Svědkyně

 

     Státní zástupce Konečný dočetl spis a pohlédl na vyšetřujícího policistu.

     "Je vám jasné, že tu paní, tu svědkyni Němečkovou, nemůžeme pustit

      před soud ? Žádná instituce, žádný soudní systém neuznává senzibily

      jako hodnověrné svědky, obhajoba by se nám vysmála."

      Policista : "Je to naše jediná svědkyně, pane, ale je mi to jasné, máte

      pravdu."

      Konečný nalistoval stránku a citoval výpověď : "Z toho muže šla hrozně

      negativní energie, musela jsem jít za ním. Měl nad hlavou takové vlnění."

      Vyšetřovatel : "Jaké vlnění ?" Svědkyně : "Víte, když je v létě velké

      horko, jak se někdy tetelí vzduch nad zemí, tak on to měl kolem hlavy.

      Nemyslete si, že jsem blázen, já jsem senzibil, neviděla jsem to poprvé."

      Vyšetřovatel : "A co bylo dál, paní Němečková ?" Svědkyně : "Šla jsem

      pomalu za ním až do toho činžáku, on vešel do bytu a za chvíli byly

      slyšet rány a ženský křik. A pak bylo ticho. Chvíli jsem čekala a pak jsem

      zavolala policii." 

      "Obžalovaný Kučera tvrdí, že našel ženu doma již po smrti, nejsou proti

       němu žádné přímé důkazy, krevní stopy, nenašla se vražedná zbraň,

       bojím se, že ho budeme muset pustit. Pachová stopa je pozitivní,ale

       to nebude stačit, je to příliš málo" řekl policista. "No a ještě ta paní,

       ona chce za každou cenu vidět místo činu, prý na to určitě přijde".

       Konečný : "Doufám, že jste ji tam nepustil ?" Policista : "Samozřejmě,

       že ne, pane, je to proti předpisům." Konečný : "A víte, že je to vlastně

       škoda ? Dokonce i FBI se na senzibily občas obrací, samozřejmě neoficiálně.

       Lidé s mimosmyslovým vnímáním dokáží odhalit věci, na které je někdy

       krátká i nejmodernější technika. Samozřejmě mohu promluvit

       se soudcem, ale jsem velmi skeptický k tomu, že by se tam paní

       mohla podívat. Zřejmě toho vraha budeme muset pustit."

       Policista pokrčil rameny, vzal si zpět spis a odešel z kanceláře státního

       zástupce. Zase jeden pomníček, pomyslel si.

       Státní zástupce se zvedl ze židle a přešel k oknu. Otevřel jej a chvíli

       pozoroval ulici, pak si začal balit věci, ze skříně vyndal kabát, oblékl

       jej a zamířil ke dveřím. Najednou se ozvalo zaťukání. Ne na dveře,

       v kanceláři. Ještě jednou. To ťukání vycházelo z jeho stolu.

       Na chvíli se zarazil, co to je ? Zvuk vycházel z dřevěného šuplíku.

       Pomalu došel ke stolu a zásuvku opatrně otevřel. Ležel v něm malý lístek.

       Bylo na něm napsáno : NĚMEČKOVÁ.