Postav velikou loď

Byl to obyčejný dětský pokoj v podkroví. Obsahoval psací stůl, židli, několik skříněk na oblečení a různé potřeby mladého muže, stojan s teráriem, nezbytnou plakátovou výzdobu a postel. Podlahu tu a tam ozvláštňovala kupka použitého oblečení nebo nedokončený model. Na koberci zvolna zasychala otevřená tuba lepidla. Chlapec ležel natažený na posteli a vhodně doplňoval kompozici polštářů, zmuchlané přikrývky a několika svršků. Pokojem duněla hudba.

Dole v přízemí klaply dveře. „Dio? Dio, jsi doma?" Ozval se matčin hlas. „Dio! DIO! PROSÍM, VYPNI TEN RANDÁL!!!"

Chlapec sebou trhnul. „Mami? Co je, učím se!"

„V takovém hluku?" Podivila se matka. „Pojď dolů a pomoz mi přinést nákup!"

Dio otráveně zafuněl, chvíli se ještě povaloval a protahoval a pak vstal. Když sešel do přízemí, matka už byla i s nákupem v kuchyni. „No tos mi teda pomohl," okomentovala jeho příchod. „Sněz něco malého a pak běž ven se psem. Ale ne aby ses přecpal, za chvíli bude večeře."

„Aaach jooo."

„No TY jsi chtěl psa, ne já," odvětila matka, „já se ti o něj starat nebudu. Víš, co mám práce? A ty se zrovna nepřetrhneš, abys mi pomohl. Tak se alespoň postarej o svoje mazlíčky."

Dio seděl u stolu, mračil se na sklenici minerálky a žvýkal jablko. Jablka měl rád, obzvláště ta červená nakyslá. Matka to dobře věděla a nikdy nezapomněla jich pár koupit, jen pro něj.

Matka pokračovala: „To mi připomíná, nakrmils človíky?"

Hluboký nádech a výdech. „Už se krmí sami. V návodu píšou, že jakmile se v teráriu vytvoří rovnováha, nemá se do mikroekosystému zasahovat," pronesl Dio unaveným hlasem.

„Taky tam píšou, že substrát se musí udržovat neustále mírně vlhký. Dal jsi jim vodu nebo ti všichni pochcípají jako posledně?"

„To byli dinové, mami, ti nic nevydrží. Človíci jsou mnohem odolnější."

„No, jak myslíš. Ale já už ti žádné další potvory kupovat nebudu. Terárko se prodá a bude vymalováno."

„Človíky mi nemusíš kupovat, Dannymu se přemnožili, dá mi jich, kolik budu chtít."

„Už jsem řekla. Jestli ti zase chcípnou, je konec."

Chlapec vypil minerálku, ohryzek nechal ležet na stole a vstal. Pískl na psa, pootevřel vstupní dveře a když pes radostně vyběhl do zahrady, rychle je přibouchl. Vyplížil se do podkroví a dveře pokoje za ním tichounce zaklaply. Terárium v šeřícím se pokoji zářilo nazlátlým světlem. Uvnitř se v prostoru vznášela modrá koule. Její modř doplňovaly plochy zelené a hnědožluté, na protilehlých pólech s trochou bílé barvy. Dio chvíli sledoval, jak se koule otáčí a tím se proměňuje vzor na jejím povrchu. Když přitiskl tvář ke sklu, viděl, jak se v hnědozelených ploškách tyčí miniaturní pohoří a rýsují se údolí modravých řek. Otočil ventilkem s nápisem „ZAVLAŽOVÁNÍ". Pak jeho pozornost upoutal nedokončený model lodi. S malými obtížemi odtrhl od podlahy zaschlé lepidlo, chvíli se přehraboval v jedné z krabic a našel zbrusu novou tubu. Usadil se s lodí ke stolu, rozsvítil lampu a začal lepit horní palubu. Na psa i na svět pod skleněnou kupolí docela zapomněl.

A na Zemi pršelo čtyřicet dní a nocí.