Na dně

Šel jsem tou nocí již třetí den a stále nesvítalo. Procházel jsem přes lesní cesty, pusté polní pěšiny a louky. Neměl jsem pocit únavy, hladu ani žízně. Nevěděl jsem proč jdu, ale šel jsem.
Právě jsem procházel přes rozlehlou širou louku bez jediného stromu, když tu se přede mnou zjevila obrovská díra v zemi, bylo to, jakoby zde vše končilo. Na druhou stranu propasti nebylo vidět. Ač byla stále noc, až na to místo, kde byla propast, jsem viděl dobře.
Stál jsem na kraji té jámy do pekel, nebo do podsvětí, či do nikam… Přemýšlel jsem, co tu dělám, kdo jsem, proč to všechno…Ještě chvíli jsem stál, potom jsem se, vědomě, sám od sebe, převážil a bezvládně jsem padal po hlavě do díry v rozeklané zemi. Nevím jak, nejspíš jsem ztratil vědomí, jsem se ocitl na nějaké lesní pěšině. Otočil jsem se a za mnou byla skála. Nevím jak jsem se zde dostal, vždyť jsem neměl kudy přijít. Raději jsem nad tím nepřemýšlel, bylo mi tak nějak malátně, blouznivě. Tedy nezbylo, než se vydat po cestičce. Kráčel jsem, kolem mne byl hustý, téměř neprostupný les prorostlý různými keři. Bylo ticho, jen v korunách stromů bylo slyšet, jak větve vržou umíráček v mírném větru.
Nemohl jsem sejít z cesty, šel jsem stále rovně. Došel jsem až ke skále, stejné jakou jsem viděl na začátku této cesty. Byl jsem v pasti! Dál cesta nevedla a na druhé straně, kde jsem se octl po pádu, zase cesta nikde nezačínala. Sejít z ní jsem také nemohl, jelikož les byl naprosto neprostupný. Všude v něm byly husté trnité keře. Byl jsem bezmocný.
Sklonil jsem hlavu a tu jsem si všiml něčeho velmi zvláštního, čemu jsem nedokázal uvěřit. Cesta pode mnou nebyla cesta. Byl to potok! A já jsem kráčel po jeho hladině! Jako Ježíš. Jakmile jsem si uvědomil, že je to nemožné, začal jsem se potápět. Potok, který vypadal, že je tak půl metru hluboký mne celého pohlcoval, potápěl jsem se stále hlouběji.
Když jsem klesl na dno, byl jsem jako ve snu. Vlastně ani nevím, zda to sen nebyl. Ležel jsem tam v tichu na dně a díval jsem se na své vlastní bezvládné tělo. Umřel jsem, nebo to opravdu byl jen přelud? Jestli ano, do dnešního dne jsem z něj neprocitnul.