Dívky v zemi

Jimmy seděl u svého oblíbeného stolu, před sebou sklenici piva a
odpočíval po náročném dni v práci u železnice. V baru bylo poměrně
mrtvo, přeci jen bylo ještě málo hodin. Místní štamgasti se sejdou
na poker až kolem osmé večer. Teď tu seděl jen mladý pár, který
se věnoval více sobě než pizze na stole a u baru postával starý John,
který vždy po třetím pivu začal vzpomínat na svou již deset let
zesnulou manželku a barmanu Timu Nelsonovi už posté vyprávěl
ten samý příběh. To vše bylo v pořádku. Běžná rutina pracovního
dne v baru u Zlaté hřivny. Dokud dovnitř nevstoupil On.
Vysoký muž v černém obleku a dlouhém hnědém plášti. Na hlavě
klobouk zaražený tak hluboko, že mu nebylo vidět do očí. Ani nos
nebyl poznat. Jen úzké rty stažené pevně k sobě. Jimmy si ho prohlížel,
nebylo běžné, aby se tu objevoval někdo nový, neznámý. Cizinec si to
namířil rovnou k Jimmymu, bez dovolení si přisedl ke stolu, sundal
si klobouk a mlčel. Svýma temnýma očima se přímo zabodával
do Jimmyho tváře. Jakoby ani nepotřeboval mrkat.
Jimmy se trochu divil, že Cizinci nevěnuje nikdo z baru pozornost.
Jakoby tu ani nebyl. A přitom cizince v tomhle městečku rádi nemají.
Chvíli bylo u stolu ticho, až to Jimmy nevydržel, naklonil se k neznámému
a vážným tónem pronesl:" Mohu ti s něčím pomoct, kamaráde? Civíš
na mě, jako kdybys mi chtěl obskočit nohu. A upřímně, jsem z tebe dost
nervózní."
Pro Cizince tahle slova nic neznamenala. Nepolevil ve svém upřeném
pohledu a stále mlčel. Jimmy byl nervóznější a nerozuměl ani
tomu, proč nepřijde barman Cizinci nabídnout pití nebo jídelní lístek.
"Vím, co se Vám honí hlavou, pane Bergu. Nebo mohu říkat Jimmy?"
poprvé promluvil Cizinec a vychutnával si při tom Jimmyho překvapený
výraz.
"Odkud mě znáš? Nikdy jsem tě neviděl. Co po mě chceš?"
"Máš pravdu, nikdy jsi mě neviděl. Ale já tebe znám moc dobře. Asi
nevadí, když ti tedy budu říkat Jimmy, že?"
Jimmy se zmohl jen na lehké přikývnutí. Nebyl schopen jediného slova.
Jak to, že ho ten člověk zná? Co je zač? Hlavou mu kolovalo spoustu
otázek a odpovědi nenacházel.
"Rád bys slyšel odpovědi na otázky ve tvé hlavě, že? Kdopak jsem?
Odkud přicházím? Jak to, že tě znám? Proč si mě v tomhle lokále
nikdo nevšímá? Proč za mnou nepřijde barman?..... Čtu v tobě, jako
v otevřené knize, Jimmy. Ale co když se zeptám já tebe na něco
mnohem důležitějšího? Na slečnu Maggie Johnsonovou!!!" Poslední
věta na Jimmyho zafungovala. Zrudl a aniž si to uvědomil, zíral teď
s otevřenou čelistí.
"Odkud znáš to jméno???" vykřikl na Cizince až se na něj obrátil
barman Tim Nelson. "Chceš něco Jimmy?" zvolal zpoza baru a
prohlížel si polekaného štamgasta, který jindy nepromluví ani slovo
a teď vypadá velmi rozrušeně. Ani se na barmana nepodíval a jen
nepatrně zavrtěl hlavou. Tim Nelson si ho přestal všímat a věnoval
se nově příchozím zákazníkům. Byla to parta těšící se na partičku
pokeru.
Jimmy byl velmi nervózní. To dívčí jméno mu stále znělo v uších.
"Co chceš, ty zmetku? Proč jsi řekl to jméno?"
Cizinec se nenechal vyvést z míry. "Ty víš, proč jsem to jméno
řekl. Znáš tu dívku. A víš dobře, kde teď je."
Tohle už bylo pro Jimmyho těžké sousto. Naklonil se k Cizinci
a mluvil sice tiše, ale přesto dával důraz na každé slovo. "Tak
poslouchej. Ta holka se ztratila. Je to už pár let. Prý utekla z domova.
Nevím, o co ti jde, ale já nemám ponětí, o čem mluvíš!"
"Tak proč jsi tak nervózní, Jime? Když o ní nic nevíš, tak můžeš být
klidný. Ale co když řeknu Sarah Thompsonová? Kelly Watsonová?
Miranda Robertsová? ..... Mám pokračovat, Jimmy???"
"PŘESTAŇ!!!!" zakřičel Jimmy a prudce vstal od stolu. Celý bar
rázem utichl a každý pár očí se teď upíral do rohu. Tam stál Jimmy,
celý červený a zpocený. Všiml si, že je středem pozornosti a hledal
u ostatních podporu. "Přisedl si ke mě a vede nějaké divné řeči.
Znáte ho někdo?" ukazoval prstem na Cizince a věřil, že se ho místní
zastanou. "Hej starouši, není ti nic? Nemáš už těch piv dost? Neměl
bys jít radši domů?" zasypali ostatní Jimmyho otázkami a ten vůbec
nechápal, proč se Cizinci nikdo nevěnuje.
"Oni mě nevidí, Jime!" řekl klidným hlasem a pásl se pohledem
na svého zmateného společníka u stolu. "Nikdo z nich ti nepomůže,
sám se teď musíš zodpovídat za své hříchy."
Jimmy se v naprostém ohromení sesunul zpět na židli, nevšímal
si pohledů ostatních návštěvníků baru a s otevřenou pusou zíral
na Cizince. "Kdo jsi?"
"Možná jsem někdo, kdo přišel pro spravedlnost. Třeba jsem sám
ďábel, co si pro tebe přišel kvůli všem tvým hříchům. Možná jsem
jen přelud ve tvé hlavě. Vypil jsi moc piv a přidal k nim větší množství
whisky, na které nejsi zvyklý. Možná jsem tvé svědomí, které ti nedá
spát po tom všem, co jsi udělal..."
"Přestaň si se mnou HRÁT!!! Už tě mám dost. Co po mě chceš???"
"Proč jsi těm dívkám ublížil? Co ti udělali, Jime? Byly tak mladé
a nevinné a ty jsi ukončil jejich životy. Rozhlédni se kolem. Kolika
z přítomných lidí chceš ještě ublížit? Kolika z nich chceš vzít jejich
děti?"
Jimmy propadal zoufalství. Každé slovo se mu zabodávalo
do mozku jako kousek střepu. A nejvíc ho užírala jediná myšlenka.
ON TO VÍ!!!! Viděl mě snad? Přišel mě vydírat?
"Nepřišel jsem tě vydírat," odpověděl Cizinec na nevyřčenou
Jimmyho otázku. Viděl mu do hlavy. Četl v ní všechny jeho
myšlenky. Díval se mu do očí a viděl jeho zmar. "Já od tebe vůbec
nic nechci. Pro mě jsi jen odporný kus masa, co jen ničil nevinné
životy, ubližoval a zůstal nepotrestán."
"NIKOHO JSEM NEZABIL!...... JÁ NECHTĚL..... NEMOHL JSEM
NIC DĚLAT... " zmateně vykřikoval Jimmy a neuvědomoval si,
jak jeho křik vnímají a poslouchají ostatní v baru.
"Nemohl jsi nic dělat? Vždyť jsi je nemusel zabíjet!! A že jsi
nikoho nezabil? Chceš snad lhát sám sobě? Ty jsi je ZABIL!!!
Všechny. A teď za to musíš zaplatit, Jamesi Bergu!!!!"
"Přišel jsi mě zabít?"
"Já ne. Ale oni ano." Cizinec ukázal za Jimmyho, ten se otočil
a v očích se mu objevila čirá hrůza. U okolních stolů seděly dívky,
které by měly být mrtvé a zakopané hluboko v místních lesích.
Byly tu, dívaly se na něj svýma nevinnýma očima. Maggie
Johnsonová, Sarah Thompsonová, Kelly Watsonová, Miranda
Robertsová a další tu teď seděly a nespouštěly oči z muže,
který je z tohoto světa vymazal. A z nevinných tváři se pomalu
začal vytrácet úsměv. A nejen ten. Pomalu začala z dívčích tváří
mizet i kůže a ony se pomalu přetvářely v to, čím teď opravdu byly.
Hnijícími mrtvolami v zemi. Každá z nich teď vypadala
jako kostra s posledními zbytky masa, pokryté cáry oblečení.
Začaly vstávat od stolů a blížily se k Jimmymu. Ten už nevydržel
pohled na jejich mrtvolné škleby a ztratil i poslední zbytky
zdravého rozumu. Vyskočil od stolu, přimáčkl se ke zdi, po zádech
se svezl k zemi a s řevem se schoulil do sebe. "NECHTE MĚ BÝT!!!
PROSÍM!!!!..... NECHTĚL JSEM ŽÁDNOU Z VÁS ZABÍT!!!!.....NEMOHL
JSEM SI POMOCT...."

"Vážně to udělal on? Jim Berg? Zabil všechny ty holky? Tomu se
nedá věřit, co?" pronesl jeden z místních policistů a upil kávu
ze svého kelímku, zatímco jeho dva kolegové ukusovali koblihy.
"Jo. Asi mu totálně hráblo. Seděl u stolu, pak začal řvát a křičet
jejich jména. Barman říkal, že to bylo, jako kdyby se s někým bavil,
ale za celou dobu si k němu prý nikdo nesedl. Vždycky seděl sám."
"Asi ho dohnal pocit viny. Užíralo ho to a už nevydržel to v sobě
dusit."
"Před chvílí volal Carl, že prolezli celý Bergův barák a ve sklepě našli
Nancy. Ještě ji nestihl odnést do lesa. Potrvá spoustu času než
najdeme ty ostatní. Bůh ví, kde je všude zakopal."
"Je dost možný, že až ho v ústavu trochu zklidní, tak nám to možná
vyklopí sám. Třeba dostane zase nějaký záchvat, ve kterém se bude
chtít přiznat, jako v tom baru."
"No jasně, zjeví se mu nějaký anděl pomsty a donutí ho mluvit.
Na to se určitě můžeme spolehnout...."