Záhada policisty žháře.

"No a tak to bylo. Kdo by to čekal, že mít sámošku vedle železářství bude tak o hubu co?!" Mladík ležící na nemocničním lůžku dopověděl nějaký příběh dvěma policistům, kteří seděli na konci jeho lůžka, každý z jedné strany. Starší z obou detektivů zmáčkl červené tlačítko na jeho staromódním diktafonu a pokynul hlavou, jako že je vše v pořádku.
"Jsme rádi, že je vám veselo po tom co tam tenkrát stalo." Pověděl mu mladší z oné dvojice a pokusil se o zdvořilý úsměv. Při pohledu na mladého chlapce, který byl o tři končetiny kratší. To šlo těžko.
"No tak já si pobrečím, až tu nebudete." Zazubil se na ně, ačkoli starší detektiv viděl, jak se mu zalesklo v očích. Překvapovala je ovšem jeho odvaha a schopnost se vyrovnat s tím nejhorším. Lidé se i kvůli menším úrazům propadali do víru sebelítosti. Arthur Malik to však nesl velmi statečně.
"Dostanete tu mrchu za katr, že jo pánové?" Otázka je sice nepřekvapovala, ovšem způsob jakým protnula ticho, ve kterém se na chvíli nacházeli, pro ně byl nečekaný. 
Starší policista, který si odnesl obrovskou daň za nošení policejních čepic, mu věnoval úsměv a ujistil ho, že se tak stane. Výpověď, kterou jim poskytl, je velmi dobrým vodítkem. 
Pokoj opustili o několik minut později, ještě prohodili několik neformálních vět a pak už nechali mladého Arthura, aby odpočíval. I tak měli štěstí, že ho zastihli probuzeného a tak plného elánu. 
Vrátili se na stanici, posadili se do své kanceláře, kterou měli přizpůsobenou pro dva. Vše co bychom tu našli, mělo svůj vlastní pár, dokonce i pracovní stůl. Ty byly sraženy k sobě tak aby každý měl svou polovinu kanceláře a oni si seděli tváří v tvář ve středu místnosti. 
"Chudák kluk." Řekl mladší z detektivů, když připravoval kávovar, aby jim dodal sílu do následujících hodin, čekala je dlouhá noc.  
"To teda, ještě že to bere tak statečně. Co bych dělal já bez noh a ruky, to nemám tušení." Mladík jen přikývl. Miloval každodenní proběhnutí se v parku, a představa že by o to přišel, ho děsila. Nejen park, také víkendové výlety na amatérské závody aut, či dokonce jeho vycházky se psem, který byl zatím jeho jediným společníkem (kromě jeho parťáka). O všechny tyhle krásy by přišel. 
"Musel bys mě vozit k případům." Znělo to jako velmi vážné pověření pro jeho staršího kolegu, parťáka, přítele.
"Davisi, ty jsi debil." Dostalo se mu jednoduché odpovědi, ačkoli ta byla doprovázena smíchem. Oba věděli, že by to pro toho druhého udělali, a oba toužili udělat něco k odlehčení situace, Davis byl jen první, kdo se do toho dal.
"Jasně Matte, já jsem debil, a stejně za tebe řeším všechny případy."
"Leda hovno řešíš, nevěděl bys, ani kde je tiskárna, kdybych se tě neujal."
"To asi žák překonal svého učitele, tak po třech hodinách tady."
Jejich pošťuchování, které u nich bylo na denním pořádku, ještě chvíli pokračovalo, moc se jim totiž nechtělo poslechnout si celou nahrávku z nemocnice ještě jednou, byl to smutný příběh mladého a dost ambiciózního chlapce. Jednou s tím však začít museli a tak se oba s hrnkem kafe posadili ke stolu, diktafon uprostřed, perfektně vyrovnán mezi nimi, a dali tlačítko přehrát.
Po chvíli chrčení se začala přehrávat kazetka, na které byla celá chlapcova výpověď.
"No pánové bylo to takhle! ..."

 ***

Prostě jako každou středu jsem byl v obchodě už skoro v sedm ráno, středa je totiž den kdy nám jezdí zásoby z největší dálky, a ten parchant chce být brzo doma, tak je tam už takhle brzo. 
No jak říkám, odemykám si takhle krám, už vidím, jak tak jede a tuším, že dnešek bude skvělý den k tomu, abych se mrkl na tu fyziku, kterou se potřebuju do příštího týdne od té středy naučit. Asi ste si spočítali, že jsem to nestihl, když ležím tady. No ale to je jedno. 
Otevírám dveře a kamion skoro zaparkoval v nich. Týpek si rozlil kafe po celé kabině a tak přehlídl, že jede přímo na mě. Štěstí stálo na mý straně. (smích) Asi sem si ho komplet vyčerpal, když mě nepřejel to ráno ten řidič.
Každopádně, vyložíme, prohodíme nějakej fórek. Ten chlápek ti vám byl strašně perverzní. Prej "Uhodneš, proč můj penis šel na druhou stranu silnice, protože tam měl mít sex." No jasně, moc zábavnej nebyl, ale já se smál, příště by mi nedovezl, co potřebuju a co já pak.
("Pane Maliku, můžeme se dostat k věci?" Ozval se ze záznamníku hlas Davise. "Jojo, jen mě nechte mluvit, těžko se to říká na přeskáčku.")
No, kde sem to byl? Jasně, stojím si takhle za pultem, nic moc jsem neprodal, nějaký děcka chtěli cigára tak jsem je poslal do prčic. (smích.) Já v jejich věku uměl lepší finty než přijít rovnou za zelenáčem že ten bude milej.
No asi kolem desátý hodiny vidím, jak jde kolem obchodu nádherná ženská, no fakt kousek pánové. A ve chvíli kdy prošla kolem výlohy už jsem ani neviděl ženskou ale jen poletující zadek. (Smích, jak policistů tak Arthurův.)
Bohužel, prošla jenom okolo a zašla do železářství hned vedle. Teda chápete chlapi, v tu chvíli to bylo jakože bohužel. Kdo měl tušit, že ze mě bude chtít daleko větší kousek, než jsem jí chtěl dát. (dost nervózní smích ze strany policistů, reakce na Arthurův upřímný zajímavý smích.)
Zkrátka, stojím si tam a týpek u kasy chce zrovna Gin, otáčím se mu tedy pro něj a slyším, jak cinkne zvonek. Jasně další zákazník. Normální lidi teprve vstávají a tak se není čemu divit, že se obchody rozjíždí až teď.
Kdo by to byl čekal, že až se otočím, uvidím tu krásku, jak mi tam stojí, dekolt. Super slovo chlapi, protože by mě tím fakt zbavila kterékoli zbraně, škoda že jsem tam v tu chvíli nějakou neměl. Stála tam, jako kdyby jí přivezli rovnou z řecko-trojské války, Helenu osobně, na sobě jen červené kratičké šaty v ruce sekyru.
No co mě nenapadlo, asi jí má pro přítele, dřevorubce, jen týden s tělem jako řecká socha by mohl mít slečnu jako z řecké báje. Prostě si tam čekala ve frontě, dokud pánovi nepodám gin, dokud nevytáhne kartu a nebude chtít zaplatit.
Jasně bylo na ní něco divného, měla úplně nepřítomný pohled a pořád si podupávala nohou, ale kdo proboha mohl očekávat, co přijde.
Chlápek mě poprosil, že by si přál ještě jedny cigaretky, tak jsem se mu pro ně otočil. V tom sem to zaslechl. Ten nejodpornější zvuk v historii odporných zvuků. 
Otočil jsem se a vidím plešatýho týpka co pouští lahev ginu. Svaly mu asi úplně povolily, nevím jak přesně to funguje se sekyrkou hluboko v mozku. Každopádně se rozstříkla krev na všechny strany, to co mu zbylo z výrazu, napovídalo, že byl dost překvapenej, no to já byl taky. Když vidíte jak někdo vytahuje někomu z hlavy sekyrku a na vás se šklebí velký kaňon ale místo řeky tak teče krev a mozek. Nemůžete se mi chlapci divit, že jsem úplně ztuhnul, to bylo jak z jiného světa.
Stihl jsem jen zmáčknout ten čudlík proti krádežím, ale co je to člověku platný když se tam nějaká sexbomba ohání sekyrkou. 
Když ten týpek padal k zemi, a že na ní nechal velkou část svý šedý kůry. Jako by o jeho smrti nebyla přesvědčená a tak si do něj sekyrku zarazila ještě párkrát, já slyšel jen, jak praskaj kosti a jak to nechutně čvachtá. Chlapi, filmy fakt kecaj, není to šup šup a konec, bylo to odporný, takový čvachtando grando v lidským pajšlu jestli mi rozumíte.
No co myslíte, že jsem udělal hnedka, jak mě ty zvuky přivedly zpátky k řízení vlastního těla? Začal jsem zdrhat, jenže ven vedou jen jedny dveře a u těch stála ta roštěnka. Doufal sem že bych se mohl vyplížit, zatímco ona si z tamtoho typa udělá směs na karbanátky. (nervózní smích)
Obešel jsem pult, přikrčenej, třeba si měl, nevšimla, co já mohl vědět. A pomalu jsem vlezl do uličky, kterou jsem se to chystal obejít.
A najednou bum prásk, spadl na mě celej zasranej regál. Ta baba do něj prostě strčila jako by plánovala, že tamtudy pudu. 
No a pak sem slyšel poslední ránu, moc sem ale neposlouchal, přeci jenom moje primární snaha byla vypadnout. A když už jsem cítil, že ten regál odvalím, zabral jsem, odvalil ho a pak prásk.
Bolest jakou jsem v životě necítil, mi projela nohou. Kouknu dolů a v noze sekyrka, přesně nad kolenem, já cejtím, jak jí mám v kosti. No odporný. Cítím i vidím, jak mi vytahuje tu věc z nohy, no o co jsem se nepokusil. Odplazit se.
Vstávat rozhodně nemělo cenu a tak sem to zkusil po břiše. No pokud by vás zajímalo, jak to dopadlo, asi mi koukněte pod peřinu.
Postavila se nade mě a začala s tím nejhorším peklem, jaký jsem zažil. (vzlyky.) Jedna rána, dvě, tři, a ta bolest, cejtil jsem, jak mi kost praská, ta sekyrka je asi dobrá na dřevo, ale kosti drtí. A ta ženská s ní ani moc neuměla, samá rána vedle a nohy brzo úplně namaděru.
Já se málem unadával a házel sem po ní, co bylo po ruce, kdybych si vybral druhou uličku tak sou to konzervy, tady byly nejtvrdší asi křupky.
No prostě chlapi, ona udělala, co vidíte, snad vám to nemusím vyprávět slovo od slova. Myslim že bych ani neměl co vyprávět, kdyby nedorazili vaši hoši a nesundali jí.
Tyjo a když pustila tu věc, jako by ani nevěděla, co dělá. Takový divadlo. Moc si z toho nepamatuju, protože mi ubylo trochu tý krve.
No a tak to bylo. Kdo by čekal, že mít sámošku vedle železářství bude tak o hubu co?

***

"I když to slyším podruhý, tak je to děsivý." Matt a otřel si pot z čela. Mladík na to jen pokýval hlavou a napil se ze své kávy.
"Škoda že pro něj nemůžeme nic udělat, kromě toho že tu ženskou sejmeme hned, jak se probudí." Postěžoval si Davis, zatímco se dramaticky díval z okna, kde už začínalo zapadat slunce.
"Slíbili jsme mu, že jí dostaneme, nemůže říct nic, co by jí z toho dostalo, že ne?" Zeptal se jako úplný zelenáč a s očima plnýma naděje se zadíval na svého staršího kolegu.
"Toho se vůbec neboj, sice jí musíme vyslechnout, ale máme tohle svědectví a taky svědectví toho policisty, který jí postřelil. Sám říkal, že stála nad téměř úplně zmasakrovaným tělem toho kluka a chtěla mu uštědřit další ránu, ani nechci pomyslet kolikátou."
Oba byli ze své konverzace přerušeni náhlým rozevřením dveří, tam stál jejich dlouholetý kolega a kamarád s výrazem vítězství v obličeji.
"Ta potvora se probudila, do patnácti minut maté zajištěný pokoj k výslechu."
Oba se na sebe s úsměvem podívali, dali si další lok kafe a vyběhli z kanceláře.
Zanedlouho už seděli na židlích v pokoji, kde byla mladá blondýna zcela sama a ještě připoutaná k posteli.
"Pánové musíte mi věřit, to jsem nebyla já." Naléhala na ně.
"Slečno Morganová, máme očitého svědka, který to vaše řádění přežil, policista který vás postřelil je taktéž svědkem toho, že jste to nezaměnitelně byla vy." Řekl jí Davis a měl velký problém zachovat profesionalitu, z toho jejího divadla se mu dělalo špatně.
"Nene, pánové, vy to nechápete, bylo to moje tělo, ale nebyla jsem to já." Naléhala ještě více, a kdyby neměli tak přesvědčivé důkazy, vypadalo by to skoro jako by to myslela vážně.
"Slečno, tady to na nepříčetnost neuhrajete, na to jste moc, příčetná." Davis se jí to nesnažil to nijak zaobalit. Chtěl, aby hořela v pekle.
"Proboha, já vám nechci říct, že mi přeskočilo, ale že ta sekyra mě k tomu… donutila." V polovině věty si uvědomila, jak hloupě to zní a tak ji dořekla jen z přesvědčení o své pravdě
Oba policisté se na sebe zmateně podívali a vytáhli svůj diktafon vybavený zcela novou kazetou.
"Ze zákona jsme povinni poslechnout si vaši verzi toho, co se stalo. Ačkoli důkazy jsou stoprocentně nezvratitelné"
Zadívala se na ně prosebně, dle ní to prostě nebyla ona.
"Vy už jste mluvili s tím zraněným?" Zeptala se s lítostí v hlase, která jí podle Davise musela stačit i na oskara. Ačkoli ale obdivoval jak je dobrá herečka, nemohl si pomoci a musel jí nenávidět za to, že měla ještě tu drzost ptát. V tu chvíli dostat nápad.
Vzal diktafon a vložil do něj kazetu z předchozího výslechu. Ačkoli Matt ze začátku netušil, co jeho parťák dělá, brzy to pochopil a přesto že to bylo proti pravidlům, ho při tom nechal, sám chtěl vidět, jak bude ta ženská reagovat.
Nicole Morganová se jen nechápavě dívala na to co se před ní děje, když se však spustil záznam tak pochopila.
"Prosím, vypněte to." Ačkoli byla krásná, a její psí oči jistě fungovaly v mnoha případech, ani jednoho z nich nezlomila a tak vyslechla celý obsah přehrávané výpovědi.
Na konci měla oči plné slz, ty jí tekly jako maličké vodopády a vytvářely koláče na jejím nemocničním oblečení.
"To jsem opravdu nebyla já." Vzlykla a opět zkusila psí oči.
Oba dva však jen zakroutili hlavou a Davis se naklonil blíž k ní. Vyměnil kazetu v diktafonu a nesmírně odměřeným hlasem jí řekl.
"Tak nám tedy povězte, jak to bylo podle vás."

***
Jako každou středu jsem měla budík nastavený na devátou, abych se na desátou dostala ven z bytu. V jedenáct mívám totiž přednášku z makroekonomie a chtěla jsem jí stihnout i s tím že se zastavím v samoobsluze.
(Velmi příkré pohledy obou policistů jí na chvíli umlčely. "Mohla byste prosím přejít k věci?" Zeptal se jí Davis. "Však přesně to dělám." Odpověděla mu a tvářila se zcela bezmocně. "Dobrá tak pokračujte.")
Zastavila jsem u samoobsluhy chvíli po desáté, když jsem se vydala ke dveřím, uvědomila jsem si, že můj, nyní už asi bývalý přítel, (Rozhlédli se po místnosti, kde nebyla ani květina.) má brzy narozeniny a tak bych mu mohla něco koupit v železářství vedle. On totiž vždycky rád něco kutil.
Takže jsem se rozhodla jít první tam, samoobsluha nikam neuteče. (Oba měli co dělat aby udrželi kamenné tváře a pistole v pouzdrech.)
V železářství měli obrovskou ceduli, že mají nové násady na sekyrky, z nějakého dřeva ze střední Ameriky, prý ho používali i indiáni nebo co. Bylo to sice o dost dražší než jakákoli jiná násada, ale co bych pro něj neudělala.
Koupila jsem mu tedy jednu takovou násadu, vzala jsem jí do ruky a pak jsem to zaslechla.
Jako by ke mně promlouvala.
"Kup ještě sekyru!" slyšela jsem v hlavě.
První jsem si myslela, že to mluví prodavačka, ta však stála bez hnutí a nevypadala jako by čekala na reakci.
Pak jsem to slyšela zas. A nejenom ten hlas, ale začala jsem mít i potřebu vlastnit k tomu dřevu i ono ostří.
Koupila jsem tedy obojí. O nic nešlo, to ke mně asi mluvilo moje nadšené já, říkala jsem si, nadšené z představy jakou bude mít Trevor radost.
To jsem si aspoň říkala, než jsem slyšela něco jako. "Nakrm mě, dlouho jsem nic neměla."
Samozřejmě jsem nechápala, o co jde, ale cítila jsem potřebu, nutkavou, jít do té samoobsluhy a něco udělat.
Když jsem vešla dovnitř, všechno se mi začalo motat a ztrácet. Cítila jsem jen samovolný pohyb, jak se mi klepe noha. Bylo to skoro jako by mě někdo odstřihl od vlastního těla.
("Dobře, tohle už je fakt nesmysl." Vstoupil jí do toho Davis, který už nechtěl slyšet ani slovo. "Davisi!" Okřikl ho Matt. "Chtě nechtě to musí dopovědět. I když je to nesmysl." Nicole, dívajíc se na zeď za nimi, v téměř ledově klidném transu povídala dál, jako by jejich rozhovor ani neslyšela.)
Slyšela jsem prošení o nakojení nějaké žízně, o přísun dobrot, o všechno co pro mě bylo zvláštní. Byla to změť slov, obrazů, pocitů a myšlenek, Neuvěřitelně mě z toho bolela hlava a nakonec to vypadalo jako bych se jen dívala vlastníma očima, zatímco se něco děje bez mého vědomí.
Potom si jen pamatuju pocity neuvěřitelného uspokojení, všechny ty pocity vycházely z té násady, to mi musíte věřit.
(Davis si odfrkl, zatímco Matt jen nevěřícně koukal. Ačkoli to byl holý nesmysl, všechno přesně zapadalo do narativu dalších svědectví. Matt pochyboval, že by takhle uvěřitelnou verzi dokázala vymyslet po jednom poslechu svědectví, které jí pouštěli předtím.)
Ta sekyra je nebezpečná, nebo spíš, ta násada. Doufám, že už někde hoří.
Probudila jsem se, až když jsem tu věc pustila z ruky, nad tím nebohým chlapcem.
Jak mu je?

***

"Jak mu je?" Zeptal se jí Davis. "Nemá ruku a dvě nohy, tak mu je, někdo mu je totiž usekl, když ho ovládala nějaká magická indiánská sekyra." Při těch slovech se jeho ruka nebezpečně přibližovala k jeho služební zbrani.
Matt si toho všiml a pohotově řekl. "To je vše slečno Morganová, není to naposledy, co se vidíme, ovšem pro nyní vás už necháme."

Když se vrátili do své kanceláře, potřeboval Davis do něčeho kopnout, vybral si tedy nevinnou skříňku, za kterou se schovávaly nástroje potřebné k vaření, kdyby se náhodou někomu z nich zachtělo cosi připravit.
"To je taková děsná svině, takový divadýlko na nás hrát." Mluvil rychle a nepříčetně, byl opravdu naštvaný.
"Máš pravdu Davie, ale musíš uznat, že se jí to přesně shoduje se všema ostatníma verzema. Myslím, že třeba má nějakou potlačenou druhou osobnost nebo tak. No prostě musíme to vzít v potaz, jestli je blázen tak si i přes to co udělala, křeslo nezaslouží." Matt musel zastat roli toho rozumnějšího jako už mnohokrát předtím. Davis byl skvělý policista, jen byl trochu horká hlava.
"A ta sekyra je jako co? Spouštěč nějaký její vražedný osobnosti, která jí v dětství zabíjela morčata nebo co?" Vyštěkl Davis, který si nechtěl připustit, že Morganová někdy dostane do vězení, aniž by tam čekala na trest smrti.
"Já nevím Davie, někdy jsou věci, které nejdou vysvětlit." Pravil Matt rozumě zatímco se pokoušel dostat z kávovaru trochu kávy.
"Tyvole já pro tu sekyrku du do skladu, a zavoláme na ní třeba paranormální komando!" Zavrčel Davis, který za sebou prásknul dveřmi, ještě než stačil Matt cokoli namítnout.
Ten však chápal, že jeho parťák je rozrušený a tak ho chtěl nechat upustit trochu té páry, i kdyby to znamenalo, že mu do kanceláře přinese důkazní materiál, sekyru celou od krve dvou lidí.

Davise, coby policistu pracujícího na případu pustili do skladu důkazů bez sebemenšího problému a on se vydal rovnou ke stolu se sekyrou, která kromě nádherně zbarveného topůrka, nyní však pokrytého krví, nebyla ničím zvláštní.
Vzal jí do ruky a nemyslel na žádné rukavice nebo něco podobného, stejně už hlavní podezřelou měli a všechny otisky už byly odebrány. Na rozdíl od paní v železářství a lidí co sbírali důkazy, se dřeva dotýkal holýma rukama, jako jediný člověk kromě Nicole.

Matt už si v kanceláři dělal starosti, Davis byl proč opravdu dlouho. Málem se už vydal za ním, když v tom se otevřely dveře a dovnitř vešel jeho parťák, ledově klidný, táhnoucí za sebou sekyru, jako by jí neunesl.
"Tak co jsi zjistil Davie?" Zeptal se ho Matt s příjemným úsměvem na tváři, měl to být úsměv konejšivý a zároveň úlevný, Davis vypadal v pořádku. Tedy lépe než předtím.
Vypadal ale v pořádku? Díval se na Matta dost upřeně a trochu mu cukaly koutky úst. Jako by se z nich měl prodrat nějaký typ úsměvu, který chce člověk potlačit.
"Davie?" Zeptal se nejistě Matt.
"Ona už má zase hlad." Řekl Davis zcela oddaně.
"Co to říkáš?" Zeptal se ho Matt, který vytřeštil oči a snažil se nahmatat svou pistoli, kterou vždy nosil na pravém boku.
"Ona říká, že má hlad, má hlad na starší maso, mladého už měla dost." Oči upřené na Matta, který zoufale odepínal pojistku na pouzdře které schovávalo jeho glock. Ten své oči nespouštěl z Davise. Nevěřil tomu co se tu před ním děje.
"Hele kámo jestli de o nějakej fór tak je dost nemístnej." Byl to, ale výstřel do tmy, protože na Davisově tváři se konečně ukázal úsměv, který celou dobu potlačoval. Široký úsměv. Takový co odhalí zuby i dásně. Takový, který lze potkat v psychiatrických léčebnách s nejvyšší ostrahou.
Ve chvíli kdy chtěl Matt tasit svou zbraň. Opsala sekyra oblouk nad jejich hlavami, škrábla ovšem do stropu a tak se místo Mattova čela zarazila hluboko do jeho ramene.
Matt zaúpěl, když cítil, jak se mu krev valí po ruce a prsou, padl na jedno koleno pod vahou onoho nárazu a nevěřil tomu co se děje.
"DAVISI CO TO KURVA?! Pomoc!" Zkusil zavolat o pomoc, kdo by to nezkusil, bohužel bývala policejní stanice v noci dost prázdná a tak se mu žádné nedostalo.
Ruka která sahala po zbrani podruhé, byla kvůli zranění a bolesti kterou způsobilo vytahování sekyry pomalá a nemotorná, neměl tedy moc možností.
"Poddej se tomu, ona má hlad, psovi dáš taky najít, když má hlad." Štěkl na něj fanaticky Davis. Sekyra opsala další oblouk a i přes Mattův pokus se jí vyhnout skončila hluboko v jeho břiše, pistole, kterou konečně už držel v ruce, mu vypadla na zem.
"Davisi prosím." Pokusil se o poslední smilování, pokusil se najít v Davisovi, Davise, to se mu však nepovedlo a on věděl, že tomu tak bude. Zavřel proto oči a nechal třetí úder, aby ho odnesl do říše tmy.
Tato rána mu rozštípla hrudní koš a odhalila dýchací soustavu člověka a srdce, které jen velmi neklidně dobouchávalo. Všude byla krev, dokonce i na fotografii Mattovy rodinky, která mu stála na stole.
Výborně. Slyšel Davis ve své hlavě. Teďka se vydáme za tou děvkou, a pak doděláme tu prácičku, co začala v tom obchodě. Zvuky, které slyšel, nebyly pouze slova, něco z toho byly pocity, něco z toho zase obrazy, přesně jak říkala Nicole.
Když se otočil k odchodu, udělal několik kroků a slyšel ohlušující ránu. Matt, kterému zbývalo v odhaleném srdci méně tepů, než je prstů na jedné ruce, se vzmohl k poslednímu vzdoru a ustřelil Davisovi kus ramene.
To stačilo k tomu, aby jeho partner pustil sekyru a přišel zase k sobě.
Davis se okamžitě otočil a na patě a zhrozil se toho, co vidí. Okamžitě přiběhl k Mattovi a vzal si ho do náruče.
"Matty, panebože, zůstaň tady se mnou. Prosím neodcházej, proboha, co jsem to… " Myšlenky mu v hlavě létaly rychlostí blesku.
Matt se vzmohl jen na poslední úsměv, a fyzicky bylo vidět, jak jeho srdce bouchlo naposledy. Davisovi se zalily oči slzami.
"Ty jedna zkurvená, zasraná, svině." Zařval na sekyru, která ležela v malé skvrně od jeho krve.
"Ty si skončila." Sáhl do šuplíku, který měl hned vedle sebe a vytáhl tekutý podpalovač. Takový, který tu měli pro případ, že by venku grilovali.
Opatrně položil Matta a došel k sekyře, kterou v předvádění močení celou polil právě podpalovačem. Poté vzal sirku a zapálil sekyru i s kobercem.
Rozhlédl se po kanceláři, a se slzami v očích si vzal parťákovu pistoli, zápalky, podpalovač a vydal se ven ze dveří.
Policejní stanice vyhořela úplně celá, a pohřbila v sobě důkazy o tom, co se stalo, stejně jako pohřbila násadu na sekyru.
Davis byl poté nalezen druhý den ráno, před vypáleným železářstvím, které taky celé lehlo popelem. Zde ho našla majitelka, která se vydala ráno otevřít a uviděla dvě nejstrašnější věci ve svém životě, její krám byl zredukován na hromádku popela a před ním ležela mrtvola muže v policejní uniformě, který v ruce držel pistoli.
Dle kriminalistů šlo o sebevraždu, sériové číslo na zbrani se ukázalo být jeho partnera.
Dodnes je tento případ znám jako -Záhada policisty žháře-.