Taxikář Thomas.!

Motor přestal běžet.
,,Doprdele!" Ulevil si Thomas, zatímco se zoufale snažil nahmatat klíčky svého taxi. To bylo potřetí za týden, co mu auto bez zjevných příčin vypovědělo službu. Teď to dokonce bylo uprostřed křižovatky. Naštěstí neztratil hlavu úplně a rychle opět nastartoval, se zařazením jedničky se rychle rozjel a pokusil se nevšímat si troubení, které se za ním ozývalo. Byl jediným řidičem, který na onu zelenou projel.
Ze strachu že by se to mohlo stát znovu, si rychle našel místo k zaparkování. Ačkoli nebyl zrovna zručným mechanikem, věřil tomu, že se první musí podívat sám, než to svěří těm vydřiduchům.
Město nebylo naštěstí k večeru tak obsazené jak by tomu bylo zrána a tak netrvalo dlouho, než viděl krásné místo na zaparkování, přímo před hotelem Trihaco.
,,Co s tím křápem asi je." Zabrblal si pod vousy, když zatahoval ruční brzdu a odepínal si pás. Své auto, škodu Roomster, koupil před půl rokem, z bazaru. Prý velmi výhodná koupě, dvacet procent dolů a jen dvacet tisíc najeto. To mu ten prodejce zapomněl říct, o té stovce to stočil.
Počkal, až projede auto, poté otevřel dveře a přešel přímo ke kapotě. Podíval se na ní a povzdychl si, i po půl roce na to pořád zapomínal. Malá páčka kousek pod volantem, která uvolňovala kapotu, aby jí mohl otevřít.
,,Občas by asi bylo fajn nosit ssebou mozek." Utrousil si pro sebe jízlivou poznámku a vrátil se dovnitř, aby mohl za páčku zatáhnout.
Nemohl to udělat zpoza otevřených dveří, protože jelo další auto, tudíž musel nastoupit a zabouchnout za sebou aby mohlo bez problémů projet.
Zatímco seděl v autě, podíval se do zpětného zrcátka, přímo do očí sám sobě. Povzdychl si a začal přemýšlet nad tím, jestli by to neměl zabalit. Prostě zajet domů. Nechat auto v garáži, vysprchovat se a jít do herny naproti na několik čtyřdecových pomocníků s usínáním.
Byl svobodným mužem, bez ženy nebo dětí a tím pádem v životě kromě řízení postrádal jakýkoli směr. V pětadvaceti to bylo skvělé a nemusel se nikam vázat, ovšem v sedmatřiceti už mu to připadalo opravdu dost nemístné, nemohl se však hnout z místa a to mu zase nedávalo spát. Proto se spaním potřeboval pomoc, a ta přicházela jen v podobě dvou uspávačů. Jednomu se povedlo ho do postele uložit díky otupění smyslů, a druhému, tomu dražšímu, protože si potrpěl na kvalitě, se povedlo ho ke spánku uložit fyzickou námahou. Jeden s ním zůstal až do rána než prošel játry. Druhý s ním nezůstal ani pět minut potom co skončili. Druhá varianta mu však poslední dobou příliš připomínala všechno to, co mu nespavost způsobilo, tudíž se uchyloval hlavně k té první variantě.
Netušil jak dlouho už byl zamyšlený, když v tom přišlo probuzení v podobě poklepání na okýnko u spolujezdce.
Rychle se ze svého zasnění probudil a pootočil klíčkem, aby mohl pomocí tlačítka sesunout okno, za kterým stála nádherná mladá dívka.
Nemohlo jí být víc než dvaadvacet. Kombinace jejích rudých vlasů a modrých očí mu říkala, že kdyby byl o deset let mladší a ona o deset starší, jistě by měl jasnou favoritku.
Když bylo okýnko dostatečně dole, naklonila hlavu a odhalila mu nádherný úsměv plný bílých zubů a zeptala se ho prostě.
,,Jste volný?"
Srdce mu trochu poskočilo, téměř až do krku. Někdo by řekl, že vynechalo jeden úder. Málem už jí na to odpověděl, když si uvědomil, že se ptá na jeho taxi, nikoli na jeho milostný život.
Neměl moc času zvažovat, jestli se mu ještě chce tak jen přikývl.
,,Jedno kolečko ještě zvládnu, slečno." Řekl jí nakonec s úsměvem a začal pomalu zavírat okýnko, zatímco ona nastupovala na zadní sedačku.
,,Kam to vlastně bude?" Zeptal se jí, snažil se nevyjadřovat žádné zvláštní emoce, zachovávat neutralitu.
,,Ále jen kousek odtud, k baru Allowa jestli víte kudy. Jestli ne, navedu vás." Celou dobu kdy to říkala, se na něj upřeně dívala a v mezerách mezi slovy se mírně usmívala.
,,Mladá slečno, jistěže vím kde to je. Co bych to byl za nejlepší taxi ve městě, kdybych to nevěděl?" Nezněl samolibě, spíš jako by říkal vtip, a tak to taky mělo být.
,,Nejlepší říkáte?" Zeptala se ho s úsměvem a pohodlně se usadila. ,,Tak teda uvidíme. Zvládnete to za deset minut nebo méně?"
Její otázka ho trochu vyvedla z míry, nikdy se nesázel se svými zákazníky, ale když už dnes neměl nic jiného na práci, proč to nezkusit.
,,Jistěže to zvládnu, jestli ne tak vám budu muset na ulici zatančit." Byl to trochu odvážný nápad, jí se ale zalíbil a nad tou představou se celá rozzářila.
,,Tak to abych nabídla něco, pokud to stihnete co? Co třeba panáka. Mluvil jste o poslední jízdě, tak si se mnou jistě kdyžtak jednoho dáte." Neznělo to jako vtip, i když to říkala s úsměvem. Možná že se jí líbil?
,,To zní jako vynikající nabídka."
,,Domluveno tedy, a začínáme, Teď." Řekla a zmáčkla tlačítko na mobilu.
,,To ale není f.." Větu o férovosti nedopověděl, protože se chytil klíčků a otočil. Za necelých deset vteřin byli na silnici.
Cesta utíkala rychle, ovšem oba věřili, že vyhrají, protože deset minut, se dalo stejně snadno stihnout jako nestihnout. Thomas se během cesty pouze modlil ke svému bohu, Krishnovi, aby se kapota která držela jen na maličkém háčku po tom, co jí odjistil a nezabouchl, nezvedla do vzduchu jako v americkém filmu.
Naštěstí se nic podobného nestalo a na místo dojel a zaparkoval přesně za deset minut a dvanáct sekund.
Ve chvíli kdy zastavili, se mladá slečna, která se během cesty představila jako Katie, začala radovat a vítězně tančit na svém sedadle.
,,Vypadá to, že mi někdo tady na chodníku dluží tanec." Řekla mu s nadšením v hlase.
,,Jo, vypadá to tak. Sázka je sázka." Řekl a sundal si svou čepici se znakem jeho oblíbeného fotbalového týmu. Oba vystoupili z auta a stoupli si ke stromu vyrůstajícímu z chodníku jako součást projektu zasazujícího se o zeleň ve městech.
,,Chcete k tomu nějakou hudbu nebo to zvládnete i bez?" Zeptala se ho a její nadšení ještě stoupalo. Vypadala jako by si situaci skutečně užívala. Vytáhla mobil a ukázala mu na malý reprák, který tam měla. Thomas jen zakroutil hlavou a bez jediného slova se pustil do tance.
Katie rychle pochytila rytmus jeho kroků a tak mu k tomu alespoň tleskala, nevypadal jako by se styděl nebo to odflákl, svou prohru vzal opravdu zodpovědně, tedy v rámci možností.
Katie se celou dobu upřímně smála a když svůj výstup zakončil malou otočkou, nemohla se udržet a vyprskla smíchy kompletně.
,,Spokojená mladá slečno?" Zeptal se jí s úsměvem na tváři, přesto trochu těžce oddychující.
,,Naprosto pane taxikáři, naprosto." Odpověděla mu a utírala si z koutků očí slzy které tu byly po smíchu.
,,Myslím, že byste si toho panáka za tento výstup zasloužil, i když jste prohrál." Řekla mu a usmála se, zároveň se mírně kousla do rtu. Vypadal, že jejímu kouzlu rozhodně podlehl.
,,Pokud to tak je, rozhodně se tomu nebráním." Řekl jí s úsměvem. Oči mu zářily jako hvězdičky a starosti co s autem, jak se dostane domů nebo jak se z domu dostane sem pro auto, nechal pro nyní stranou. Kdyby jen tušil na, jak dlouho tu to auto zůstane.
,,Tak tedy vyražme." Řekla mu a na chvíli se nad něčím zamyslela. Neměl ponětí co to je a ptát se jí rozhodně nehodlal. Jenom jí nabídl rámě, kterého se kupodivu, bez problému chytila a vyrazili.
V baru ještě moc lidí nebylo a tak pro sebe mohli ukořistit velmi pohodlný box ukrytý v nechráněném místě, téměř nikdo tam neviděl, kromě barmana, a tom jim stačilo. Žádné oči kromě těch co by jim měly dolívat.
Večer se vyvíjel ideálně, neuháněl jako splašený potok, ale ani se nenudili, byli v optimálním stádiu zábavy. Prošli tykáním, mluvením o politice, knihách, filmech, on mluvil o tom, jak se stal taxikářem a ona o tom že po škole by chtěla učit tělocvik a angličtinu na prvním stupni.
Skvěle se bavili a většina z věcí co na sebe prozradila, byla téměř jako z kuchařky "Nejlepší žena pro Thomase Rakenzishe." Nemohl uvěřit tomu jak někdo tak ideální skončil se zahazováním času s ním, v baru když mohla dělat prakticky cokoli a s kýmkoli by chtěla. Ona však vypadala, že se výborně baví, smála se jeho vtipům a některé hlášky z filmů řekla dokonce dříve než on. Chvílemi přimýšlel, jestli se neuhodil do hlavy a jestli to není jen sen, krásný sen.
Když se čas chýlil k půlnoci, zadívala se mu hluboko do očí, zatímco usrkávala svůj rum s kolou a usmála se. Položila mu ruku na tu jeho. Úsměv pomalu spustila a místo něj přišla otázka.
,,Thomasi, věříš na magii?" Dívala se na něj naprosto vážně, když se na to zeptala.
,,Myslíš jako Harry Potter, proměny v ropuchy a tak?" Zeptal se jí zmateně, netušil, jestli na něj jen hraje nějaký vtípek nebo jestli je to vážná otázka.
,,Jo něco na ten způsob. Například transformace těla nebo výměn a životních energií." Její vážný výraz ho začínal trochu děsit, proč by se mladá, krásná, nadějná budoucí učitelka zajímala o něco takového.
,,Nó já o tom moc nevím, takže si nejsem jistý, jestli na to věřím. Kdysi možná něco bylo, ale dneska to nahradila věda, nemyslíš?" Svou odpověď situoval trochu jako otázku. Netušil co by jí na to odpověděl a tak volil to, co považoval za diplomatickou cestu.
,,To je dost diplomatická odpověď. Asi máš pravdu, magie je dávno zapomenutá, ale nemyslíš si, že by bylo krásné, kdyby fungovala. Kdybychom mohli prožívat něco nereálného." Mluvila zasněně, ale v její tváři bylo něco, co mu napovídalo jistou familiaritu, ale jak by s tímhle mohla být jakkoli familiérní.
Neměl tušení co na to odpovědět, zvlášť po tom co jeho největší snahy o zahrání situace do "autu" prokoukla v prvním kole.
,,Myslím, že spousta věcí by byla lepších, těžko se mi to ale představuje. Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlel." Řekl jí upřímnou pravdu a doufal, že to bude fungovat.
,,Máš pravdu, pojďme to neřešit." Řekla opět s úsměvem a podívala se na display svého telefonu.
,,Možná bych už měla jít, je dost hodin a myslím, že toho rumu bylo o trochu víc než by bylo dobré." Poté naklonila hlavu na stranu a zadívala se mu hluboko do očí.
,,Nechcete mě jít doprovodit? Pane taxikáři?"
Všechno v něm křičelo, ať se na ní podívá, je to mladá slečna, rozhodně nepotřebuje, aby jí starý upocený taxikář funěl do obličeje. Je to ještě dítě, to že v občance to má napsané jinak přeci nic nemění na faktu o kolik let je mladší než on. Ačkoli v něm rozum křičel o pozornost, tak jeho snaha byla marná. Thomas se rozhodl, že dnes ho uspí krásná, mladá a velmi příjemná společnost.
,,Byl bych poctěn." Odpověděl jí po dlouhém procesu ve své hlavě, ten se však v realitě neodehrával déle než půl vteřiny.
Cesta netrvala dlouho, ukázalo se že Katie bydlí jen kousíček od místa, kde posledních pět hodin nasávali. Cestou do jejího bytu se drželi za ruce a povídali si.
Cestou po schodech do jejího bytu už na sebe byli přisátí a stěží zvládali jít po schodech a koordinovat svoje líbání zároveň.
Thomas neměl ani nejmenší šanci si prohlédnout její byt, byl okamžitě tažen do ložnice. Tam ho strčila na postel a mlsně se na něj podívala.
,,Počkej tady, nikam nechoď." S těmi slovy zaběhla do koupelny. Oba věděli že to je znamení pro Thomase aby ze sebe dostal všechno oblečení. Když se otevřely dveře do koupelny podruhé, byl u ponožek, ovšem po tom co pozvedl hlavu, rozhodně neměl žádné jiné myšlenky v hlavě, než obrázek který se mu naskytl.
Katie byla nádherná v každém smyslu toho slova, který ho napadl.
,,Chtěl bys vidět trochu magie?" Zeptala se ho, plná očekávání a touhy. Neodhadl, jestli touží po něm nebo po ukázce oné magie.
,,Ukaž mi ji." Nechal se vést její rolí, nemohla to přeci myslet vážně. Navíc se musel usmát malému eufemismu, který se jim tu zrodil.
,,Opravdu ji chceš vidět?" Zeptala se ho, a jemu připadalo, jako by jí tím doopravdy přiváděl do varu.
,,Nic nechci vidět víc." Řekl a cítil jak se důkaz toho co říká, dere na svět, v jeho věku to chvíli trvalo, ale nyní už byl zcela připravený.
,,Řekni něco, co bys chtěl jinak. Cokoli." Nemusel ani mluvit, v hlavě se mi objevila představa Katie jako černovlásky s obrovskými přednostmi a snad ještě užším pasem.
A náhle tam byla, Katie, přesně tak jak si jí vysnil. Nevěřil svým očím, bohužel při stavu průtoku jeho krve se zmohl jenom na jedno.
,,Jak to?" Nijak ho to nezajímalo, byl to zázrak, ale rozhodně to nebyl největší zázrak dne. Tudíž bylo dost času na vysvětlování později.
,,Jsem succubuss, nejsem člověk." Řekla mu zcela vážně a přitom se k němu začala pomaličku a svůdně blížit.
Každý její krok ho přiváděl k šílenství, už nemohl vydržet déle, ale viděl jí na očích, že chce, aby se zeptal. Nebo něco na ten způsob, viděl jí na očích obrovskou chuť.
,,Co to znamená?" Zeptal se jí a hlas už se mu klepal vzrušením.
,,To brzy uvidíš." Pošeptala mu do ucha, když se dostala k němu dostatečně blízko, aby se ho prsy dotýkala.
Trochu do něj šťouchla a on se položil na postel.
Potom na něj vylezla a bez předehry, bez ničeho prostě dosedla na jeho mužství.

Byl v ní, a na okamžik to byl ten nejlepší pocit jaký, kdy v životě zažil, ohňostroj uprostřed mozku, srdce, naštěstí ne však tam kde bylo na ohňostroj ještě brzy. Okamžik největšího blaha se však rozplynul rychleji než kapka barviva u oceánu.
Thomas ucítil prudkou bolest přesně v těch místech, které mu nyní měly přinášet tu největší radost. Cítil bolest, a spolu s ní něco teplého a tekutého jak stéká po jeho kůži až na prostěradlo.
Ten pocit byl odporný a on se jen zmateně podíval na Katie, která se svíjela a užívala si toho, co tu dělali dosytnosti. On měl však pocit jako by ho… Kousala. Ano, to byl přesně ten pocit, ona ho kousala.
,,Co? Co… Co co co…" Nemohl ze sebe dostat jediné slovo skrze bolest a zmatení, které ho zaplavovalo.
,,Co se to děje? Na to se chceš zeptat? Nu asi bych ti měla vysvětlit, co to znamená, když je někdo Succubuss ty nevzdělaný prase." Řekla mu a její milá osobnost se proměnila na arogantní a velmi, řekl by, hříšnou.
,,To sis fakt myslel, že by nějaká mladá holka byla zapálená do tebe? Nebo že by znala nějaký ty nesmysly nebo by jí ty vtipy přišly vtipný? Nenene." Při svém posledním ne zamlaskala, aby dodala těm slovům váhu. Thomas na ní stále nechápavě zíral, několikrát se pokusil dostat z jejího sevření ale marně, nepovolil se ani o milimetr a bolest mu zabraňovala křičet, nebo dokonce nadávat. Ovšem to nebyla jen bolest. Bylo to něco jiného, ten pocit byla únava. Cítil se jako by ztrácel energii po tunách a nechápal jak je to možné.
,,Takže, abych to zkrátila. Já jsem démon lásky, čerpám energii z chlapů, co po mě touží, prakticky jako upír, jen tě nevysávám přes krk ale přes vagínu. Myslím, že jsem fakt ta nejlepší v sání na světě." Vysvětlování a úděs v jeho očích si užívala skoro tak jako ten akt samotný. Čím víc on se ztrácel, tím víc ona zářila.
,,Víš, jsme dobrý v tom udělat ze sebe přesně to, co od nás chlap chce. Jediný co mi na tomhle životě vadí, jsou ty použitý kůže."
To už ale prakticky říkala jen další kůži. Z Thomase nezbylo skoro nic, co by z něj dělalo víc než jen karnevalový kostým. Oblečte si kůži, skoro jako pravá.
Katie byla brzy spokojená a slezla z postele, kde se na chvíli uvolnila. Její krásné mladé tělo se proměnilo do původní podoby, odporného, téměř šupinatého, rohatého, démona s drápy a kopyty a vším co k tomu patří, dokonce jí od zadku šel malý bičíkovitý ocásek.
S dalším nádechem na sebe vzala podobu krásné blondýny. Podívala se na sebe do zrcadla a nemohla si odpustit poznámku o tom jaká to je kočka.
Vzhledem k tomu že Thomas o sebe moc nedbal, nebyla najezená do sytosti a tak musela vyrazit do ulic najít si ještě jednu, nebo možná víc obětí…