Kroky v temnotě

Ticho temné noci náhle až nepatřičně hlasitě proťaly kroky. Rychlé až zuřivé kroky. 

"Už zase jdou, " tiše řekl Petr do ucha Agáty. 

Mladá žena cítila mrazení, které jí bloudilo podél páteře. Tato noc bude zase dlouhá. 

Petr potichu zavřel okno a zatáhl přes něj silný černý závěs. 

Agáta si sedla do křesla a tiše se modlila. Věděla sice, že moc platné tobv této situaci není, ale cítila potřebu něco udělat. 

Petr si sedl do křesla vedle ní, jeho pohled sledoval plameny tančící v krbu. Sice se nemodlil jako Agáta, ale snažil se nevnímat kroky, které nejdříve rozezvučily ulici. Jenže moc dobře věděl, že zanedlouho budou slyšet i přímo v domě. 

Ani nevěděl, kdy se kroky objevily poprvé. Jeho rodiče mu o nich vyprávěli, ale Petr tomu nepřikládal nějaký hlubší smysl. 

A pravdou bylo, že děti kroky slyšely málokdy. 

Náhle kroky ztichly. Nebylo slyšet nic jen praskot ohně v krbu. 

Agáta překvapeně prohlédla na bratra. I Petr byl z toho zmatený. 

Oba dva tiše seděli a skoro ani nedýchali napětím. 

A zcela nečekaně se ozvala velmi hlasitá rána na dveře. 

Rána to byla tak silná až dřevo ve dveřích zapraskalo. 

Agáta vykřikla v hlubokém strachu a její křik se rozletěl po celém domě. Pokud tajemné kroky budily strach, tak rána na dveře budila děs. 

Petr skočil duchapřitomně ke krbu a odhodlán k boji vzal pohrabáč, který visel u krbu. 

V ten moment se pod dalším úderem dveře zcela rozletěly. 

Agáta začala hystericky křičet. Petr se pokusil bojovat, ale strach jej natolik ochromil, že ztratil cenné vteřiny, kdy moment překvapení stál na jeho straně. 

 

 Za chvíli bylo po všem. Agáta i Petr se stali dalšími tajemnými chodci. I oni nyní budu bloudit po městě a brát duše dalších mladých lidí. Stejně jako i jejich předci po celá staletí. 

A to az do konce kletby.