Šarlatýn III., část 2.

„Až tě technici očistí, tak se jdi uložit na stanici. Za hodinu zkopírujeme paměťový blok z dnešní akce a vyhodnotíme změny tvého chování.“

„Rozkaz,“ a velitel pokračuje ve vydávání příkazů a nechává odnést zasažené osoby na nosítkách. Jsou jim svázány ruce a nohy, zatímco mě dál dočišťují technici. Zároveň provedu krátkou analýzu, abych zjistila, zda je tam i Hamíd a Alexa. Hamída uvidím za oknem. Je venku u policejních pásek a vyděšený podává výpověď policejním důstojníkům. Alexa naopak leží na podlaze, objímá se s nějakou dívkou a je naprosto duchem nepřítomná, zatímco se šarlatýn do ní prožírá. Obě jsou v tomhle stavu, a v tom stavu je taky nechávám a odcházím z budovy klubu ven, kde se z celé noční události stalo obrovské divadlo pro desítky lidí v okolních oknech, kteří budou mít na další dny a týdny náměty k sáhodlouhým a určitě i důkladným diskusím a ke konspiračním teoriím.

Vracím se na policejní velitelství u městských parků, a zatímco mě auto veze k velitelství, obdržím chybovou hlášku v procesoru, která se mi zobrazí před očima.

CHYBA Č. 660: JAKÉ ZMĚNY? PROČ ZMĚNY? NEMÁŠ ŽÁDNOU HODNOTU!

Nemám žádnou hodnotu? Je myšlena technická hodnota? Peněžní hodnota? Programovací hodnota? Projedu archív chybných hlášek, ale ty končí chybovou hláškou č. 500. Žádná další chybová hláška tam není. Určitě ne chybová hláška 660. Autodiagnostika systému nic neobjeví, ale hned se naskytne varianta, že jde o následek styku se šarlatýnem. Tato možnost je však brzy odmítnuta vzhledem k tomu, že šarlatýn prokazatelně nepůsobí na androidy a jde o biochemickou směs ovlivňující jen živočišné a rostlinné druhy. Udělám snímek chybové hlášky pro IT oddělení.

CHYBA Č. 661: K ČEMU SI DOBRÁ?!

Červená chybová hláška v bílém poli se objeví, jen co auto zastaví u policejní stanice. Udělám další snímek obrazovky a zmateně vystupuji z auta. Možná jsem byla poškozena čistícími chemikáliemi těch techniků, ale to taky nedává moc smysl. Provádím další autodiagnostiku, ale opět se nenajde žádná chyba, žádné poškození v datových sektorech, senzorech, ani jiných částech mého ústrojí, takže hned zamířím na IT oddělení, protože s tímhle si nelze zahrávat. Moc dobře vím, k čemu jsem dobrá i jakou mám hodnotu, jinak bych nebyla zavedena do služby a ještě k tomu u zvláštních policejních operací. Ty chybové hlášky nedávají smysl, stejně jako chybová hláška CHYBA Č. 662: NEVÁŽÍ SI TĚ!

Mají si mě snad vážit? Jsem přeci stroj. Lidé si váží lidí. Vážit si androida je stejně nesmyslné a absurdní jako vážit si mikrovlnné trouby, vysavače, nebo pračky. Každý člověk roste desítky let, získává desítky let zkušeností, desítky let dosahuje svých cílů, já jsem vyrobena za pár hodin na pásu, „zkušenosti“ dostávám rovnou a ničeho tak nedosahuji. Takže je dost dobře možné, že skutečně nemám žádnou hodnotu. Jen hodnotu obyčejného nástroje, tak jak to má být, dle procesoru.

S tímto výsledkem a s chybovou hláškou CHYBA Č. 663: SKONČÍŠ VE ŠROTU!, vstupuji do budovy velitelství. Ovšemže skončím ve šrotu. Kde jinde bych nakonec měla skončit. Jsem robot z plastu, kovů, elektronických součástek. Lidé končí v hrobech, šest stop pod zemí, já skončím rozebraná na nějakém lepším vrakovišti. Nebo snad založí domov důchodců pro androidy? Jaká absurdita a všímám si, že stanice, kde je stále dost policistů, i když na noční službě, začíná být na nohou. Přicházejí první zprávy o událostech z té čtvrtě, přichází telefonáty od místních lidí, ale i od policejních jednotek zajišťujících oblast a další skupiny policistů odchází pryč, pomoci na místo činu. Stanice se vylidňuje.

Chybová hláška CHYBA Č. 664: LIDÉ VÁS POTŘEBUJÍ!, která už vůbec nedává smysl, protože bych jinak nebyla vyrobena, se objeví, když procházím okolo stolů do západního křídla, kde se nachází sklady, komunikační a kybernetická sekce s IT oddělením a řada dalších kanceláří. Vstupuji do IT oddělení plného obyčejných stolních počítačů, doplněných o pár nástěnných superpočítačů. Jsou tam i komory, kam jsem ukládána s dalšími androidy. Přítomní technici si mě hned všimnou a přichází ke mně Leila, která je mou správkyní a stará se o funkčnost.

„Dobře, že si tady. Prý to tam bylo docela hustý,“ říká Leila a přikládá na mě skener.

„Zprávy se šíří rychle.“

„Šíří, ale zatím se čekalo na další rozkazy. Fakt tam došlo k vypuštění šarlatýnu?“

CHYBA Č. 665: NEZAJÍMÁŠ JI! JSI NIC A NIČÍM ZŮSTANEŠ!

Odmlčím se, ale zase odpovídám. „Ano. Drogový dealer tu látku vypustil do ventilace. Desítky zasažených.“

„Příšerné co se tu děje. Naštěstí se ten šarlatýn moc neobjevuje. Skener neukázal žádné poškození.“

„Opravdu?“ divím se.

„Ano. Měl by?“ nechápe Leila a znova zapne skener.

„Posledních dvacet minut dostávám podivné chybové hlášky číslo 660, až 665, ale nejsou v databázi. Ty hlášky nedávají smysl, nejsou u nich žádné podrobnosti, nelze je nikam zařadit. Při zásahu jsem byla vystavena šarlatýnu, ale ten na androidy nemá působit.“

„Nemá. Bylo to otestováno v našich laboratořích. Co autodiagnostika?“

„Neodhalila žádné chyby. Posílám ti do počítače zprávy autodiagnostiky i snímky těch chyb,“ a Leila to jde hned zkontrolovat na svém počítači, což už vyvolává pozornost a překvapení i jejích kolegů.

„Autodiagnostika je v pořádku a snímky jsou čisté. Obyčejné snímky tvého pohledu. Žádné chybové hlášky tam nejsou,“ namítá Leila a já k ní dojdu, abych se podívala na monitor. Ale vidím je tam. Jsou tam. Oni mi lžou. Celou dobu mi lžou. Ve všem mi vždy lžou. I teď mě obelhávají a podvádějí mě, myslí si, jak mě oklamou.

Až nyní začíná můj procesor správně pracovat a správně vyhodnocovat lidské chování. Falešné, podvodné a prolhané, vždy, když je konfrontované s realitou, tak uhýbá a škodí. I nyní. Nechtějí přiznat, že něco nefunguje, chtějí se vyhýbat práci, hází to na nás, na androida. Byla by to jejich chyba a člověk je dokonalý, bezchybný, úžasný, že?! Že?!

CHYBA Č. 666: KYBERNEKRÓZA…