Probudila se v noci, chtělo se jí na záchod. Ani nerozsvítila a šla přes kuchyň
do koupelny. Na zpáteční cestě ztrnula, uviděla ve tmě zhroucenou postavu
sedící u kuchyňského stolu. Přišla pomalu blíž a podívala se, kdo to je.
Matka! A je mrtvá! Hrůzou nedýchala. Co se to stalo, co se to děje?
Kde se tu vzala a kdo ji zabil? Dveře bytu byly zamčené a matka od nich
klíč neměla. Co má dělat? Zavolá policii! Ne! To není možné!
Najednou ucítila něco na svých rukách. Krev! Zabila matku? Zabila matku!
Panebože, zavřou ji za vraždu!
Nemohla si na nic vzpomenout. Jak to? Co by asi tak řekla u výslechu?
"Na nic se nepamatuji. Ona tam už seděla"...
Dobře, tak ne, ale co teď? Musí někam uklidit tělo a odvézt ho z bytu.
Ale to půjde dost těžko. Nejdřív se musí uklidnit a pak půjde do postele,
ráno se uvidí co a jak.
Probudilo ji bušení a zvonění u dveří. To je určitě policie, neotevře!
Sakra, nemůže z bytu, skončí ve vězení! Ne. Nikdy.
Ve skřini měla schovanou pistoli, vzala ji, chvíli na ni hleděla, pak si ji
přiložila ke spánku a stiskla spoušť.
Když ji policie našla, případ uzavřela jako sebevraždu. Motiv neznámý.
V bytě nikdo jiný nebyl. Ani matka.
Byl to jen sen. Strašlivý sen.
A z toho plyne poučení,
(měl jsem vždycky pravdu)
že bez důkazů přesvědčení
může tě stát hlavu:-)
24.02.2024 14:10:36 | Žluťák