Nekecej, kecálku

"Nekecej, kecálku" vymyslel Tomáš, když se někdo příliš rozkecával. Hráli jsme po lyžování Dračí doupě a Honza se rozpovídal o tom, co se stalo jeho postavě, že málem zemřela a tak. Tomáš Dračí doupě nehrál, tak tomu nerozuměl a nechtěl, abysme se o tom bavili. Pak jsme šli spát. Druhý den ráno paní učitelka řekla: "Dneska poprvé nebudeme plužit, ale sjedeme ten svah normálně. I vy z třetího oddílu, pro vás to taky platí." No bylo srandy kopec, Pavel při tom lyžování spadnul na zadek a když začal nadávat, Tomáš znovu řekl: "nekecej, kecálku". Tak to zakořenilo a večer, když jsme opět hráli Dračák, už to používali všichni. Druhý den byla k obědu svíčková, ale omáčka byla moc kyselá. Paní učitelka řekla: "Dnes poprvé nebudeme plužit.". Všichni jsme popadali jako hrušky, dokonce i Karel, který se Hruška jmenuje. Když jsme ten večer hráli Dračák, zjistili jsme, že už se brzo dostaneme na poslední úroveň, kterou pokrývají pravidla. Další pravidla budou až za dva roky. Tak co dělat? "Tak nás Pán jeskyně prostě všechny zabije a pojedeme odznova," přisadil si Láďa. Na to Honza chtěl oponovat ale všichni ho okřikli: "nekecej, kecálku." Na což slyšel i Tomáš, který Dračímu doupěti nerozuměl, protože ho nehraje a smál se taky. Tak jsme šli spát. Druhý den se David zeptal: "Jak je možné, že je zase k obědu svíčková?" No jo, to nás v zápalu boje nenapadlo. A že paní učitelka opět řekla, že se poprvé nebude plužit... "Jak dlouho trvá, než se dohrají všechny úrovně z celých pravidel Dračáku?" David nějak nechápal, "vždyť ty pravidla jsem kupoval těsně před kursem..." Pokrčili jsme rameny a šli jsme spát. Druhý den nebylo co hrát. Zdálo se, že jsme už prošli všechny jeskyně, které Pán jeskyně nakreslil. "Ale jak je to možné?" zeptal se opět David. "Jak dlouho vůbec jsme tady v horách? Pamatujete taky tu... lavinu?" Všichni jsme byli trochu zmatení. Ale nějak se nám nechtělo přemýšlet, tak jsme šli opět spát. Druhý den byla k obědu svíčková. "Nemáme ji nějak moc často?" zeptal se David, "zá se, že od té laviny jsme zajatí v nějakém časovém kruhu... "Ále, nekecej, kecálku."