Triton 9

14.5.

Cynik by nazval stávající středu zvráceným odrazem středy minulé. Ovšem byla vůbec středa? Danica si nebyla jistá ani tím, jestli sní nebo bdí. Věděla jen to, že v noci nemohla usnout. Po zdánlivém procitnutí se prohlédla v zrcadle a vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že je poloviční Řekyně. Tak moc bledá byla. Po domě plula jako éterický přízrak, jakoby tam ani nebyla. Tu se odvážila vyjít na verandu, ale popadl ji tísnivý pocit. Na první dobrou jí napadlo, že se svět snad smršťuje. Klamaly jí oči? Rozhodla se vyzkoušet i ostatní smysly. Zdálo se, že slyší. Znělo to však poněkud bublavě. Co hmat? Sebestřednost musela jít stranou.

Namířila si to rovnou za dětmi. Už byly vzhůru. Nejdřív pohladila prvorozeného a měla dojem, že má horečku. Vyvedl jí z omylu. ,,Studíš maminko!“

Chtěla vzít do náruče i Katy. Jenže když se k ní jen naklonila, dcerka se rozplakala.

,,To je zlý sen,“ řekla tiše Danica, už neslyšela ani bublání a tu jí došlo, že v tom místnosti osiřela. Náhle se octla v prázdné krychli, kde zavětřila plíseň. Mohl za to on? Zhola nic se před ní zjevil. Čekala ho. Jenže nepočítala s tím, že bude klečet ve vodě.

,,Co chceš?“ vyjekla. Neodpověděl jí. Nebo neodpověděli? Najednou byli dva! Hladina se zase o něco zvedla. Raději tedy mlčela. Ovšem to jí nebylo nic platné. Neznámý tu byl třikrát, čtyřikrát, pětkrát, hladina zatím stoupala, ona měla noční košili a když se přece jen chtěla hnout, nedařilo se jí to. Obklopoval jí stejně jak ta voda a všechno co bylo pod hladinou, zamrzlo, třebaže byla v tekutém skupenství. Zanedlouho jich bylo šest, sedm, osm, voda se nevyhnutelně zvedala a kousek po kousku jí hlodala osobnost.

O morbidnější demonstraci Archimédova zákona jaktěživ neslyšela. Kolik mohli vážit? Nic nedávalo smysl. Vůbec nic. Tíseň jí trýznila víc, než kdykoliv předtím. Nechápala, jak se mohlo všechno tak pokazit. Když na scénu vstoupil devátý, hladina jí sahala až po krk. Danica se topila sama v sobě a dobře věděla, že až jich bude deset, utone ...

,,Ježíši ty si zpocená!“ vytral jí z deliria manžel, sotva se vrátil ze zápasu.

Zhrozil se z toho, jak jeho žena pozoruje vlastní děti prázdným pohledem, jak je bledá a rozcuchaná. ,,To jsem se chtěl pochlubit výhrou v prodloužení,” sdělil jí nerelevantní informaci. Tentokrát mu nic nevyčítala. Vrhla se mu do náruče. Mokrý byl i on.

,,Prodloužení. Prodloužení,” opakovala bůh ví proč.

,,To bude dobrý drahá,” konejšil jí, zatímco hladil její vlhké vlasy.

,,Co zajet někam na dovolenou? Jako před svatbou? Pamatuješ? Tam jistě přijdeš na jiné myšlenky,”

Danica se až nelidsky třásla. Manžel nevěděl, jestli jde o souhlas.

,, Co ty na to mé štěstí?“ nenechal se odbít.

V reakci na to se od něj odlepila a třikrát přikývla. ,,A kam?” zajímala se o detail.

Manžel se poškrábal na bradě. ,,A co třeba Řecko?“

Pojednou se její tvář opět zbarvila. ,,Oki,” souhlasila a byla upřímně ráda, že ho má.

→ synéchisi →