Tajemství staré skříně

    Kamil byl mladý muž kolem 30 let , který miloval starý nábytek a hlavně skříně . Byl jejich vášnivým sběratelem a právě dneska jel kolem nového starožitností . Což bylo celkem překvapující zjištění neboť zde bylo dříve hračkářství. Jenže to zkrachovalo , protože v okolí se nachází několik obchodních domů. Proto v jeho očích bylo vidět překvapení , když uviděl starožitnictví. V jeho výloze byla vystavena stará skříň jenž byla celá ze světle hnědého dřeva , který zdobily jemně vytesané růže. Ale zastavit u obchodu a vystoupit z auta nemohl , pospíchal do práce a neměl čas na zbytečné zastávky. Avšak přesto nedokázal přestat na skříň myslet . Dokonce i u počítače v kanceláři nedokázal tuto skříň dostat z hlavy. I když se snažil soustředit na svou práci ,neboť dnes měl uzávěrku do časopisu . Nejlépe dokázal psát recenze a právě dopisoval recenzi na Kruh . Ještě jen odeslat a může si na internetu v klidu najít do kolika hodin má nový obchod otevřeno. Ke své radosti zjistil , že obchod zavírá až ve 20 hodin večer.

    Hned po práci ,která mu končila v 19 hodin večer , si zajel do obchodu. Když vešel dovnitř, oněměl překvapením. Ze stropu visel lustr , který byl celý křišťálový a poličky byly plné porcelánových sošek, váz z porcelánu a ze skla. Na zdech visely staré obrazy většinou malby krajin, ale sem tam se zde vyskytovali portréty a na pultě byly dány čerstvé květiny ve váze. Za pultem stál starý prodavač, jehož vlasy byli bílé jak mléko a oči modré jak nejhlubší studánky. Jeho hlas byl starý a nakřáplí , když se ptal co by si mladý pán přál. Kamil se podíval na prodavače a rovnou se zeptal za kolik je ta skříň ve výloze. Prodavač se na něj podíval poněkud zvláštním pohledem, ale Kamil si ničeho nevšiml. Neboť jeho pohled byl přitahován skříní.

" Mladý pane , ta skříň stojí 690 kč. Je to doopravdy starý kousek ."

Kamil nedokázal zakrýt svůj udiv nad cenou , který se zdála být směšně nízká . Jen na pár okamžiků ho napadlo , že se skříní možná něco je a tak požádal prodavače aby mu jí ukázal a on si jí tak mohl lépe prohlédnout. Ale ať jí prohlížel, jak chtěl z venku i zevnitř. Nemohl najít jediný kaz a ani žádné chybějící kusy či odštěpky dřeva. Vypadalo to že vše je v nejlepším pořádku.

Proto se podíval na prodavače a ztepal se ho: "Proč je ta skříň tak levná ? Copak to není starožitnost a neměla by být tedy draží ? "

"Ovšem , že je to starožitnost. Pocházející z 19 .století . Její poslední majitel zemřel před měsícem a rodina se chce této skříně zbavit. Neboť nemají cit pro umění tedy alespoň podle mého názoru , a také cena se odvíjí od přání majitelů , kteří nechtějí z jejího prodeje podíl a tedy jí mohu prodat o polovinu levnější." Odpověděl prodavač. Kamil se s tímto vysvětlením spokojil a s prodavačem se domluvil, že mu skříň dovezou v sobotu v 8 hodin ráno. Byl již večer , když se Kamil dostal domů a mohl začít doma s výběrem místa pro nejnovější kousek do jeho sbírky. Nakonec vybral obyvák , protože se mu to zdálo jako příhodné místo pro to aby jí mohl každý vidět a obdivovat.

    Příští den nedočkavě vyhlížel auto i se svou objednávkou , která přišla v čas. Skříň si nechal dát do obyváku na předem vybrané místo a potom se začal kochat pohledem na skříň a stále nevycházel z údivu nad jemně vytesanými růžemi. Odbila 22 hodina večerní a Kamil se rozhodl jít spát. Zhasnul proto světla v obyváku a ulehl v ložnici do postele. Asi tak o půlnoci se probudil s nepříjemným pocitem , že je pozorován ale když rozsvítil světlo a prohledal celý dům nikde nikoho nenašel. Nakonec tento pocit přičetl své práci a šel opět spát. Jak dlouho spal bylo těžké určit , neboť ho ze spánku probudili kroky v jeho ložnici a sladká vůně růži. Chtěl otevřít oči a vstát z postele aby zjistil co se děje ale nešlo to. Měl pocit, jako kdyby na něm něco leželo a dusil ho to. Tento pocit a stejně tak i vůně růží po chvíli, která se zdála, jako věčnost zmizela.

   Lapající po dechu a vyděšený vstal z postele a snažil se najít jakékoliv vysvětlení toho co se mu před chvílí stalo. Ale nic nenašel jen s pohledem zavadil o čísla na budíku, která ukazovali třetí hodinu ranní. Věděl , že teď již za nic na světě neusne a proto se vydal do obyváku. S pohledem se zastavila na skříni , když si náhle uvědomil , že je na ní nový detail. Růže , které byli vytesané měli jemný nádech červené barvy a také si uvědomil s narůstající hrůzou , že v obyváku než šel spát zhasnul ale když přišel bylo rozsvíceno. S narůstajícím pocitem hrůzy se začal pomalu přibližovat ke skříni. Měl pocit , že má v krku knedlíky a když natahoval ruce , děsil se toho koho nebo co ve skříni uvidí. Otevřel jí rychle s bušícím srdcem ale ve skříni…nic a nikdo nebyl.

"Možná blázním a nebo jsem zapomněl zhasnout i když jsem byl přesvědčen , že jsem zhasnul a třeba ta skříň měla ty růže s nádechem světle červené barvy už když jsem jí kupoval ale nebylo to viděl." Pomyslel si a s ulehčením si odechl. Nakonec usnul v obyváku.

Příštího dne opět prohledal celý dům ale nikde nic nenašel začal znova zkoumat i skříň a ke své úlevě si všiml , že růže doopravdy mají nádech červené barvy. Ted byl již přesvědčen, že včerejší incident dáli se to tak nazvat byl jen a pouze výplodem jeho fantazie a přepracování. Ale přesto někde hluboko v jeho mysli byli jisté pochybnosti. Odešel tedy z domu na celý den ven a večer když se vrátil zpět si zapnul televizi a šel se dívat na film . Vše nasvědčovalo tomu , že prožije normální večer ….

Byla desátá hodina večerní, když mu náhle po zádech přeběhl mráz a na kůži mu naskočila husí kůže. Z ničeho nic měl pocit, že se vzduch v místnosti je o něco chladnější , než by správně v parném létě měl být a , že není již sám v celém domě. Za sebou uslyšel tiché vrzání dveří od skříně. Snažil se sám sebe přesvědčit, že se mu to zdá , jenže čím bylo hlasitější otevírání dveří , tím více začala být cítit i vůně růži. Prudce se zvedl z gauče a pomalu se začal otáčel. V duchu se modlil aby dveře od skříně nebyli pootevřené. Jenže ke své hrůze spatřil , již skoro otevřené dveře skříně . Chtěl se dát na útěk, ale měl pocit , že mu nohy vypověděli službu a ani křik z jeho hrdla nevyšel. Dveře se mezitím otevřeli úplně ze skříně vyšla drobná holička s modrýma očima. Její tváři zdobil zlomyslný úsměv a ve svých rukách svírala černou růži. Kamil chtěl začít křičet ale nemohl a když se pokusil hnout z místa zapletl se do růží , jenž se plazily ze skříně. Tiše a neslyšně se začali plazit i po Kamilovo nohách. Cítil jak se mu zabodávají jejich trny do kůže na nohou. Snažil se z nich zoufale vymotat neboť se k němu přibližovala malá holčička , která byla poněkud průhledná ale nešlo to . Z jejích úst nevyšlo ani slovo a to na tom bylo nejděsivější. Až když se k němu přiblížila, dokázal ze sebe dostat ochraptělým hlasem: "Kdo jsi?"

A její odpověď ho šokovala. " Jsem součástí této skříně. Uhořela jsem v domě , když vypukl požár v 19.století ale můj otec přišel na to jak mě navrátit zpět. Můj popel dával jako hnojivo smrku aby rostl, Poté strom porazil a vyřezal z něj skříň. Pomocí magie přivolal mou duši ze záhrobí a s vytesáním růží mi dal nový život. Jenže jeden jeho potomek porušil tradici živých obětí a tak jsme si vzala jeho život a stejně tak si vezmu i ten tvůj."

     Po této odpovědi se ke Kamilovi přiblížila malá holčička blíž a z jeho hrdla se ozval výkřik. Holčička se akorát krutě pousmála a černou růži položila k nohám své oběti. Která se náhle začala dusit. Neboť se růže omotali již kolem celého těla a se svými stonky začali Kamila dusit. Ten po několika minutách padl k zemi mrtev a malá holčička pozřela jeho tělo pak se vrátila zpět do skříně a splynula s ní a růže , které byli předtím bledě červené měli nyní červenou barvu jak rubín.

Příštího rána do Kamilova domu vnikl stařec a láskyplně pohladil skříň po rudých růží . jako doprovod měl sebou i dva stěhováky , kteří naložili skříň a odvezli jí zpět do starožitnictví , kde dopadla opět vystavena ve výloze , trpělivě čekající na svou příští oběť neboť starý muž znal její tajemství , vždyť on je posledním potomek a dělá pro to svou prapra tetu , která mu za to prodlužuje život. Kamil byl sice prohlášen za nezvěstného ale nikdy se nikdo nedozvěděl co s e s ním ve skutečnosti stalo. A stařec .. stále prodává skříň jenž má vytesané rudé růže barvy rubínu.