Pod zemí

    východní Jemen, provincie Al Mahra

    září 2021

    zpráva z tisku : Ománští jeskyňáři začali prozkoumávat šachtu Barhút

    Seyed Mustaq začal slaňovat z úpatí kráteru dolů do šachty jeskynního labyrintu.

    Byl první a se zatajeným dechem si prohlížel stěny porostlé jakýmisi 

    vlhkomilnými rostlinami, kapradinami a lesknoucí se kapky vody dodávaly

    místu úžasné kouzlo. Měl pod sebou ještě asi dvacet metrů volného prostoru,

    když se dostal na dno šachty, kde pod nohama  ucítil kameny a písek.

    Na dně jeskyně tekl potůček, který mizel v jejím nitru. Sluneční svit

    zde byl již slabý a pokud chtěl sledovat proud vody, musel zapnout baterku,

    aby mohl pokračovat v cestě. Ve vzduchu byl cítit nějaký zápach a tiché

    šustění. Byli to snad netopýři ? Nebál se, nahoře se připravovali na sestup

    jeho kolegové, ale on chtěl být ten první, který prozkoumá místa, kam lidská

    noha zřejmě ještě nevkročila. Zapnul svítilnu a pomalými kroky začal prohledávat

    jeskyni. Byl to obrovský kamenný chrám, rostly tu neznámé rostliny a keře

    a uviděl prvního obyvatele, hada. Na výstupku skály zahlédl malou ještěrku,

    dobře, nějaký život by tu tedy byl. Předpokládal i výskyt hmyzu

    a drobných hlodavců. Větší zvířata tu jistě nebudou.

       Ovšem jeskyňář netušil, že ho někdo sleduje. Stěny jeskyně totiž pod převisy

    rostlin ukrývaly spleť chodeb a ve vchodu do jedné z nich stála záhadná

    postava. Vypadala jako lidská, měla dvě nohy a dvě paže jako člověk, ale

    měla úzké zelené oči se žlutými zřítelnicemi, hlava byla zploštělá, bez ušních

    boltců a místo nosu měla nozdry. Celé tělo tvora bylo pokryto zeleno-

    šedými šupinami, na horních končetinách měl čtyři prsty s drápy, ne to opravdu

    nebyl člověk. Postava se ohlédla do chodby, jakoby poslouchala, co se děje

    za jejími zády, ale pak rychle znovu obrátila pozornost na toho vetřelce.

    Pokud ho zabije, přijde jich víc a jistě budou pátrat, co se tu stalo.

    Zezhora uslyšel další lidské hlasy. Je jich víc ! Musí utéct ! Obrátil se

    a utíkal tiše labyrintem. Lidi už znal, byli to nebezpeční predátoři, kteří

    ničili vše, kam vstoupili, přetvářeli krajinu, zabíjeli pro potěšení.

    Přesto stále na Zemi existují místa, kam člověk ještě nepronikl a kde

    žijí zvířata a tvorové, které ještě nezná.

    Alespoň dnes se podařilo jedno tajemství ukrýt.

    Tajemství reptiliánů.