Chtíč

Charlie jsi byla jistá,že svoji práci začíná nesnášet a ranní kocovina ten pocit jen podpořila..z toho ostrého vzduchu se jí chtělo zvracet...zima byla vtíravá jako štěnice..stejně jako každý listopad v tomhle bohem zapomenutém kraji.
Ten rok co přišel poprvé,byl zrovna tím rokem který chceš dostat z hlavy pryč a to za každou cenu...za cenu toho že přijdeš o všechno co dělá lidi lidmy a protože člověk se stává tím, na co myslí, co prožívá, jaké jsou obsahy jeho uvědomění a čemu věnuje většinu svého času....netušila,že i ona má tu moc .
Když přišla k jeho domu se svazkem pošty,neveděla jak moc bude litovat toho že si vlasy nemyla snad týden a že pracovní uniforma je tak odporně modrá .
Jacob otevřel až na třetí zazvonění,ale když ho spatřila bylo to už zapomenuto.Vůně která ho předcházela byla jako čerstvě povlečená postel v které by si nechala ráda vyšukat mozek z hlavy,vůně jemného mýdla které roztírá v jejich bocích a nejintimnějších záhybech ,vůně při které zvlhne i stará bába.
Byla si vědoma že tohle chce cítit až do smrti,ale přitom nechápala kde se tu vzal.
Pošta chodila na tuhle adresu den co den a tak Charlie zažívala tyhle pocity a touhy až příliš často...příliš..
Její posedlost byla až děsivá...
Byla děsivá tak,že když mu svlékala tričko Jacob už jen tak chropěl,jeho dokonalý obličej byl všude jen ne tam kde obvykle bývá...pokoj voněl sladce krvi skoro stejně jako jeho parfém.
Zem nebyla ještě úplně zmrzlá a když jeho tělo dopadlo ...pocítila to mrazivé objetí....objetí jehož se nikdy nedočkala a které od toho dne přicházelo vždy i se všemi nenaplněnými touhy....Jacobovi už jen scházelo to čaro co jí ovládlo...