Pohlednice

    Nastoupil do vlaku, procházel vagónem a hledal svoje místo.

    Našel jej, už tam někdo seděl, nějaká dívka.

    Pozdravil anglicky, odpověděla česky. Posadil se proti ní a čekal, až se vlak

    rozjede. Vyndal si z batohu knížku a chtěl si číst. Všiml si, že ho ta dívka

    pozoruje, uhýbá očima, ale stále po něm pokukuje. Začala něco říkat, nerozuměl.

    Do you speak english ? zeptal se jí. Zmlkla. Ale po chvíli začala zase mluvit,

    nejdřív pomalu, pak rozčileně, jakoby zlostně a nakonec začala plakat.

    Vysmrkala se do kapesníku a začala něco hledat ve své tašce.

    Vyndala z ní nějaký obrázek, byl černobílý, byla to pohlednice.

    Neviděl, co na ní je. Ona se na ni stále dívala a pak na něj.

    Zavřela oči, zavrtěla hlavou a něco zašeptala. Opět měla slzy na tváři.

    Pak vzala pohlednici, roztrhla ji na půl a hodila ji k jeho nohám.

    Zoufale vykřikla nějaké slovo a utekla pryč.

    Zvedl pohlednici a obrázek spojil dohromady.

    Byl na ní on a ta dívka !