Šarlatýn III., část 1.

Velitelství policejního guvernorátu, forenzní laboratoř kybernetiky, Tripolis, Libye.

Mladý císař Konstantin XI. vstupuje do sekce forenzních laboratoří, doprovázen gardisty a svým příchodem ochromí laboratoř. Všichni technici uvnitř, agenti Direktoriátu i přidělenec ztichnou a přeruší svou činnost. Mírně se ukloní císaři, který vypadá naštvaně a znepokojeně, když přichází k počítačovým panelům a obrazovkám. Podívá se na přidělence, a potom na forenzní techniky, kteří v silovém poli a pod průhledným tvrzeným sklem, udržují tělo androida, které je těžce poničené a obalené černou hmotou, protkané chapadly a hnisavým výpotkem.

„Právě jsem přišel z nemocnice v Benghází. Z nemocnice, kde zemřelo a umírá několik desítek našich občanů. Může mi někdo říci, jak se tohle mohlo stát?“ zakřičí císař. Od toho mladíka to nikdo moc nečekal, ale nyní je jasné, že z celé situace je dost rozladěný. Svým způsobem se tak i zapisuje, jen ať všichni vidí, že nebude ignorovat problémy své říše, hlavně tyto problémy.

„Císaři,“ ozve se vědkyně řídící oddělení a ukloní se. „Podařilo se nám z androida separovat paměťové bloky. Hodně částí je porušených a neobnovitelných, ale data za poslední týden se podařilo obnovit. Domnívám se, že tomu ani nešlo o to smazat tato data. Můžeme ukázat, co se stalo bezprostředně před ztrátou kontaktu s velitelstvím.“

„Takže o co jde?“

„Zdá se, císaři,“ promluví přidělenec. „Že šarlatýn je pokročilejší, než naši vědci odhadují. Navíc máme podezření, že jde o varování z roku 1697. Tohle to byla nejspíše událost, o které se tehdy hovořilo.“

„Myslíte?“

„Nejspíše ano. Časově a geograficky to odpovídá proroctví duchů,“ a císař si promne obličej.

„Aspoň víme, že ta proroctví nejsou k ničemu,“ uleví se mu a dojde k počítačové obrazovce. „Zapněte to. Ukažte nám, co se stalo,“ nařídí vědkyni a ta hned dá načíst stažená data do separátního disku a všechno osazenstvo požádá císaře o to, zda může odejít. Téměř každý o to císaře požádá, a císař je tím zmaten. „Co tam je?“

„Něco, co nikdo z nás nepotřebuje znova vidět,“ vysvětluje vědkyně.

„Je to tak hrozné.“

„Je to horší, císaři.“

Císař přikývne a většina pracovníků laboratoře se odebere pryč, aby tam zůstal sám, jen se zmocněncem a několika gardisty, kteří ho střeží. Pak se usadí a začne sledovat všechno, co se děje na obrazovce na stěně.