Muž bez osudu

Oči připomínající modrou oblohu v noci sledují prázdnou krčmu již z rána. Krčmář bedlivě leští hlíněný hrnek zašpiněnou hadrou se kterou před chvíli odháněl lenivě ležící kočku. Dlouhé černé vlasy tančí na rameni hosta. Ruce svírají číši červeného vína. Sklenice je zelená s vroubkovanou sťopkou. První štagmast vejde do zatuchlých dveří.
"Zdravím krčmáři, dones mi polívku a nešetři masem." poroučí mládenec v bilé košili. Usedá. Pohled přejede po muži sedícím na konci dlouhého stolu. Muž má meč po ruce. Opřený o lavici, sedí položenými lokty o stůl. Svíčka odhaluje v úplné tmě jeho ostré rysy. Obtloustlý krčmář cupitavými kroky přichází ke štangmastovi.
"Polévka a pivo, pane." otírajíc stůl zasmrádlým hadrem.
"Díky." smrští oči. "Poslyš, krčmáři. Co to tam sedí za ničemu?" otře si nos a přivoní k polévce nespouštěje z cizince oči.
"Inu, pane. Přišel sem bůhví z kama. Neznám ho."
"Dones mi ještě pivo a hni sebou." opět poručil a dlábl do polévky.
Krčmář kývl hlavou a odcupital pryč. Cizinec poklidně seděl a občas se napil z číše. Když pivní pěna sklouzla po orosené sklenici na stůl, vešli dva mládenci do krčmy.
"Ha! Tady jsi ty kozoprde, haha!" zachechtal se jeden z nich. Mládenec pozvedl lžíci na pozdrav, až z ní sjel kousek mrkve na zem. "No, konečně!“ Zvolal. „Krčmáři další piva!"
"Nemohli jsme tě najít, kde jsi byl?"
"Pomáhal jsem se dřevem tomu držgrešli Divanovi ale to teď nejni důležitý. Ogaři civte na toho divnocha támhlejc."
"Co je na něm? Sedí. Jsi nikdy neseděl, kozomrde?" Uchechtla se dvojice
"Nedělej si čurinu, já vám říkám kucí, tenhlejc je nějakej divnej, to já poznám vod vo oka."
"Poznáš vod voka ledatak jakou kozu máš píchat." Řinčení smíchu upoutá pozornost i krčmáře. "Se ho mazej zeptat, hehe." nahne se a upije mládenci z piva.
"Jako..já, jo?" vyhýbavě odpovídá, aniž by spustil oči z cizince navíc si nevšímaje upitého piva. "Co mě je po cizích, co? He..he. Ať si každej robí co chcej, ne?"
"Ty se bojíš? Kvo, kvo!" Naznačuje slepičí křídla.
"Já se nebojím nikoho!" Mrskne lžící o stůl. "Nikoho, slyšíš?!"
Oči cizince se klidně podívají na mládence v košili, jenž stojí nad polevkou rytířským postojem. Všichni tři mládenci si povšimou cizince jak ně kouká. Jeden z nich jemně zašeptá "Tak.. a teď jsi v prdeli."
Než se stačí situace ukonějšit do krčmy vletí starý muž. Hadrová košile od slámy a mokrého bláta, boty z jelení ušně ušité místní švadlenou, mastné kaštanové vlasy a výraz vystrašené myši. "Bohové! Pomozte mi někdo! Unesli mi dceru!" máchaje rukama jako právě střelený uličník prakem do zadnice. Štangmasti hledí jako opaření. "Vy! Vy, pane vy..máte meč. Nemohl byste mi pro ní dojít? Prosím! Zaplatím vše, co mám, přísahám!
Cizinec odsune sklenici dopitého vína, přisune si meč a gestem natáhnuté ruky vyzve sedláka ať si přisedne. Sedlák si mne nervózně ruce a sedá na dřevěnou židli zdobenou medvědí podobiznou na opěradle.
"Jak dcerka vypadala?"
"Zlatavé vlasy až po půl zad." sype vystrašeně "Pane, prosím není čas, tryskem odjeli přímo z mého pole, poníženě vás prosím pane, doveďte mi jí zpět."
"Kam měli namířeno?"
"Do lesů! Hned za hlavní branou je Brondsenský les, tam jeli!" Položí hlavu do dlaní "Tam mi jí zamordují!"
"Zůstaň tady."
"Tisíceré díky! Jak se jmenujete, pane?"
"Asver."
Asver se vyhoupne na hnědého koně, utáhne popruhy a kopne koně nohou. Kůň okamžitě vyrazí tryskem směrem k lesu. Po chvíli cesty uvidí pětici jezdců. Vlečou provazem spoutanou dívku za koňmi.
"Kolikpak ti je, princezničko?!" za jízdy jí prohrábne zbojník vlasy "Sedlákova dcera. Kdo by to byl řek, že bude tak krásná... A dajná, viď?" usměje se žlutými načernalými zuby.
Dívka malýma nožkama našlapuje a vzlyká. Asver dojede jezdce. Je kousek za nimi. Zpomalí klisnu. Jeden z jezdců si rovná postroj. Zahlédne Asvra. "Hej! Všiváku! Co tady chceš? Mazej jestli nechceš přijít o hlavu." Asver nevnímá pohrůžku. "Slyšel jsi, pomatenče? Zmiz!"
Jezdec zastaví koně a otočí jej směrem k němu. Kůň prohodí párkrát hlavou a cupitá. Jezdec se zastaví u Asvera. Hledí mu zpříma do očí, rukou tříme jílec meče "Poslední varování. Otoč se a nepleť se do věcí po kterejch je ti hovno." Asver si všímá jen cesty před ním. Jeho oči za okamžik pohlédnou na jezdce.
Jezdcův kůň zařehotá, postaví se na zadní. Zbojník tasí meč "Teď zdechneš! Uře.."
Asverův meč zasviští vzduchem. Jezdcův krk vydá mlaskavý zvuk. Kůže se trhá na cucky, krev tryskne na sedlo klisny. Bezhlavý jezdec. Padne na zem. Hlína zapráší, hlava dopadne k nohám zlatovlásky. Ta křičí. Jezdci okamžitě zareagují a tasí meč. „Jeď Ygryne, zab ho! Postarám se o tu kurvu!“ Ygryn pobídne koně. Meče zaskřípají zvuk bitvy. Jiskry šlehnou do okolí. Asver rychlým obloukem meče přeruší protivníkův výpad. Zlatovláska se ušklíbne grimasou odporu. Ygrynova ruka letí na zem vedle bezhlavého. „Ježiši!“ Jezdec držící krásku na laně zaburácí. Dva jezdci na koni čekají co se bude dít.
Asver skrze zuby procedí „Pusť ji.“ Hněv dodává na strachu.
„Sereme na to Orave! Tohle nám za to nestojí! Podívej se na Ygryna!“ vyděšeně couvá i s koněm.
Orav švihne s lanem. „Seber si jí, pošetilče!“ Kráska si hladí nožky a uvolňuje lano. Asver se zatnutými zuby sleduje odchod zbojníků. „Mám tě dovést k tvému otci. Naskoč, děvče.“ Už mileji vypadající tvář snažící se uklidnit Zlatovlásku.
„Ne! Proboha jen to ne!“ zvětší se jí modré oči. „K otci ne, pane! Prosím Vás!“ Leč udivený, nepohne se. Nedá znát údiv. Sedí. „Proč ne?“
„Chce mě prodat knížeti, pane! Za pár grošů, to se nesluší. Vlastní dcerku! Prosím, pane. Jen za otcem ne!“