Odraz

Odraz  

Tom se prohlížel v zrcadle s nadšením. Každou chvílí měl vyrazit na další rande s Lily. Jen myšlenka na ni Tomovy vykouzlila na tváři úsměv. Chtěl vypadat dokonale, a proto se již několik hodin prohlížel a hledal sebemenší chybičku. Oblékl si své nejlepší oblečení, upravil si vlasy, jak nejlépe mohl a vyrazil. Venku svítilo slunce a byla příjemná teplota. Dokonalý den.  

Vyrazil rázným krokem a jeho úsměv byl nakažlivý. Nic nemohlo zkazit jeho dokonalý den... Nebo si to alespoň myslel. 

Když čekal v kavárně na svou vyvolenou nervózně poklepával nohou. Nechal objednat její oblíbenou kávu a sám popíjel svou. Pak ji uviděl. Měla na sobě krásné letní šaty. Její dlouhé zlaté vlasy měla rozpuštěné a když si všimla Toma nervózně se usmála. Když se usadila tak pohlédla na kávu. 

“Díky, vidím, že si pamatuješ mou oblíbenou...” Zněla nějak jinak. Toho si Tom všimnul ihned. 

“Ehm... Moc ti to sluší, Lily...” Vykoktal nervózně a hledal ještě něco čím ji pochválit, ale všechna slova se schovala někam do hloubky Tomova mozku. 

“Já...” Lily se na chvíli odmlčela a pak pohlédla přímo do Tomových očí. “Chtěla jsem ti to už napsat, ale přišlo mi to lepší, pokud ti to řeknu přímo do očí...” 

Tom ihned zbystřil. “O čem mluvíš?” 

Lily se zhluboka nadechla. “Je mi to líto, Tome... Prostě si myslím, že necítím k tobě to samé, co ty ke mně. Myslím, že bychom měli raději zůstat přáteli...” 

Tom si vší silou držel úsměv. Cítil, jak do jeho srdce pomalu projíždí dýka. Celý jeho svět se zhroutil. Stačila k tomu jedna věta. 

“A proč?! Udělal jsem něco špatně nebo...” 

“Není to tvoje vina, Tome.” Lily vzala jeho třesoucí se ruku. “Ale pořád můžeme být přátelé.” 

Tom chvíli hledal slova. Pak pohlédl do očí své jediné lásky a viděl v nich jen soucit. Nevěděl, co dělat. 

Zbytek, nyní již přátelské schůzky, proběhl ničivým tichem. Pak se Lily omluvila a odešla. Tom zůstal sedět dlouho v kavárně. Jeho káva byla již ledová, když zaplatil a bez výrazu odešel do temného města. Do sluchátek si pustil hudbu na plno a se svěšenými rameny odcházel domů. V očích měl slzy, které držel celou cestu a ve svém bytě je vypustil. Seděl na posteli a hleděl do temnoty kolem. Na podlahu dopadali slzy a ruce měl křečovitě zatnuté v pěst. Nevěděl, co dělat. Celý jeho život ztratil smysl. 

S nadějí se podíval na mobil a doufal, že tam bude zpráva od Lily. Že to nemyslela vážně. Zmýlila se... něco se prostě stalo a vezme Toma zpátky. Ale neměl žádné upozornění. Vůbec nic. 

 

Po několika minutách vstal a šel do koupelny. Hleděl na svůj odraz a vzpomínal, jak se do něj díval naposled. Plný naděje a lásky. Nyní viděl jen zničené stvoření plné smutku a vzteku. Pak se jeho odraz usmál. 

Tom přestal dýchat a nedokázal pochopit co se děje. Věděl, že se neusmívá ale jeho odraz tvrdil opak. “Klid, Tome... Všechno bude v pořádku. Pomůžu ti... Jsem přeci ty, ne?” Odraz se zasmál a Tom jen dál vystrašeně hleděl. 

“Nejsi schopen slova, co? Stejně jako když tě odmítla tvá milovaná? Ano, viděl jsem to, křičel jsem v hloubi tvého těla, ale ty si mě ignoroval... Ale teď mám tvojí plnou pozornost...”  

“Co se to sakra děje?!” Tom utekl z koupelny a třísknul dveřmi. Seděl v temném pokoji a rychle dýchal. Možná začínám bláznit, pomyslel si. Zavřel oči a zkoušel se uklidnit. První přijde o Lily a pak o svou mysl... Dokonalá kombinace.  

Po několika minutách se postavil. Odhodlal se vrátit do koupelny a znovu pohlédnout do zrcadla. 

Zprvu tam byl jen jeho obyčejný odraz. Pak se vrátilo ono stvoření. 

“Vrátil ses? Rozhodl ses přijmout mou pomoc?”  

Tom se zhluboka nadechl. “Kdo si?” 

Odraz se zasmál. “Přece ty! Tedy část tebe... Ta lepší část. Ta úspěšná, silná a neohrožená. Dlouho si mě ignoroval a schovával, Tome. Ale teď je čas abych šel na povrch! Nebo si to nemyslíš?” 

“Moje část? Asi vážně začínám bláznit... Vždyť se bavím se svým odrazem...” Tom si opláchl tvář ledovou vodu, jeho usměvavé já Toma stále sledovalo. 

“Nejsi blázen, Tome. Blázen si byl, když sis myslel, že tě bude milovat ta děv... Lily. Můžu ti pomoct. Můžeš být lepší. Nejlepší. Stačí mě jen přijmout. Povol mi ti pomoct...” 

Tom věděl, že je to jen jeho představivost. Prostě toho moc dnes zažil. Jeho mozek je teď mimo. Ale aspoň nemusel myslet na Lily. 

“Jakou pomoc myslíš?” 

“Ukážu ti, jak žít lépe. Už ti nikdo nikdy neublíží. Budeš pánem, každý z tebe bude mít respekt! Každá žena ti padne k nohám a již nezažiješ odmítnutí... Stačí když řekneš, že mi povoluješ abych ti pomohl...” 

Tom hleděl do zrcadla. Cítil se jako ve filmu, kde právě někdo uzavírá smlouvu s ďáblem. Pak se pousmál. Věděl, že jen blouzní, tak proč to nepřijmout. “Dobrá. Povoluji ti mi pomoct...” 

Odraz se široce usmál. Tomovy přejel mráz po zádech a poté padl na podlahu únavou. 

 

Ráno se probudil v posteli. Vzbudil se plný energie. Skontroval mobil položený na stolku. Žádná zpráva od Lily. Pak si vzpomněl, že již od ní asi ani žádnou nedostane... Pak si uvědomil, co všechno se večer stalo a ihned vyskočil z postele. Doběhl do koupelny a jeho odraz již čekal. 

“Zdravím, Tome. Vyspal ses dobře?” 

“Ehm... Vlastně ano...” Tom pořád nemohl uvěřit, že se to vážně děje.  

“To je dobře, máme hodně práce... Trochu jsem zapracoval na tvém těle, jestli nevadí...” 

Tom se zhrozil a ihned si sundal tričko. Jeho tělo zdobili svaly, jaké si vždy přál, ale nikdy se nedokopal, aby je získal. Nevěřícně pohlédl na odraz. “Jak si to udělal?” 

“Umím plno věcí, Tome. Ale se vším ti pomoct nedokážu... Tohle byla jen ukázka, že to s tebou myslím vážně. A ty doufám také.” Upřeně se na Toma podíval. 

Tom s nadšením souhlasil a slíbil, že udělá vše, co bude potřeba. Odraz se usmál.  

“Výborně, Tome. Jsem rád, že si rozumíme. Také jsem ti vylepšil šatník... Tvoje oblečení mi přišlo trochu... dětinské.” 

Tom pohlédl do skříně a našel jen černé obleky. Jeho trička, džíny či tepláky byli pryč.  

“Jak si to udělal? Dokážeš snad vylézt z toho zrcadla?” Ptal se Tom při návratu do koupelny. 

“Ale to ne, Tome. Jen jsem si včera vypůjčil tvé tělo... Snad ti to nevadí? Jen se ti snažím pomoct...” 

Tom chtěl něco namítnout, ale pak si uvědomil, že je to jen změna k lepšímu. Cítil se skvěle. 

“V pořádku... Jen pro příště mě trochu varuj, než to uděláš... Ale kde si na to vzal peníze?” 

Odraz se zasmál. “To není důležité, Tome! A my se musíme soustředit! Teď si dej vydatnou snídani a pak se přijď ukázat v novém oblečení.” 

Tom ihned poslechl. Hodil do sebe vajíčka se slaninou a hned si oblékl tmavý oblek šitý na míru. 

“Vypadáš skvěle, Tome.” Řekl Odraz. “V šuplíku máš nové hodinky...” 

Mobil na nočním stolku zavibroval. Tom ihned přiskočil ke stolku a všimnul si nové zprávy od Lily. 

“Nečti si to!” Zavelel výhružně odraz z koupelny. Tomova ruka se zastavila a vrátil se do koupelny. 

“Ale to je Lily. Třeba se chce sejít a dát mi druhou šanci...” 

“Druhou šanci? Na co? Aby tě znovu zesměšnila?! Už pro tebe nic neznamená, jasné? Je pro tebe... mrtvá.” Odraz se tajemně usmál při posledním slově.  

“Ale...” 

“Žádné ale... Souhlasil si, že mě budeš poslouchat! Nebo si snad zapomněl?” 

Tom se zahleděl do země. Hlas odrazu se změnil, již nebyl tak přátelský jako na začátku. 

“Dobrá, omlouvám se.” 

“Tak, teď si vem nové hodinky a je čas vyrazit.” 

“A kam?” 

“Ukázat světu kdo je tady pánem...” 

 

Když šel Tom po ulici cítil se silný. V minulosti se stále díval do země a pokud s někým navázal oční kontakt hned se podíval jinam. Teď šel se zdviženou hlavou a lidé uhýbali pohledem jemu. Aniž by si to uvědomil, nyní se usmíval stejně jako jeho odraz.  

“Ahoj, Tome!” Z dálky na Toma mával Matt. Byl to jeho dlouhodobý kamarád. 

“Páni, vypadáš skvěle. Myslel jsem, že tě najdu sklíčeného u tebe doma...” 

Tom pohlédl na kamaráda, cítil odpor. Je to jen kotva, zbav se ho! 

“Potřebuješ něco Matte? Nemám moc času.” Tomův hlas byl ledový. 

“No, chtěl jsem tě navštívit a pokecat. Slyšel jsem, co se stalo mezi tebou a Lily...” 

Tom probodl Matta pohledem. “Nestalo se nic. Mám na lepší. Ona ať si najde nějakého ubožáka... Což mě tak napadá, že by ses k ní možná hodil ty.”  

Tom nečekal na odpověď a odkráčel dále svou cestou. Matt jen nevěřícně hleděl na svého přítele.  

Výborně, Tome. Sám bych to neřekl lépe... 

 

A tak začala Tomova proměna. Odraz začal našeptávat a vedl jej dál k úspěšnému životu. V práci se během několika měsíců vypracoval na zástupce ředitele. Ztratil všechny své přátele, ale on je nepotřeboval. Tomovy stačil odraz. Jeho jediný pravý přítel.  

S rodinou ukončil všechny vztahy. Byli pro něj slabina. Přesně jak říkal odraz... 

Každou noc měl ženu na zahřátí postele. Nic k nim necítil, jen je využil a pak poslal dále. Jeho proměna byla již skoro dokonána. Už se skoro ani necítil sám sebou, a to bylo dobré. Předtím byl slaboch a teď je silný, přesně jak odraz říkal. Teď už to viděl.  

Všechno bylo dokonalé, dokud nepotkal na ulici Lily. Bylo to odpoledne, když si chtěl odjet na oběd. Šla po ulici a zamávala na něj. 

Tom chtěl nastoupit a zmizet, ale jeho staré já jej zastavilo. Zamával zpátky a Lily se postavila před něj. Byla ještě krásnější než v minulosti.  

“Ahoj, Tome. Dlouho jsme se neviděli... Chtěla jsem se sejít, ale nikdy si mi neodepsal...” 

Podívej se na ni, slyšela, jak se ti daří, tak tě chce zpátky! Ať táhne! 

Ale Tom ji nemohl poslat pryč. Stále ji miloval, i když myslel, že tento cit jeho tělo již neobývá. 

“Já... Měl jsem hodně práce. Co takhle zajít na oběd?” Tom otevřel dveře auta. 

“Jasně!” Lily nastoupila a společně odjeli. Odraz v jeho mysli mlčel. Ani v restauraci se neozval. Celý den byl zticha. 

Lily se omluvila za vše v minulosti a Tom nemohl uvěřit svým uším. Všechno do sebe zapadalo. Měl skvělou kariéru a nyní cítil, že má i tu pravou pro život. 

Strávili spolu celý den, a nakonec skončili v Tomově novém bytu.  

 

Tom se vzbudil, když byla hluboká noc. Lily klidně spala vedle něj. Pohladil ji po tváři a pak si všiml rozsvíceného světla v koupelně.  

Opatrně se do koupelny vydal, aniž by vzbudil Lily.  

“Konečně si tady...” Odraz se neusmíval. A také se změnil. Již nevypadal jako Tom. Jeho oči byli rudé a jeho zuby zdobilo několik drsných tesáků. 

“Vypadáš nějak jinak...” 

“Ha! Vážně chceš řešit můj vzhled? Myslím, že musíme řešit něco jiného, Tome.” 

Tom zavřel dveře koupelny. “Chceš mluvit o Lily? Přece se nic strašného nestalo. Omluvila se za všechno. Cítím, že mě miluje.” 

“Tebe?! Kdyby tě milovala tak by tě nikdy neopustila! Znovu tě zraní! Zničí tě a já už tady nebudu abych ti pomohl. Budeš sám. Bez přátel, rodiny...” 

“To všechno jsem ztratil kvůli tobě!” Zakřičel Tom a doufal, že nevzbudil Lily. 

“Ale kolik si toho získal? Bohatství, moc a každou ženu kterou si chtěl. Dal jsem ti všechno a ty si to kvůli jedné děvce zahodil!” 

“Mám všechno, ale až do dneška jsem nic z toho necítil. Žádnou radost ani potěšení. Cítil jsem se jako robot...” 

Odraz se široce usmál. “City tě oslabují, copak to nechápeš? Já ti ukázal, jak musíš žít, co všechno musíš udělat a ty se to snažíš všechno zahodit pryč!” 

Tom zatnul pěst. “Kdo vlastně si? Ty nejsi má součást...” 

“Máš pravdu, nejsem. Být součást něčeho tak zoufalého bych být ani nemohl.” 

“Si snad ďábel?” 

Odraz se na chvíli odmlčel. Pak ukázal tesáky. “To nejsem. Já jsem jen odraz každé bytosti. Jsem ten pohyb v koutku oka, když se odvracíš od zrcadla, ten, co tě sleduje, když stojíš před zrcadlem, ale nedíváš se do něj...” 

Tom nevěřícně zavrtěl hlavou. “Je mi jedno kdo si, ale zmiz! Už tě nepotřebuju! Nechápu, jak jsem mohl, tak žít...”  

“Mám zmizet? Po tom, jak jsem ti pomohl? Myslíš, že to všechno bylo z dobroty srdce? Si můj. Teď pošleš pryč tu couru a vrátíme se k práci.” 

“Ne!” Tom vrazil pěstí do zrcadla. Objevila se na něm prasklina a znetvořila bytost ještě více. 

“Přijmul si mou pomoc a já už nikdy neodejdu. Budeš mě poslouchat jako všichni před tebou. Splníš mou vizi a já ti dám moc. A pokud nechceš spolupracovat... Budu si muset najít lepšího kandidáta... A ty budeš litovat.” 

“Běž si najít jiného! Já s tebou nechci mít nic společného!” Tom se otočil k odchodu. 

Odraz se hrubě zasmál. “Jak myslíš... Jen ti dám dárek na rozloučenou, Tome...” 

Tom se zhroutil na podlahu. Poslední, co slyšel byl posměšek. 

 

Vzbudil se ve své posteli. Okny svítilo slunce. Byl zcela bez energie a cítil, že leží na něčem lepkavém. Když pohlédl na svou milovanou ihned pochopil, jaký dárek měl odraz na mysli. Lily na něj hleděla očima bez života. Na Tomových pěstech byla krev. Ani nechtěl vědět co odraz dělal v jeho těle. Pak uslyšel drsné zatlučení na dveře. Byla to policie. Tom se hystericky zasmál, když vyrazili dveře. Za jejich zády stála sousedka, která je zavolala po noci plné křiku z Tomova bytu. 

Ihned ho povalili na zem a spoutali. Tom hleděl do otevřených dveří koupelny. Zrcadlo mělo stále prasklinu. Už jej ale nikdo neobýval. A byl tam někdy vůbec někdo?