Krvavý kaktus

Krvavý kaktus

Brzy potom, co svět opustila jeho Jindřiška, se Antonín Mourek začal věnovat pěstování kaktusů. Měl rád barvy a tak rostliny harmonicky sestavil podle období květu a jednotlivých odstínů. Vytvořil živý kalendář. V lednu kvetl Hiems Nix světle modrou barvou, v červenci zase Ventus Calidus teplou letní oranžovou. Antonín byl se svým projektem spokojený.

Po dlouhém pracovním dni, stráveném u soustruhu v místní továrně na kartáče, se rád posadil do křesla a pozoroval svoje kaktusy. Sledoval jejich růst, ten dokonalý, ničím nerušený a pro necvičené oko těžko postřehnutelný pohyb. Cítil, jak se kaktusy vztahují k nebi a v duchu rostl s nimi. Starost mu dělal jen jeho nový přírůstek, měsíc srpen. Kaktus Sanguinis Puella jakoby odmítal jeho zahradnické umění poslouchat.

V účetním oddělení továrny pracovala slečna Sylvie Kalousová. Byla svobodná a přes jistou dávku kancelářské upocenosti také přitažlivá. Ráda se seznamovala s novými muži, aby je mohla následně odmítnout. O nenaplňených choutkách vybraných mužů pak hlasitě hovořila před svými méně žádanými kolegyněmi. Její oblíbené slovo bylo „chudáček“.

Jednoho dne si Sylvie za svůj terč vybrala nemluvného Antonína Mourka. Pod záminkou se vloudila do jeho bytu v činžovním domě. Na Antonínův stůl s ubrusem po zesnulé ženě odložila jisté pracovní dokumenty a nechala ho, aby si ji pořádně prohlédl, zatímco se laškovně courala po vdoveckém bytě.

„To jsou pěkné kytičky,“ řekla Sylvie a vzala jeden z kaktusů - byl to prokletý Sanguinis Puella - do ruky.
Osten se jí zapíchl hluboko do palce.
„Au!“
Upustila kaktus na zem a ten se rozkydl jako vařený brambor. Byl zevnitř úplně shnilý.

Antonín vstal. Židle vrzla na starých parketách a Sylvie si uvědomila, jak je soustružník vysoký a mohutný. Na tom pohybu bylo něco prudkého a vzrušujícího, ale i kapánek strašidelného.
„Je to jen kytka,“ usmála se omluvně Sylvie.
Antonín se chvíli díval do prázdna.
Potom zvedl svoje lopatovité ruce a položil je Sylvii kolem krku. Její hlas najednou zněl jako přiškrcená parní píšťala.
Antonín mačkal její krk, až v obličeji zmodrala jako Hiems Nix. Byla to pro oba krajně nepříjemná zkušenost, ale trvala jen několik minut. Pak se ozvalo křupnutí a z jejích očí se vytratil život.

Následující den se Antonín pustil do nového projektu. Bude to velký záhon na dvoře domu. Spousta krásných kaktusů, které budou dělat radost jemu i všem sousedům. Díky kvalitnímu hnojivu budou výborně prospívat. Všechny kaktusy Sanguinis Puella pokvetou červeně.

Konec