Nekromanteion

Pak řekla Kirke Odysseovi :
“Ubírej se v dusné a zatuchlé Hádovo sídlo v místech, kde se do Archeónu vlévá Pyriflegton, jakož i Kokýta proud, jež vytéká z hladiny styžské. Je tam skála a soutok dvou proudů hučích mocně.”
Konečně jsem našel ono místo v Odyssei, kde byl popis umístění Nekromateionu. Bohužel to bylo až v desáté kapitole a já jsem musel projít veškeré Odysseovi příhody.
Všechno začalo měsíc předtím.
Jsem vášnivý záhadolog. To znamená, že mě zajímají veškeré záhady a vše co s nimi souvisí. Obdobných je nás v Česku více. Jeden z kolegů na našem chatu zahady.cz uveřejnil odkaz na článek na osel.cz o Nekromanteionu.
Protože jsem nedávno četl jedu scifi knihu, kde se to nekromantama jen tak hýřilo, byl jsem zvědavý. Autor v něm popsal, že vlastně Nekromateion znamená věštírna mrtvých a že skutečně existuje. To bylo super, něco nepředstavitelného. Když byl objeven v 60. tých letech minulého století, bylo to, jakoby byl objeven svatý grál, nebo archa úmluvy ve vztahu ke židovsko-křesťanské tradici. Divil jsem se, že jsem se o tom nedozvěděl dříve. Pochopil jsem. Přece jenom existence reálií z antické tradice, není tak silná, jako z křesťanské. Hlavně když se nejedná o poklad.
Kdysi jsem četl knihu od známého amerického romanopisce Irvinga Stone “Řecký poklad”. Stone v něm opisuje životné osudy Heinricha Schliemana a jeho objevení Tróje a “Primova pokladu”. A to na základě rozboru Homerova eposu Ilijady. Tedy od stejného autora v stejném díle !
Když jsem procházel na webu fotografie objevila se tam i fotografie tunelu, který zůstal neporušený pod hlavnou svatyní. Dovnitř do tunelu vedla úzký průchod v podlaze. Kdysi se do nej muselo po žebříku. Teď tam správa nemovitosti umístila ocelové schody. Pochopil jsem, že je klíčovou složkou svatyně, kde se odehrával kontakt s mrtvými. Zde antičtí řekové dávali úlitbu mrtvým, aby je vyvolali a požádali o radu. V tunelu existovali pukliny ve skalním podloží přes které se duchové mrtvých dostávali na tento svět. Ačkoliv stěny tunelu byly hezky opracované a vršek byl vybudovaný z oblouků a obřích kamenných kvádrů, spodek tunelu byl poněchný tak ja byl. Pravděpodobně kvůli puklinám a mělkým jámám. Rozuměl jsem jejich významu. Sloužili pro úlitbu mrtvým.

Jako všude i zde na významném místě křesťanská církev v rámci vyhlazení původní kultu mrtvých postavila nad ruinami Nekromateoinu byzantský kostel, proto aby odlakala místní obyvatelstvo od starověkého antického božstev. To mě ještě více utvrdilo v tom, že jsem na správné stopě skutečnosti, že se jedná o Nekromateion.
Když existuje Troja, proč by neměl existovat i Nekromateion? Jeho objevitel řecký archeolog Sotirios Dakaris jej objevil na základě rozboru Homerova eposu.
Svěřil jsem se ze svými úvahami na stránkách našeho chatu.
Ačkoliv náš chat je určený pro lidi, kteří máme rádi záhady, našlo se dost pochybovačů. Že to by křesťanská církev nedopustila, aby tato svatyně vůbec existovala a kdyby byla ještě tak pravá. To by znamenalo, podkopání celé křesťanské tradice a tím i víry.
Namítal jsem, že víra nemá nic společné s reáliemi. V tomto duchu se vedla i naše diskuse na chatu.
Tehdy mě to napadlo. Pojďme zjistit, jestli je to pravá věštírna mrtvých nebo pouze antický mýtus. Napsal jsem, ať se organizuje výprava do Nekromateionu, která provede dávnověký rituál popsaný Kirkou v Odyssei a uvidíme.
Sice většina lidí s tím souhlasila, ale přispět na výpravu nechtěl nikdo. Všichni jsme byly tak trochu teoretici snívající o dobrodružstvách Indiana Jonse, ale realizace ta už trochu pokulhává.
Po čase na celou věc se zapomnělo. Na chatu jsme začali řešit jiné záhady spojené s pravdivostí vikingských ság.

Asi po dvou měsících se objevil v mé emailové schránce podivný email podepsaný jako Kamil. Dotyčný se chtěl se mnou spojit k problematice Nekromateionu. Prý abych mu zavolal na přiložené telefonní číslo.
Že by to byl nějaký sponzor ? Nápad ze starověkým rituálem mě už dávno přešel. Teď jsem hledal způsob jak ověřit pravdivost vikingských ság. Ale email vzbudil ve mě zvědavost. Zavolal jsem na uvedené číslo.
Z telefonu zaznělo :
“Tohle je automatická zpráva. Po zavěšení bude vymazána. Volejte na číslo … opakuji volejte na číslo … ”
Rychle jsem do poznámek v mobilu si zapsal ono číslo, na kterém jsem měl zavolat. Wau, ten Kamil byl ale správný paranoik
Zavěsil jsem a opět vyvolal volané číslo. Z telefonu se ozvalo.
“Volané číslo neexistuje.”
Když jsem zavolal na to nové, ozval se Kamil. Představil se, že jej zajímají veškerých záhady a že by chtěl být tak trochu Indiana Jonsem. A chtěl by realizovat můj nápad se starověkým rituálem na přivolání mrtvých v Nekromateionu. Že prý má prostředky na zorganizování celé výpravy a jestli bych se jí nechtěl zúčastnit taky.
Byl jsem nadšený a původně bych se výpravy rád zúčastnil, ale .. Bylo tady to ale. Uvědomil jsem si, že jsem spíše snílek obdobně jako ostatní fandové webu zahady.cz. Dobrodružství jsem přenechal jiným. Mimo to jsem si vzpomněl jak dva čeští nadšenci bojových počítačových her byly zatčeny na jednom řeckém ostrově za to, že fotili ostrov pro počítačovou hru a obviněný ze špionáže. Z vězení je vytahovala až česká diplomacie. Tak jsem to odmítl , ale slíbil jsem Kamilovi, že mu pomůžu alespoň s přípravou rituálu.
Obecně jsem si pamatoval, že duše mrtvých se lákali na krev černé ovce. Na internetu jsem celkem lehce našel staré překlady Odyssei. V knize deset Kirke líčila Odysseovi celý rituál.
“Do jámy na loket široké a loket dlouhé nalej nápoj z mléka a medu, pak víno lahodné chuti a pak vodu s ječnou moukou.”
Tohle byla ta jednodušší část rituálu.
Větším problémem byla další část rituálu, jak se k zesnulým modlit a slibovat jim, že po návratu domů se jim obětuje kráva. Doufal jsem, že nějaké části modlitby najdu v knize jedenáct, ale nebylo tam nic.
Nechal jsem prohledat celý text a nalézt shodu se vzorem ‘modl’ jako motliba. V kinze 13. jsem našel jak se Odysseues modlil k ninfám.
“Nikdy jsem, vodní víly, já nedoufal, Diovy dcery, že vás uvidím ještě - a teď vás radostně zdravím modlitbou; také dary vám budeme dávat jak dříve, jestliže bohyně Pallas, ta kořistná Diova dcera, dále mi dopřeje žít a požehná synovi mému.”
Na základě toho jsem pochopil, že podstata antické modlitby je oslovení mrtvých, nabídnutí daru a požadování za to protislužbu.
Zformuloval jsem tedy modlitbu.
“Vy co Jste mrtví a byly Jste živými. Slibuji, že Vám obětují ovci a vzácné dary spálím, když mi dáte znamení, že existujete.”
Já vím, nezní tak bombasticky jako to řekla Kirke , která doporučila Odysseovi obětovat nejhezčí jalovci, jako úlitbu mrtvým, ale buďme realističtí. Obětovat k Hádovi, mocnému vládci, a k strašlivé Persefoneii ovci ještě šlo, ale s krávou by to by,o těžší.
Nejtěžší byl tří úkol rituálu.
“Svázaného černého berana a bílou ovci otoč hlavu a zabij ji. Sám u toho obrať hlavu stranou k proudu mohutné řeky.
I budou pak přicházet k tobě vzápětí přečetné duše těch zesnulých lidí, již bez těl.”

Vše jsem napsal Kamilovi. Kamil mi optimisticky odepsal, že si nemám dělat s tím starost, že vše zařídí. Dokonce i tu nejkrásnější krávu, jako oběť mrtvým.
Napsal jsem mu, že to není ještě všechno. V Odyssei se ještě píše, že Odysseus musel pak poručit svým druhům, aby zabitého berana a ovci stáhli a vše spálili, přičemž musí odříkávat bohu Hádovi a strašné Persefoně modlitbu. Tu Homér nezachytil, ale její obsah jsem tušil. A zformuloval jsem ji asi takto.
“ Ó ty Hade, mocný vládce podsvětí a ty Persefone krásná jeho ženo, přinášíme ti tyhle dary. Nechte nás žít a nevtáhněte nás do své podzemní říše.”

Probírali jsme všechny aspekty rituálu a narazili na jeden zásadní problém. I kdyby dovedl Kamil zorganizovat celý rituál, musel by obětovaná zvířata dopravit do tunelu úzkým otvorem a stejným pak vytáhnout její mrtvoly a spálit je.
Z napětím jsem čekal jak to Kamil zařídí. Asi za týden se emailem ozval a že prý je vše zařízeno.
Přes otvor by se svázané ovce měli tam dolu dostat a vytáhnout jejich mrtvoly taky nebude problém. Použije na to elektrický rumpál.
Když jsem mu napsal, že by modlitby měly být v antické řečtině, odepsal mi, že to už zařídil.

V následujícím emailu se mě zeptal jak má nafilmovat stíny mrtvých. Odepsal jsem, že to netuším, protože se někde nazývají stíny, asi budou vidět ve světle ohně na zdech tunelu, nebo se budou vznášet jako v našich představách duchové. V každém případě, je Odysseus, jestli je to pravda, viděl a rozmlouval s nimi. Řekl jsem mu, že bych umístil do tunelu kameru s vysokou citlivostí na světlo. Použít termovizi asi nebude mít význam, protože duchové mrtvých asi nejsou teplokrevní.
Taky jsem měl pochybnosti, že by umělé světlo lamp nám dalo obraz stínů. Co kdyby stíny mrtvých dokázali modifikovat světlo ohně, nebo přirozené mihotání světla vytvářelo stíny. Domluvili jsme se nakonec tak, že po vzoru starých řeků, použije na osvětlení olejové lampy, podobné těm, které se v Homérově době používali na svícení.

V dalším emialu jsem se jej zeptal, kdy se vše uskuteční. Odpověděl mi, že asi za dva týdny v noci. Povedlo se mu vše zařídit. Rituál se bude konat v noci, kdy nebude v Nekromanteionu nikdo. O všem natočí video a pošle mi jej.

Za dva týdny přišel jeho poslední email. Sděloval mi, že dnes v noci se celý rituál uskuteční.
Pak nic. Nepřišel žádný email. Telefonní číslo které jsem od něj dostal, mi hlásilo, že uživatel není dostupný. Nikdy jsme se nepotkali a jiný kontakt jsem na něj neměl.

Uplynuly asi dva měsíce. Uprostřed práce mi zavolal někdo z neznámého čísla. Když jsem se představil z telefonu se ozvalo.
“Dobrý den, tady policie České republiky. Potřebovali bychom Vás předvolat ve věci podání vysvětlení.”
Krev mi ztuhla v žilách. Já ,který jsem nic nikdy nedělal protizákonného a celý svůj život jsem se vyhýbal konfliktům, teď tohle ?
“A v jaké věci ?”
“Nemějte strach. Podání vysvětlení pouze potřebujeme od Vás nějaké informace.
Můžete mi říct, kde se právě nacházíte ? Pošleme pro Vás hlídku.”
Sdělil jsem adresu své práce. Šel jsem za šéfem a všechno jsem mu řekl. Šéf nic nenamítal. Čekal jsem u vchodu do firmy.
Asi za 10 minut, se zastavilo před vchodem policejní auto. Představil jsem se. Po legitimaci mi jeden z policajtů otevřel zadní dveře a já jsem nastoupil. Jeli jsem o pár ulíc dále na krajské ředitelství.
Tam mě posadili do židle a čekal jsem. Po chvilce přišla za mnou žena středního věku v černém kostýmu. Na její pokyn jsem ji následoval labyrintem chodeb ředitelství. Cestou jsme mlčeli.
Celou dobu jsem přemýšlel. Ať je to o čemkoliv, rozhodl jsem se vypovídat tak, jak se věci staly, nebo jak jsem si je pamatoval.
Zavedla mě do místnosti s dlouhý stůl. Za koncem stolu byla postavená na skříňce obří televize.
Za stolem oprpti dveřím sedělo 5 lidí. Očividně čekali na mě.Když jsem přišel, automaticky jsem je pozdravil. Jeden z muž řekl.
“Dobrý den, pane Lehotský. Prosím posaďte se.” Ukázal na prázdnou stranu stolu oproti nim. Odsunul jsem jednu ze židlí a posadil se.
Muž pokračoval
“Jmenuji se kapitán Zdeněk Kučera. Tady to jsou …” Představil postupně všechny muže kolem stolu až na ženu, která seděla za dvěma muži. Pochopil jsem, že tí muži byly z řeckých bezpečnostních složek a pani vzadu tlumočnice.
“Omlouvám se za tak náhle předvolání, ale pánové jsou z Řecka a mají spoustu práce a my taky.”
Přikývl jsem.
“Předvolali jsme si Vás k vysvětlení smrti Bořivoje Nováka a dvou jeho dalších společníků. Budeme Vám klást otázky.”
Spontánně jsem zareagoval, že žádného Bořivoje Nováka neznám. Na televizi mi promítli jeho fotku spolu s fotkami ostatních mrtvých. Nikoho jsem neznal. Ale okamžitě mně napadla asociace.
“Namyslíte něco co se stalo v Nekromanteionu ?” Obidva řečtí policisté, když jsem to slovo vyslovil, zpozorněli.
“Co nám můžete vylíčit k Nekromanteionu ? ” zeptal se přes tlumočnici jeden z nich. Začal jsem o všem mluvit tak, jak jsem to vyložil Vám. Občas mě přerušili s doplňujícími otázkami. Pak se ujal slova jeden z nich.
“Můžete nám vysvětlit tohle ?”
Na obrazovce velké televize se objevila fotka. Byl to tunel. Okamžitě jsem jej poznal. Tunel z věštírny mrtvých. V jámě uprostřed místnosti plavala nějaká krvavě černá tekutina. Kolem ní byly tři zuhelnatělé těla lidí. Dva z nich měli v ruku bronzové měče natažené dopředu směrem k protější zdi.
“Ano. Vypadá to na rituál vyvolání mrtvých jak jsem Vám o něm vykládal. Co se tam stalo ?”
Druhý řecký policista začal manipulovat s něčím na počítači a na obrazovce naskočilo video s kamery, kterou asi měli oni nešťastnící za sebou a která jej snímala u rituálu.
Na videu hořel v jedné jamce oheň. Za ní byla další jáma, spolu naplněná tekutinou. Dle barvy jsem si tipoval, že to bylo mléko s medem, víno a řídká ječná kaše. Úlitba mrtvým.
Na každé straně obětní jámy u zdí stáli dva muži v černém. Uprostřed nich zády ke kameře před obětný jámou další muž. Viděl jsem jak do jámy z misi vylévá nějakou tekutinu.

Byla to asi krev z obětovaných zvířat. Vše pokračovalo dle pravidel rituálu. Muž po vylití obsahu misky, dal ruce nad hlavu a říkal něco, asi v antické řečtině. Oba můžové po stranách tasili meče a namířili je před sebe.
Tehdy jakoby se zavlnili plameny ohně a olejových lámp postavených kolem zdi. Plameny směřovaly ke konci tunelu. Na jeho konci vznikla během okamžiku obří ohňová koule, která se hnala proti mužům Byl slyšet krátký výkřik a pak je ohnivá koule pohltila. Všechny ohně zhasli a nastala tma.
Řecký policista vypnul video. Pak se ten co vedl výslech mě zeptal, jestli bych jim dokázal vysvětlit na to, na co bylo promítnuto..
Začal jsem rekapitulovat celý obřad. Požádal jsem o nové přehrání videa. Po jednotlivých částech jsem řekl stop a vysvětlil jsem krok rituálu. Došli jsme až na místo, kdy ten muž uprostřed leje krev obětovaných zvířat do jámy. Řekl jsem “Stop”.
Vysvětlil jsem poslední část obřadu.
Když se mě policista zeptal jestli tuším, co by mohlo způsobit ohnivou kouli, řekl jsem po pravdě, že to nevím. On mi řekl, že jejich experti se domnívají, že by to mohl být unikající zemní plyn ze spár, který vzplanul od ohně v lampách.
Přikývl jsem na znak souhlasu. Napadlo mě. “To je sestřih ?”
“Ne” zavrtěl hlavou řecký policista. “Proč ?”
“Chybí tam část rituálu, kdy se obětují ovce. Černý beran a bílá ovce. Po podřezání a zachycení krve, by se měli vynést z tunelu, stáhnout a vše spálit. Při tom se měla odříkávat ochranná modlitba ”
“Žádné ovce, ani jejich mrtvoly, jsme na místě nenašli. Ani popel po spálení.”
Dovtípil jsem se to. Jenom jsem nechápal, proč to neudělali. Takto přivolali na sebe…
Požádal jsem policistu aby pokračoval ve videu a zastavil jej krátce předtím, než se objevila ohnivá koule. Policista to po chvilce manipulace s videem udělal..
Přišel jsem blíže k obrazovce a pozorně jsem si prohlédl celý obraz. Kamera zabírala konec tunelu. Na stěnách podpůrných kamenných oblouků se odráželo světlo lamp a ohně. Na obou stranách tunelu se na zdech promítali nějaké nepřirozené stíny. Nejdříve se zdálo, že to jsou stíny, které vrhají podpůrné kamenné oblouky tunelu. Obdobně, jako jiné stíny směrem ke kameře. Ale ty dva nebyly přirozené. Ukázal jsem na jedno místo a požádal policistu, jestli by tohle místo, kde byl onen stín na jedné straně nezvětšil. Když to udělal, bylo vidět, že na stěně se objevil stín lidské postavy. Podle tvaru oblin jsem ji bezpečně identifikoval jako ženu. V tunelu byl někdo čtvrtý.
Ale kdo ?
Stín byl hodně kontrastní a ten profil jsem okamžitě poznal. Typicky řecký ženský obličej s rovným nosem. Nad čelem kudrnaté vlasy sčesané dozadu. Přes hlavu přehozený závoj. Levá ruka opřená o hruď těsně pod krkem.
Vzpomněl jsem si na verš z Odyssei :
“Ale nejprve musíš dokončit cestu a přejít do Hádova domu a děsit se Persefony.” Byla to ona, děsivá ale krásná Persefona.