Europa IV.

9. 7. 1900.

Robot se vrátil se vzorky. Při sbírání vzorků byl zachycen gravitačním pásem, kde byla dvakrát vyšší gravitace ve srovnání se Zemí a patnáctkrát ve srovnání s Europou. Naše předchozí údaje jsou chybné.

Provedena základní analýza neznámých hornin složených z dosud neidentifikovaného prvku. Prvek vykazuje podobné vlastnosti jako transurany, ale rozhodně není umělého původu. Nařídil jsem provést datovou analýzu a první předběžné údaje jsem již odeslal.

Alice mi gratulovala. Jsem rád, že mě navštěvuje.

 

10. 7. 1900.

Analýza nového prvku pokračuje a je jasné, že jde o velkolepý průlom. Předběžná analýza ukazuje, že prvek má masivní energetický potenciál nutný pro stabilní fungování nadsvětelných pohonů. Věříme, že jde o důležitou záležitost. Uvidíme, jak se ozve velitelství.

Není to, ale jediné, co bylo nalezeno. Je tam nějaký útvar, či objekt, ještě hlouběji, než samotná ložiska tohoto prvku. Nechám ten útvar vyzvednout. Podle skenování není příliš velký. Vypadá trochu jako jehlan, ale uvidíme, až ho dostaneme ven. Je asi padesát metrů za zničeným hnízdem.

Měl bych si odpočinout. Chci říct, že na tom pracuji už šestnáct hodin v kuse a začíná mě bolet hlava. Alice si chce ještě hrát. Musím si s ní jít hrát.

 

11. 7. 1900.

Nepomohlo to. Šel jsem spát, ale zdá se, že dlouhodobá spánková deprivace se bude chvíli projevovat nejen na mě. I další mají bolesti hlavy. Doktor Faraday vyvrátil, že by šlo o důsledek vystavení působení prvku, nic tomu nenasvědčuje a ten Stín, který stál za Faradayem, souhlasí. Vyléčím se, když konečně vytáhneme ten objekt. Stejně tak Alice, i ta si to myslí. Uvidíme, kdo z nich má pravdu. Alice a Stín jsou sehraná dvojka. Ti se přeci nemohou mýlit. Faraday nic nechápe.

Stín říká, že musíme v našem úsilí vytrvat. Asi v tom má pravdu, i když budu muset nejspíše promluvit s bezpečnostními pracovníky. Lidé jsou podráždění a vzteklí i kvůli drobnostem. Fausta seřvala Eliase za zapomenutou propisku. To oko mu vybodnout neměla.

 

Trhnu sebou. Stín? Vybodnutí oka? Alice?

 

12. 7. 1900.

Potenciál je sedminásobný oproti „trojce“. Tak to prezentoval Sellucius po nové analýze očištěných vzorků prvku. Jeho hlášení bylo trochu obtížné. Není mu moc rozumět od doby, kdy mu zubař vytrhal všechny zuby, ale zašišlal to. Zbytek přeložil Stín. Alice nás pochválila za vytáhnutí objektu. Je fascinující, přitažlivý, uhrančivý.

Ariel dělá potíže. Zaúkoloval jsem ji, ať provede novou biochemickou analýzu vzorku k definitivnímu vyloučení dopadů na lidi, ale namísto toho dala dohromady partu buřičů a opevnila se v laboratorní sekci. Prý se nemáme k té věci přibližovat. Nemůže to pochopit. Nikdy to nepochopí. Přemlouval jsem jí, ať si o tom promluví se Stínem, nebo aspoň Alicí, ale ohnala se po mě hasákem, než utekla za svými zrádci. Musíme jí k té věci dostat. Pak vše pochopí.

Stafforda už jsem nechal odměnit. Prémie velice ocenil. Původně jsem mu chtěl nechat jen zlomit nohy, ale nakonec mě přesvědčil, ať mu dám zlomit i ruce, než ho hodíme do odpadní šachty. Stín tvrdí, že ještě žije, ale děkují nám. Stafford i Stín.

 

13. 7. 1900.

Alice mě povzbuzuje. Ví, že jsem tu nejlepším velitelem a ujišťuje mě v tom. Jen jsem obklopen neschopnými a zlými lidmi, kteří nám závidí úspěchy. Stín se musí postarat o spoustu věcí. Bavím se s ním o tom a nakonec se shodujeme. Je nutné vyřešit situaci kolem Ariel, zvláště když se k nám doneslo, že chce odpálit skladiště. Je tam dost nebezpečného a výbušného materiálu.

Ta děvka se pokusila okolo palivových skladů umístit trhaviny, ale podařilo se nám zajmout Marcose, Warrenovou, Petrinského i Lauda. Jsou teď v kuchyni, což nám pro pokračování výzkumu, bez vměšování diletantů, poskytne čas a zásoby. Uvidíme, jaké to bude. Stín tvrdí, že je velice lahodné, i když trochu šlachovité.

Nikdy by mě nenapadlo, že Stín může jíst maso, ale taky by mě nikdy nenapadlo, že na mě bude mluvit s takovým tajuplným jazykem. Určitě to není latina, řečtina, hebrejština, ani arabština, a přesto mu dokonale rozumím každé slovo.

Zpátky k Ariel. Rozhodnutí bylo učiněno a vykonáno. S použitím velitelských operačních kódů jsem nechal vypustit atmosféru v laboratorní sekci a chemickotechnologický výzkum jsem přesunul do jiné části zařízení. Vnitřní senzory a kamery potvrzují, že Ariel a její nohsledi, jsou mrtví. Konečně.

Mám nápad! Bože! Mám nápad! Přinesu Ariel k tomu r'luhhor. Alice potřebuje tělo. Ariel se bude hodit.

 

14. 7. 1900.

Fungovalo to. Alice má konečně tělo. Po všech těch letech a brzy budeme hledat i tělo pro Stín, který nás shromáždil v jídelně. Apel je jasný. Výzkum musí pokračovat. Zavedeny dvacetihodinové pracovní směny, opakovány experimenty a analýzy, zdokonalován laboratorní postup pro analýzu r'luhhor, chyby trestány smrtí, nekonečné tance okolo r'luhhor, přijímání jeho požehnání a esence.

Musíme se soustředit jen a pouze na to, takže bude nutné podstoupit oběti. Stín nám vysvětlil, že nepůjde jen o obětování svého osobního času, nebo volna, ale i obětování vlastního života a kladl jasný důraz na každé z těch slov.

Laybeck šel příkladem. Byl nejvhodnějším adeptem. Chci tím říct, že neměl žádné technické vzdělání a byl zde kvůli teraformaci. Rozšířil naše zásoby. Cítil jsem, jak pláču, stékaly mi slzy z očí, když jsem ho viděl probodnout si srdce. Byl jsem tak pyšný na svého podřízeného, který se dokázal pro větší blaho obětovat, ale je nutné vyeliminovat všechny rušivé elementy. V tomhle jsem šel s Faustou příkladem. Kolébku pro toho parchanta, který nás každou noc budil, už nebudeme potřebovat.

Snad se nebudou jiní kolonisté vzpouzet, až pochopí dokonalost našeho počínání. Alice si s každým z nich promluví, ale nejsem si jist, jestli to bude fungovat. Má sice tělo, ale to tělo hnije přímo před očima.

 

15. 7. 1900.

Bolí mě hlava. Stín mě utěšuje, ale nemyslím si, že to pomůže. Byla tu strašlivá násilnost, když moji muži šli „očistit kolonii od rušivých elementů“. Zdá se, že důležitost našeho poslání nedokázala zpřetrhat zbytečné rodinné vazby tak rychle a tak moc, jak jsem doufal. Přišel jsem o osm mužů, ale dokázal jsem zabít sedmnáct vzbouřenců a „rušivých elementů“.

Brzy dorazí nový personál, který taky pročistíme.

Alice mi gratulovala. Dokonce mě objala. Cítil jsem, jak jí při tom upadla ruka, ale t nevadí. Stín si…

 

Záznam skončil uprostřed věty, ale není to poslední záznam, ovšem další nejsou datované. Jsou to pouze věty, souvětí a odstavce, které nedávají příliš smysl, někde se měnící v naprostou změť nesourodých a absurdních shluků čísel a písmen. Jen si všimnu, že z datapadu odešel soubor s dokumenty, který byl odeslán koloniální správě na Teře. Je to nekonečná oslava nové suroviny nalezené na Europě a žádost o desítky a desítky dalších kolonistů.

Pak se podívám na poslední souvislý záznam.

 

Křik byl strašlivý, všudypřítomný. Docela to bolelo, ale ještě víc uši, jak jsem řval, a nejen já. Mnozí řvou, mnozí prchají, všichni se rvou, všichni zmírají, já se směji, ty se směješ, my se smějeme, oni truchlí. Slyším tu hudbu, ten smích, ten zpěv, jak se valí z našich těl na chodbách i v místnostech, ve skrytu stínů, pod záplavou krve. Alice tancuje. Je svobodná, je šťastná, je opět volná. Stín také tancuje. I on je svobodný a šťastný. Všichni jsme svobodní, všichni jsme šťastní. Už je neváže jejich povinnost, už nás neváže naše povinnost.

Oběti musí pokračovat. Včera to byla Fausta. Již jsem to vidět nemohl, ale štěstí, které jsem cítil, když křičela, bylo neskutečné. Jak nádherně umírala, naříkala, a když slábnul její hlas, když prosila o slitování, vždyť nic není krásnější než povznesení a budoucnost ve stínech a šeru.

Věřila, že bude mezi námi, vyvolenými služebníky, ale i ona splnila svůj úkol. My nyní musíme dokončit práci. Jak bláhový jsem býval v dobách dávno minulých. Vidím Stíny, slyším zvuky, procitám v nekonečnou moc galaktických oceánů… vidím vše, co bylo, co je, co může být, takže Warrene, až dočteš, přidej se k nám. Jsi vítán…