při dešti potkal. Vždy se jich objevilo jen pár a když na ně někdo promluvil, neodpověděli a jen dál bezcílně bloumali. Nikdo neměl odvahu se jich dotknout nebo jim ublížit. Lidé si na ně zvykli a začali jim říkat chodci. Ani si nevšimli, že se jich objevuje víc a víc. A pak se to stalo. Chodci začali napadat lidi. Bez důvodu zabíjeli náhodné kolemjdoucí a když přestalo pršet, nebylo po nikom ani stopy. A tak se lidé před deštěm zamykali ve svých domovech a okny pozorovali, jak noví chodci hledají své další oběti.

Zprvu byli lidé ve svých domovech v bezpečí. Chodci ale začali hypnotizovat lidi. Stačil pouhý pohled do jejich očí a člověk okamžitě odešel do deště a stal se obětí chodců. Chodili vedle domů a nahlíželi okny dovnitř ve snaze najít si oběť. A tak lidé zatemňovali okna a věnovali se jiným věcem. Několik měsíců nedošlo k žádnému incidentu a lidé si opět připadali v bezpečí. To ale nevěděli jakou mají chodci moc. Chodci se začali dobývat do domů a bytů a zabíjeli všechny bez výjimky. Lidé byli bezradní. Chodci prolomili každou barikádu před okny a dveřmi. Měli obrovskou sílu, protože nebyli ovládáni hranicemi živého mozku.

Když už v žádném domě nebylo bezpečno, začali se lidé shlukovat v obrněných betonových krytech. Mysleli si, že se k nim chodci nedostanou. A měli pravdu. Síla chodců nestačila na zničení pevných krytů a tak bylo lidstvo konečně v bezpečí. Ale život v krytech se na lidech začal podepisovat. Lidé byli vyčerpaní, v neustálém strachu, trpěli nedostatkem jídla a navzájem se začali nenávidět. Často v krytech docházela k hádkám a rvačkám. Někteří dostali nápad proti chodcům povstat a zničit je, ale utrpěli velkým nezdarem a zaplatili krutou cenu. Nadlidské schopnosti chodců nebylo možné překonat žádnou zbraní a protože nikdo nevěděl kam chodci mizí, nemohli je zničit za nedeštivého počasí.

Po dlouhých a krutých měsících v krytech se mezi lidmi rozšířil příběh o muži, který prý zná způsob jak chodce zahnat. Podle jeho slov existuje starý kodex s názvem Infinitum Universi, prastarý rukopis psaný v latině a posléze přeložený do několika málo jazyků. Kodex má obsahovat všemožná zaklínadla, kletby, podrobnou mapu vesmíru, seznam vesmírných božstev jako jsou Kahhlo, Xul'mahgo a Qetzop a popisy dávno zapomenutých tvorů a rostlin. Kodex byl po celém světě zakázán a všichni vládci se ho snažili vymazat z historie, avšak některá temná náboženství si ho uchovávají kvůli jeho cenným informacím. Lidé té pověsti nevěřili, ale byla to jejich poslední naděje. A tak se tato zpráva rychle rozšířila po celém světě a zdevastované lidstvo začalo hledat kodex s názvem Infinitum Universi.

Několik měsíců lidé hledali na všech místech planety onen kodex a nalezli ho ve sklepení starého opuštěného kostela v kanadských lesích, kde byl pohřben v kamenném sarkofágu. Ihned byli svoláni nejlepší jazykovědci a okultní experti z okolních krytů aby nalezli onu spásnou formuli. Po pár dnech usilovné práce s kodexem bylo nalezeno zaklínadlo na přivolání chodců a jejich následné odvolání. Po vyřčení se po celém světě přestali objevovat chodci a lidstvo bylo konečně zbaveno utrpení. Vody začaly vyplavovat mrtvá těla všech bývalých chodců a lidé je všechny důkladně pohřbili. Dodnes se neví kdo a proč chodce přivolal, ale nad touto otázkou se lidstvo nepozastavuje. Lidé znovu postavili své domovy a život opět v poklidu plynul dál.