Hlava na baterky

- - Tak už sakra piš!
- - A co? Co mám doprdele jako psát.
- - Něco už prostě napiš, je jedno, jestli to bude taková hovadina jako minule.
- - Co tím chceš do hajzlu říct! Že já píšu špatně?
- - Nevím, ale podle tvých příjmů to tak vypadá.
- - Zasraná krávo! Já myslel, že se manželé mají navzájem podporovat a ne si házet klacky pod nohy, kdyby klacky, ty mi pod ně házíš zasraný granáty!
- - A asi jich neházím dost, protože tvůj syn sedí u stolu už dvacet minut a má furt ten samý, neli větší hlad!
- - Můžu snad za to Rachel, že už mě prostě nenapadá o čem mám psát. Všichni už všechno napsali.
- - Tak piš o sobě.
- - Jasně, protože všechny zajímá můj podělaný život. Všechny zajímá jak jsem se v patnácti poprvé ožral a ukradl sousedce květináč, mysli trochu Rachel.
- - Tak pak už nevím, fakt nevím jak víc ti můžu pomoct Ede.
- - Nejvíc mi pomůžeš tím, že na mě přestaneš řvát a uděláš svému synovi oběd!

Žena se beze slova otočila, zavřela za sebou dveře malého pokoje a odešla. Ed si celý zmožen dnešním ránem konečně sedl do svého psacího křesla a přemýšlel, jakou další strhující povídkou by byl schopen okořenit nedělní noviny Dobré ráno Ostravo a spol. Napsal už bezesporu stovky brilantních povídek a novel, které se sem tam dostaly i do zahraničí. Řekli byste si, že takový chlapík musí být pěkně za vodou, nebo aspoň lehce vykukovat z řad průměrných občanů průměrné země. V tomhle případě, je však opak pravdou. Ed jede z posledního už půl rok. Jeho žena Rachel je v osmém měsíci a z rodinných příslušníků mu už nemá nikdo možnost poskytnout finanční podporu. Je odsouzen k dvoum pracím každý den, plus to jeho psaní. Ale není to tak hrozné, jak se na první pohled může zdát, protože na druhý pohled se v Edově hlavě rodí nápad na brilantní, originální a převratnou knihu.

Ještě toho samého večera se šel Ed projít po náměstí. Sedl si na lavičku a pozoroval svět kolem. Díval se na to všechno a přemýšlel nad tím, co všechno dá do své nové knihy. Mám tam dát přemíru násilí a vulgarismu? To je pro dnešní čtenáře skutečný trhák, stejně jako surově realisticky popsaná erotická scéna. Na lavičku o metr dál usedla žena středního věku. Ed si jí zprvu vůbec nevšímal, ale žena ho později poznala.
- - Panečku! To jste vy! Eduard Pohromský z nedělních vydání Ost..
- - Ano to jsem já.
Skočil ji do řeči.
- - Máte teď něco rozepsané, smím li se zeptat?
Ed se zamyslel a po chvíli usoudil, že je to dobrá příležitost udělat veřejnosti malý trailer.
- - Vlastně ano, dokonce se tentokrát jedná o celou knihu.
- - Páni. To je skvělé. Nebudu vyzvídat, ale má ta kniha už nějaké jméno?
Ed na chvíli umlkl a zahleděl se na popraskané kočičí hlavy před sebou. Po chvíli se otočil zpátky na ženu a pověděl:
- - Ano má, bude se jmenovat HLAVA NA BATERKY.


Hlava na baterky
Eduard Pohromský

Kapitola 1.


Skara. Zaklel Ed když mu došlo, že kromě názvu má jen slovo a číslo. Všechno mu vypadlo z hlavy. Úplně všechno. Může za to snad že si před spaním vzal dva prášky? Ed byl na dně. Tohle se mu ještě nikdy předtím nestalo. Vždy měl výbornou paměť.
- - Snídaně!
Slyšel křičet svou ženu z protější místnosti a poraženecky vyšel za ní.
- - Jak ses vyspal zlato? Jo a omlouvám se jak jsem byla včera nevrlá. Měla jsem svoje dny. Chápu, že mě to vůbec neomlouvá, ale podívej, dnes jíme tvé oblíbené tousty s jahodovou marmeládou.
Ed se díval na to jídlo pohledem, který u něj jeho žena snad nikdy nezpozorovala.
- - Jsi v pořádku?
- - Jó, jen jsem se špatně vyspal.
- - Neboj, káva to spraví.
- - Žádná zasraná káva to nespraví!
Křikl Ed s Rachel zděšeně ucukla.
- - Jdu pryč.
Řekl, vstal od stolu a šel si obout boty do předsíně.
- - Kam jdeš?
- - Koupit baterky.
- - Baterky?
- - Jó baterky.
- - A na co baterky?
- - Nevím! Nevím na co mi to kurva bude, chápeš to? Prostě je musím jít koupit.
- - Vem mi taky jedny, tati.
Ozvalo se z chlapcova pokoje.
- - Jo vezmu ti je.
Rachel udiveně stála uprostřed kuchyně s konvicí v ruce a nechápala co se právě tak rychle odehrálo. Manžel jí namísto snídaně nadává a jde koupit baterky. Krizi středního věku si Rachel představovala trochu jinak. Položila konvici na kuchyňskou linku a šla se podívat do chlapcova pokoje. Snad z něj dostane nějaké vysvětlení téhle ranní konverzace o baterkách.
- - Aaa!
Zapískla, když se její zrak upřel na celého zakrváceného syna s dírou v hlavě. Chlapec seděl na zemi uprostřed místnosti a něco si strkal zezadu hluboko do hlavy. Šroubovák. To už byla Rachel ale dávno v bezvědomí. Upadla skoro hned, jak otevřela ty dveře a chlapci to bylo očividně dost jedno. Vytáhl si z hlavy ten kutilský nástroj a otevřený mozek si zakryl kusem lebeční kosti. Všude byla krev, ale to chlapce netrápilo. Trápil ho jen nedostatek baterek. Postavil se, odložil šroubovák do šuplíku a přišel k ležící matce. Vzal ji za nohy a odtáhnul do ložnice. Tam ji položil na postel a přikryl peřinou. Když se chystal odejít uslyšel zvonění. Táta se vrací s baterkami! Pomyslel si. Vyšel z ložnice a potichu za sebou zavřel dveře. Zaklaply jako hodinky, stejně jako vždy. Došel k vchodovým dveřím a bez kouknutí na to, kdo za nimi stojí je, otevřel. Hned jak to udělal ozval se strašlivý zvuk. Výstřel z dvouhlavňové brokovnice chlapce vymrštil dva metry do zadu. Doslova letěl. Narazil zády o stěnu a nechal na ní pořádně velkou krvavou stopu z jeho, no teď už ne úplně celého hrudníku. Muž vešel dovnitř. Otočil hlavou sem a tam aby zkontroloval zda je tu ještě někdo. Asi ne. Bylo tam ticho. Došel k chlapci, a nožem, který měl schovaný za opaskem, mu vyřízl vyndavací část lebeční kosti. Pak holou rukou sáhl do klukova mozku a vytáhl dvě baterky. Skara, tyhle jsou trošku slabší. Pomyslel si, ale na den, dva mu to vydrží. Pak odešel.

Když se Ed vracel zpátky do paneláku, všiml si že jsou jejich dveře dokořán otevřené. Vešel dovnitř a padl na kolena zděšený hrůzou. Z obličeje se mu ztratil jakýkoliv náznak jakékoliv emoce. Došel k mrtvému synovi a podíval se, jestli má v hlavě pořád baterky. Neměl. Tak už mu bylo docela jasné, co se tady stalo. Někdo chytil pořádný absťák. To se stává, pomyslel si Ed a bez jakéhokoliv přemáhání šel do své ložnice, kde spatřil ležet Rachel. Nehýbala se, nedýchala, byla tak klidná. Sedl si na svou stranu postele a koukal na ni. Byla mrtvá. Ano, to poznal. Chvíli tam ještě poseděl a pak se vydal do své pracovny. Usedl ke stolu, zapálil si cigaretu, do sklenky nalil whisky a zapnul notebook.
Otevřel si svůj program na psaní a najel na složku HLAVA NA BATERKY. Otevřel ji a klidně začal psát:

Kapitola 2.