Síť

Chytl mě do sítě. Nemohla jsem dělat nic. Zíral na mě tím svým tupým pohledem. Věděla jsem, že mi něco zlého udělá. Přitom byl tak citlivý, opatrný, bál se mi podívat do očí.

Pořád dokola opakoval, že jsem zrůda. “ZRŮDO!!” Řval na mě. Já jsem mu nic neudělala. Nikdy jsem nikomu nic neudělala. Za co mě chce potrestat? Pořád mi vysvětloval, že nemá srdce, že mu ho jedna z nás vyrvala z těla a zakopala hluboko do země. Není schopný citu.

Bylo to nesnesitelné. Cítila jsem, jak mi to rve vnitřnosti. Nedala jsem nic najevo, nekřičela jsem, nebránila jsem se. Slzy mi stékaly po bezduché tváři. Nikdy už to nebude stejné.

Dotek, pach, chuť, zvuk, vše si budu pamatovat. Nezasloužila jsem si něco takového. Ať už mu bylo jakkoliv ublíženo, neměl právo si vybrat mě. Co ale čekat jiného od zkaženého, zvířecího, nechápavého muže.

Všichni jsou stejní