Lesní Dobrodružství

Další houba byla sebrána.
Erika se otočila na svého otce, který se za ní plahočil do kopce, těžce oddychující a vyčítání si každého piva které ho dohnalo k tomu, čemu jeho žena říkala, pivní pupek. Mladá blonďatá školačka se nemohla ubránit smíchu, její košík plný hub krásně kontrastoval s košíkem jejího otce, prázdným a smutným. Marcus Peteson byl rád, že s ní zvládal držet krok, rozhodně neměl v plánu ještě koukat po houbách, od toho tu byla jeho všímavá dcerka.
,,Tatí, poběž, vždyť se táhneš jako šnek." Řekla mu zvesela, když se ohýbala pro další houbu.
,,Až ti bude jako mě, pochopíš, že už to není nejlehčí." Odvětil jí mezi těžkými výdechy, které jeho řeč doprovázely.
,,Když si pospíšíš, stihneme dojít až k jámě bestie." Řekla mu s hlasem plným nadšení a dala ruku v bok, aby se jí lépe čekalo.
,,Jasně, ta bestie co v sedmnáctým století zabila ty poutníky." Řekl jí s jasnou známkou ironie v hlase, nikdy na nic nadpřirozeného nevěřil a nehodlal to měnit ani kvůli nadšení mladé Eriky.
,,Jup, přesně o té mluvím. Edward ze sedmičky říkal, že jí kdysi s klukama viděli." Zasněně se zadívala do dálky, když to říkala. ,,Třeba když budeme mít štěstí uvidíme jí taky."
,,Jasně a hned vedle ní uvidíme třeba Ježíška nebo Godzillu." Nemohl se té ironii ubránit, dál se ale moc bavit nechtěl, protože slova výstup do kopce dělala téměř nesnesitelný, jeho plíce asi zapomněly jak dýchat a podporovat mluvu naráz.
,,Ty prostě nemáš žádnou fantasii." Řekla mu Erika vyčítavě, nemyslela to sice vážně, ale tvářila se jako by mu právě prozradila životní pravdu.
,,Já že nemám fantasii? A kdo si myslíš že..." Na chvíli se musel zastavit a popadnout dech, kdy se z něj stal takový lenoch, že nevyjde ani houbařský kopec?
,,Píše všechny ty díly tvého oblíbeného seriálu." Dořekla za něj Erika a otáčela oči v sloup. Na to se vymlouval vždycky a dnes jí tím rozhodně už nemohl zaskočit.
,,Přesně. Myslíš, že by to zvládl někdo bez fantasie?" Zeptal se jí, zatímco si oddychl, protože se dostal na vrchol kopečku, nyní spolu stáli mezi smrky a dívali se na jasnou cestu k mýtině, ke které směřovali, tedy alespoň Erika se tam chystala.
,,Nemyslím si, že to chce tolik práce, omýváte stále ty samý věci dokola jen s jinýma postavama." Řekla mu a šťouchla do něj prstem. Marcus byl na svou práci dost hrdý, a kritika od vlastní dcery ho zasáhla více než by očekával.
,,To ti řekla mamka?" Zeptal se jí podezřívavě a pozvedl obočí.
,,Ne, to je úplně jasný." Řekla mu a začala se smát, hrozně ráda ho provokovala a věděla, že jeho seriálem ho vždycky dostane.
,,I kdyby, lidem se to líbí a vždycky se děje něco novýho, tak v čem je problém?" Zeptal se jí, téměř jako kdyby byl na té konferenci před třemi dny, kde mu vytkli to samé.
,,No jasně, stejná kostra a nový témata, chvíli to vypadá hezky, ale brzy se to ohraje, a ty už točíš sedmou řadu."
Neměl tušení, jestli je naštvaný nebo hrdý, jeho dcerka se díky práci kterou dělal, velmi rychle vzdělala v tvoření filmů a seriálů. Dnes by mohla klidně dělat kritika, protože měla cit pro to co je dobré a co není. Vkládal do ní velké naděje, a tím co mu řekla, si jen potvrdil, že to světlo v ní opravdu je.
,,No jo ty malej vševěde, vždyť už připravujeme spin off kterej se bude týkat Adama a jeho stěhování. Ale nikomu ani muk." Řekl jí a mrknul u toho, na tváři se mu objevil úsměv. Erika mu jak mrknutí tak úsměv oplatila. Oba věděli, že téma jeho seriálu je tímto na chvíli uzavřeno.
,,Tak můžem pokračovat?" Zeptala se Erika svého otce, který již vypadal vydýchaný.
,,K jámě?" Zeptal se jí trochu nesvůj tím, že tam musejí. Nebál se ani tak toho co se o ní říkalo, nebo toho co v ní prý kdysi žilo. Bál se Eriky, její neposednosti a toho že stačí jediné mrknutí, aby se mu do té jámy propadla. Nepovažoval se sice za špatného otce, ale o nehodách jako je tahle slyšel v jednom kuse.
,,Jup, přesně tam." Odpověděla mu a znovu na něj vycenila zuby, jak by mohl takovému úsměvu odolat?
,,Ale budeš poslouchat na slovo, nechci, aby se ti tam něco stalo." Řekl jí možná trochu vážněji, než chtěl, ona to ale beze slova přešla a jen pokývala hlavou.
,,Jistě tati, jak jinak." Odvětila a pomalu se vydala směrem, o kterém oba věděli, že leží velká díra v zemi, vzniklá z neznámých příčin.
,,Co myslíš? Jaká je?" Zeptala se ho už po pár krocích.
,,No asi kulatá a vede opravdu hluboko." Řekl jí bez váhání, sice věděl, na co se doopravdy ptá, ale nemohl si pomoci a musel do ní trochu rýpnout.
,,Tatí, vždyť víš, že mluvím o bestii a né o té jámě." Odpověděla mu trochu naštvaně. Bylo jí jasné, že jí jenom škádlí, to však nic neměnilo na faktu, že jí to vadilo.
,,Bestie? Ta bude asi neexistující." Řekl jí s úsměvem, ona se na něj otočila a dala ruce v bok.
,,Náhodou, myslím si, že bude mít rohy, dlouhou srst a kopyta." Opět zasněný pohled kamsi do dáli ve směru odkud přišli. Marcus jen naklonil hlavu na stranu a pozvedl obočí.
,,No jasně! Úplně jako bych jí viděl před sebou. Podobnou sem viděl u sousedů na statku, Matt té bestii říkali." Snažil se mluvit vážně, jak dlouho to jen šlo, když si však vzpomněl na sousedova kozla a viděl uražený výraz své dcerky, neubránil se smíchu.
,,Haha, moc vtipný, však počkej, budeš ještě koukat."
,,Na nějakého kozla z jámy?"
,,A jak teda vysvětlíš toho geologa, co se tam ztratil."
,,Prostě se mu utrhl provaz, a ztratil se v labyrintu těch chodeb dole."
,,Nebo ho i s provazem sežrala bestie."
,,Jasně a jak by se tedy vyhnula celé té pátrací četě. Proč by nesežrala i je?"
,,Já nevím, třeba už byla plná."
,,No anebo prostě není, to je lepší vysvětlení."
Díky rozhovoru jim cesta utíkala celkem rychle, míjeli stromy označené k pokácení, a čím více se blížili k mýtině, tím méně stromů kolem nich bylo. Najednou Erika vystřelila prst do vzduchu a ukázala na jeden smrk.
,,Hele, tam." Přiběhla ke stromu a ukázala na tři velké škrábance nacházející se na něm.
,,Vidíš to je znamení, že tady žije." Řekla Erika svému otci, nadšená svým objevem se zadívala na rýhy a přejela po té nejvyšší prstem.
,,Jo, no buď to znamená, že tu žije bestie, nebo že tady žijou kluci, co si rádi dělají srandu ze stařenek, co sem chodí na houby."
,,Panebože tati, to je hrozný s tebou." Řekla mu zklamaně a potom si vzpomněla na to, že díky jejich konverzaci se po cestě nepodívali ani po jedné houbě. Pro překontrolování svého košíku ovšem usoudila, že i tak jich mají dost
Zafoukal vítr a díky stromům okolo to znělo téměř jako vytí bestie, Marcus se nervózně pootočil, zatímco Erice se rozzářily oči.
Vydali se spolu na mýtinu, uprostřed jí kralovala díra jež mohla mít alespoň deset na deset metrů, vedoucí tak hluboko do země že když se tam člověk zadíval, viděl pouze tmu. Žádné dno, žádná bestie, kamení nebo potůček, jenom tma. Strašidelná a tichá tma.
Erika nahlédla dovnitř jako první, celá nedočkavá se snažila ve tmě cokoli vykoukat. Brzy však pro ni přišlo zklamání, protože se tam zkrátka nic nedělo. Nudná tma.
Marcus byl opatrný a první si zkontroloval půdu pod nohama, aby se náhodou nepropadl hluboko do jámy. Také se zadíval dovnitř a představil si toho blázna geologa, který byl tak odvážený, aby se tam pokusil slaňovat, nebo tu skupinu zachránců co ho tam šla hledat.
,,Tak co spokojená?" Zeptal se své dcery, která se již dávno rozhlížela okolo. Nejspíš doufala, že bestie je někde tam. Marcus nechápal, kde se v ní bere tolik odvahy, on sám byl myšlenkou na něco tak absurdního vystrašen, i když na žádnou bestii nevěřil.
,,No spokojená moc ne, ale víc toho asi nevykoukáme, takže se klidně můžeme vrátit." Řekla mu a obdarovala ho falešným úsměvem. Marcuse napadlo, že kdyby nebyla režisérkou tak by se v budoucnosti klidně mohla živit herectvím, jeho dcera byla přesně tou bouří, která se jednou chystala smést showbussines, nyní na to však bylo ještě brzy.
Náhle se ozval praskavý zvuk, sedm kroků od jámy, se nacházel otec s dcerou, na které padal strom. Než se oba vzpamatovali z toho co se děje, popadl Marcus reflexivně svojí dceru a odhodil jí stranou, tím ji zachránil před rozdrcením, ovšem nestihl již uskočit sám a tak po pádu stromu ucítil prudkou bolest ve své pravé noze.
Byla uvězněná pod stromem a nejspíš kompletně rozdrcená. Erika se pomalu dostala na nohy a otočila se na svého otce.
,,Tatínku, co ti je? Jsi vpořádku." Zeptala se ho, když k němu přiběhla. Okamžitě se snažila jak zvednout strom, tak ho odkulit, ale ani jedno nefungovalo.
,,Zlatíčko, jsem naprosto vpořádku. Ty teď ale musíš doběhnout pro pomoc, protože s tímhle sami opravdu nepohneme." Řekl jí a i přes svou velkou snahu se mu nepovedl ani úsměv ani falešný klidný hlas. Trochu se mu klepal. Erika mezitím kývla hlavou na znamení pochopení.
,,Mám běžet pro pomoc? Opravdu tě tu můžu nechat samotného?" Zeptala se starostlivě. Na takové situace nebyla připravená. Marcuse v ten moment napadlo jen, že to bylo naposledy, co na rodinné vycházky zakázal technologii.
,,Je to tak. Musíš běžet co nejrychleji, ale opatrně."
Erika jen kývnula hlavou, zatímco Marcus počítal, jak dlouho to bude asi trvat, nebyl sice žádný doktor, ale měl představu o tom, že taková situace se musí vyřešit okamžitě.
,,Hned jsem tady." Řekla mu a políbila ho na čelo. Marcus jen kývnul. Věřil tomu, že to jeho dcera zvládne bez problému, bylo to přeci jenom, nejšikovnější dítě, které kdy viděl.
Po několika krocích, které Erika udělala směrem k cestě, po které tam přišli, se opět ozval onen poryv větru, nyní byl však velmi specifický a doprovázený velmi prudkým pohybem stínů. Ze strany od spadlého stromu vyběhla bytost, která nemohla být z tohoto světa, a kterou si Erika celou dobu přála vidět, nejspíš však ne za podobných podmínek.
Dříve než se stihla, byť jen leknout byla Erika vržena přes celou mýtinu. Bestie jí chtěla popadnout, ovšem špatně odhadla kdy zmáčknout pěst a tak Eriku jen odhodila. Po jejím dopadu se ozvalo praskání. Nejen větví.
Marcus byl na chvíli v šoku, nevydal ze sebe ani hlásku, protože nevěřil že to je realita, myslel si že ze svého zranění jen blouznil. K rozumu a ke smyslům ho přivedl až fakt že se ona bestie nebezpečně blížila k tělu jeho dcery, které leželo opodál.
,,HEJ! Nech jí být!" Zařval Marcus uvězněný pod stromem. Ať dělal, co dělal, noha byla rozlámaná a zalehlá stromem který byl prostě moc těžký na zvednutí, a díky větvím nebylo možné ho odvalit. Cítil paniku a strach o svou jedinou dceru. Slzy mu tekly po tváři a celým tělem trhal směrem od stromu. Bylo mu jedno, jestli si tu nohu utrhne, musí něco udělat, aby zachránil svou dceru.
Bestie, která velmi připomínala kozla na zadních nohou s prsty místo kopyt na předních končetinách, se tyčila nad jeho omráčenou dcerou. Více než pět metrů nad ní se skláněla rohatá hlava, cenila na ní své zuby a šťouchnutím prstu zkoušela, jestli je její oběť ještě živá.
Na pozadí byl slyšet Marcus, křičící a plačící. Prosil bestii o milost pro jeho dceru, nabízel sám sebe jako oběd pokud jeho dcera bude moci odejít. Monstrum se na jeho zpocenou osobu snažící se utrhnout si nohu otočilo jen na chvíli, znuděné celým tím divadlem se zadívalo na Marcuse a poté se vrátilo k jeho dceři.
Vypadalo to téměř jako by mu onen kozel naznačoval, že jeho čas přijde, tak ať si užije tu chvíli, co mu zbývala.
Když se Erika trochu pohnula, téměř plně probuzená z bezvědomí začala si uvědomovat tři skutečnosti. Z čela jí tekl pramínek krve, nacházela se nad zemí a boky měla sevřené čímsi silným a velikým, rukou bestie, a v dáli slyšela svého otce křičet a prosit.
Když si uvědomila skutečnost, ve které se nacházela, začala křičet. Vysoký dětský hlásek dodal Marcusovi odhodlání a ten začal křičet až do vyčerpání hlasivek, trhal sebou a doufal, že mu noha brzy povolí, kýžený výsledek však nepřicházel.
,,Tatínku…" Zakřičela Erika.
,,Zlatíčko…" Zakřičel Marcus.
Poslední co si kdy řekli.
Bestie, téměř jako by jí ta slova vybídla k akci, přisunula Eriku ke svým ústům a jediným svižným pohybem jí zbavila celé horní poloviny hlavy. Kopající nohy, které se v ten moment napjaly, se už jen svobodně zastavily a bezvládně visely. Tam kde dříve byla její hlava, zůstala pouze spodní čelist s jazykem kroutícím se na všechny strany a obrovská díra, která vedla do krku a dále do těla. Dalšími pohyby se bestie postarala o zbytek hlavy a o krk. U jejích kopyt se začínalo tvořit tratoliště krve a ona se pomalu pouštěla i do Eričina těla.
Pro Marcuse se v okamžik kdy viděl svou dceru přijít o život, zastavil celý svět. Všechna jeho snaha o vyproštění se skončila. Slzy z něj tekly téměř stejným proudem jako krev, která kapala z jeho dcerky. O křik se ani nepokoušel, vycházela z něj jen ne specifikovatelná zvuková stopa.
Bestie na okamžik pozvedla hlavu ke své příští oběti, bylo to nejspíš jen proto, aby se ujistila, že ticho neznamená její smrt. Když viděla Marcuse klepat se zimou a smutkem pochopila, že si užije další zabití a vrátila se k vnitřnostem malé holčičky.
Marcusovi se před očima promítal celý jejich společný život, od jeho pozdního příjezdu do porodnice až po jejich poslední společné momenty. Tím se dostal, až k obrazu kde jeho dceři mizí hlava v bestiiných ústech zatímco ho žádá o pomoc.
Tato představa se mu vypálila do mozku, a po celý zbytek, velmi krátký zbytek, svého života již jiný obraz před očima neměl.
,,Na co čekáš.!" Zašeptal směrem k bestii. Vzhledem k tomu že si jeho hlasivky trochu odpočaly, začalo se projevovat opotřebení, už nemohl ani mluvit. Mohl jen čekat, až si bestie sama vybere, že přijde. Po ruce neměl vůbec nic, co by mu pomohlo zbavit se života dříve, než to udělá ona.
Položil se na záda a nechal slzy pomalu stékat po jeho tváři. Namlouval si, že Erika nic necítila, že její smrt byla bezbolestná. Nijak ho to sice neuklidňovalo, ale musel si to opakovat stále dokola.
Náhle slyšel dusot, kopyta, která se k němu blížila, konečně přišel jeho čas. Za půl minuty, se nad ním skláněla obrovská kozlí hlava, ze které mu do obličeje kapala krev jeho dcery.
,,Tak do toho." Chtěl na ní zakřičet, ale hlas mu zkolaboval už u slova Tak. Nemohl uvěřit jak má čistou hlavu, žádná starost, žádný smutek, jen uvědomění si že za několik vteřin zemře. Vše se pomalu rozpouštělo v pochopení a přijetí jeho osudu.
Náhle se kozlí ústa otevřela a okolo jeho obličeje zhasla všechna světla. Po vteřině neuvěřitelné bolesti zhasla i všechna ostatní světla…