Krabice

 

      Přišla domů z práce, unaveně si sedla na gauč a chtěla odpočívat.

      Ale vzpoměla si, že už doma nemá ani kousek chleba, bude muset

      jít ještě nakoupit. Vzala tašku, peněženku dala do kapsy a vyšla z domu.

      Naštěstí supermarket byl jen o tři ulice dál a tak nemusela spěchat.

      Šla pomalu špatně osvětlenou ulicí, nikde nikdo, bylo už pozdě večer.

      Najednou naproti sobě uviděla něco stát na chodníku.

      Neviděla v přítmí dobře, nepoznala, co to je.

      Nebyl to člověk. Bylo to asi přes metr vysoké.

      Najednou se to pohnulo. Ztuhla hrůzou. Na chvilku.

      Popošla a pak si úlevou vydechla.

      Byla to velká prázdná krabice, která se ve větru nepatrně posunula.

      Kde se tam vzala ? Rozhlédla se, nikoho neviděla.

      Obešla krabici a pokračovala v cestě do obchodu.

      Když se za půl hodiny vracela, krabice už tam nebyla.

      Došla domů, odemkla vchodové dveře a vešla dovnitř.

      Pár minut poté někdo zvoní u dveří. Jde otevřít.

      Nezvoní teď u vás někdo ?

      Neotvírejte.

      Za dveřmi stojí krabice.

      Ano, je to ta krabice.

      Už není prázdná.