Triton 1

TRITON

 

Prolog

Začalo to knihou, kterou přivezl dceři otec z Řecka. Nesla jméno "Archaía mousikí" a nutno dodat, že na jejím názvu nebylo nic tragického.

Je třeba představit i čtenářku. Rodiče žijící za železnou oponou, jí dali jméno Danica. Tmavé vlasy měla střižené na kluka a její hnědé oči měly jiskru. Dejme tomu, že víc než sousedku z ulice, připomínala svého otce přistěhovalce. Knihu si tedy uměla hravě přeložit. Nešlo však o jedinou nevšední schopnost této nevšední dívky. Obdařena byla i hudebním sluchem, což vedlo její rodiče k tomu, aby jí dali na piano. Úctyhodné v jejím věku? Možná, jenže nikdo z vrstevníků to neocenil. Záviděli jí? Inu, nabízelo se to. Otec totiž i za totality vycestovat do zahraničí. Samozřejmě, že jí to mrzelo. Zoufalá však byla hlavně z toho důvodu, že nad ní přebírala kontrolu ta prokletá epilepsie. Buď jak buď, alfou a omegou toho to příběhu byla především ta záhadná kniha.

1987

Danica se vrátila ze školy s pochmurnou náladou. Osmý ročník byl pro ni ročníkem závěrečným. To však nebyl důvod jejího smutnění. Vrstevníci nezmoudřeli, jak jí ujišťoval otec. Ba co víc. Chovali se k ní ještě daleko hůř, než kdykoliv předtím. Toho dne se jí dokonce vyptávali, kdy jim zase zatancuje. Naráželi tím samozřejmě na její nemoc. Bylo to od nich kruté? Danica se raději věnovala knize. Vypadala sice tuctově, pravdaže pro ni tuctová rozhodně nebyla. S její pomocí totiž unikala od strastí. Co se v ní skrývalo? Na první pohled nic závadného. Zběžně prolistovala třetinu postarožní bichle, aby zjistila, čím se vlastně zabývá. 

Měla tu čest se starobylými hudebními nástroji, jako forminx, syrinx, salpinx a v neposlední řadě i prabábu moderní kytary, která se však se všemi zmíněnými x nerýmovala. 

Druhá třetina byla obestřena jakousi nadčasovostí a věnovala se vývoji hudby jako takové. Danica kupříkladu zjistila, že cimbál, který byl v jejím okolí oblíbený, znali již ve starém Babylónu! Věky míjely, nástroje se vyvíjely, zatímco bardi hráli na loutny v krčmách a v chrámech se rozléhaly chorály. Nabízela se otázka, jak byla ta kniha stará? Století? Tisíciletí?

Za to závěr budil dojem praktičnosti. Všude samé tóny, tempa, tabulatury, akordy ...

Nechyběly v ní ani obrázky. Danica si z nich odnesla poselství o tom, že každá temná doba jednou pomine, jednoduše upadne v zapomnění, stejně jak ty dávno zapomenuté nástroje. 

Pilně obracela stránky, načež narazila na neznámý pojem "Tritonus". 

Nacházel se až u konce v sekci doplňkové, přičemž byl doplněn o jakési podivné "w". Danica se z textu dozvěděla, že Tritón je hudební interval o třech tónech, co zní podle textu značně nelibozvučně, tajuplně, možná i zlověstně.

Říkáte si, z jakého důvodu by měla ona snůška termínu osmačku zajímat? Zaujal jí totiž poslední odstavec totiž sliboval, že pokud se bude hráč řídit rituálními pravidly, dojde k jeho očištění. Co si pod tím měla představit? Nepředstavila nic menšího, než splněná přání! Ledaskdo by jí měl za naivní káču. Jenže jí to za zkoušku stálo. Kniha si podmínila úspěch tím, že hráč musí zahrát předepsanou melodii během "néa selíni", neboť ta jediná je ideální k očištění. Paprsky jsou prý na obtíž. K údivu bylo I to, že se noty vtěsnaly do současné stupnice. Mimoto našla i dobu trvání a za ním číslo 10. Šlo o sekundy? Minuty? Roky? Ať tak či onak, Danica hlavně dumala na významem slov "néa selíni". Néa přeložila jako nový. A Selíni? Rozhodla, že se zeptá otce. 

,,Tati, co znamená selíni?” zajímala se.

,,Selíno povídáš?“ zamyslel se, načež zamrkal na papír.

,,To je staré slovo. Dost možná i Dórské. Znamená to Měsíc.“

Dcera se zklamaně zamračila. ,,Neříká se Fengári?“ 

Otec zavrtěl hlavou, zběžně si stránku projel a pochopil to z kontextu. ,,Říká má Nico,“ tak jí oslovoval. ,,Toto však značí novoluní. Opak úplňku. Rozumíš?“ 

Dcera souhlasně přikývla. ,,Děkuji ti. Kdy se ho dočkáme?“ 

,,Mrkni do kalendáře,“ mrkl na ni i on. Znělo mu to jako nevinná zábava. Dcera dala na jeho rady. U data 23.9. objevila zčernalou kružnici. Zbývalo jí ještě moře času.

 

→ synéchisi →