Soused I

Kapitola I

"Dnes další hádka." Zahlásil Pavel Markétě po příchodu domů. "Opět Jíra ?" Otázala se. "Co myslíš? Víš, že nejsem konfliktní typ, ale s tímhle individuem to zkrátka jinak nejde, schválně ty situace vyvolává a se pak kochá tím, že zas někoho vytočil! " "A co si vzal do hlavy dnes?" Opáčila Markéta. "Tak pro změnu mu nyní vadí, že jsme přestali zalévat náš trávník a přes plot k němu údajně migrují slimáci od nás, protože on má zahradu vzorně zalévanou a oni vyhledávají vlhčí vegetaci. Prý je to z naší strany promyšlený krok, jak ho opět nějak poškodit." "To je přece absurdní." Namítla mu. "Jistě, ale vysvětluj to paranoidnímu dědkovi před důchodem, který už nyní vymýšlí, čím se bude bavit, až nastoupí do penze, to se teprve budeme mít na co těšit. Jo, abych nezapomněl, když jsem vstupoval do domu, ještě na mě vyštěkl, že nám postříká jabloně Rondupem. Prý to zvládne hadicí přes plot, až padne tma." Markéta zčervenala zlostí. "Nananaše jabloně?" Vykoktala nevěřícně. "Myslím, že si to nedovolí, to už by bylo přes čáru." Snažil se ji uklidnit Pavel. " To si piš, že přes čáru, ale už jen že něco tak odporného vysloví v souvislosti s naším sadem a mými milovanými jabloněmi, to mi vzalo dech."

"Pavle, stupňuje se to každým dnem, musíme ho nějak zastavit, stůj co stůj, jinak to zajde příliš daleko a to já rozhodně nechci." "Jistě, ale to se snažíme už několik let a situace je čím dál horší. Mám pocit, že z nás tím cíleně vysává energii. Po každém konfliktu, který vyvolá, očividně pookřeje a divila by ses, s jakou na svůj věk překypující vitalitou, pak odchází do té své pastoušky." "Ano, máš pravdu." Odvětila. "Až teď, jak to říkáš, si to uvědomuji. Snad pokaždé, když jsem se s ním chytla, tak jsem ho pak viděla přes plot, jak křepčí na zahradě, kolem těch svých záhonů až do pozdního večera jako mladík." Na chvíli se odmlčela, zhluboka se nadechla a pokračovala. " Vyzkoušeli jsme snad všechny legální způsoby jak ho zastavit. Napadá mě už jen, co se poradit s tetou Vilmou?"

Stará Vilma žila až na samém horním konci vesnice přímo na hranici lesa v malém domku s udržovanou zahradou obehnanou hustým habrovým plotem. Do obce zavítala zřídkakdy a většina stávajících obyvatel stařenu ani neznala. Všichni její vrstevníci byli už léta v pánu a nikdo z lidí, co jí jen trochu znali, netušil, na kolik jí táhne. Přesto jí někdo občas přišel navštívit s prosbou o radu, nebo s různými zdravotními neduhy a jen zřídkakdy odcházel s nepořízenou. Markéta byla její jediná příbuzná v širokém okolí. Vilma byla její praprateta. Obvykle k ní zavítala jen výjimečně na kus řeči, nebo když se potýkala s nějakou nemocí, tak Vilma měla vždy po ruce vhodné byliny, které dokázaly rychle pomoci. Když oznámila Pavlovi svůj záměr, poradit se s ní, zatvářil se skepticky a odcházeje do koupelny dát si večerní sprchu jen prohodil. "Dělej, jak myslíš, tady je každá rada drahá, ale čím ti může pomoct stará ženská?"

 Vilmě se vypravila hned nazítří ráno. Byla sobota, což se jí zrovna náramně hodilo, aby měla čas si se svoji příbuznou v klidu pohovořit. Zastihla ji na zahradě, jak rumpálem vytahuje vodu ze studny. Stařena k ní byla otočena zády a ještě než ji stačila pozdravit, ta jen pokynula dozadu rukou na přivítanou, což Markétu udivilo, protože do zahrady vstoupila zcela neslyšně. Až když odložila džber s vodou, teprve poté se k ní otočila a na asketické až přísně tváři vykouzlila přátelský úsměv. Markéta k ní popoběhla a vřele se s Vilmou objala. Ze stařeny byla intenzívně cítil šalvěj a vyzařoval z ní vznešený klid. Nabídla jí místo k sezení na lavičce pod starou vrbou hned vedle studny a nabrala na přivítanou hrnek vody z právě vytaženého džberu. Markéta vděčně přijala místo a plnými doušky hrnek vyprázdnila. Překvapilo ji, jak chutná a osvěžující může být voda z obyčejné venkovské studny. Když se posadily, zeptala se jí Vilma, jak se jim s Pavlem daří a šibalsky přitom mrkla. Markéta se nemohla ubránit dojmu, že praprateta přinejmenším tuší, s čím se s manželem potýkají, přesto jí ve stručnosti vylíčila trable, jaké zažívají dlouhodobě se svým sousedem a že vzájemné spory začínají nebezpečně gradovat. Stařena byla stručná. "Vidím, že je to vážné, nemá smysl řešení odkládat. Zítra je neděle, to obvykle nemám naplánovaný žádný program, kromě odpočinku který, jak sama vidíš, ve svém věku potřebuji víc, než kdy dříve, ale tohle je nyní přednější. Pokud souhlasíš, stavím se zítra u Vás na sedmou hodinu večerní a promluvím s vaším sousedem. Pokud bude rozumný, ještě se toho večera vrátím domů, v opačném případě se zdržím do rána. Pokud zůstanu, necháte mě o samotě pracovat a nejlepší bude, když si toho večera půjdete lehnout dřív." Rozloučila se s Markétou a pomalým rozvážným krokem odkráčela do nitra zahrady. Markéta ještě zaslechla, jak si pro sebe pod vousy prohodila "Bude to pro Vás i bezpečnější." 

Příliš celému rozhovoru nerozuměla a kdyby Vilmu dobře neznala, podezírala by ji, že mluví do větru a slibuje modré z nebe. Povídaly se o ní různé věci a také lidé za ní mnohdy přicházeli s roztodivnými požadavky, ale co bylo jisté, pro každého kdo ji znal, že stará Vilma nikdy nemluví planě a vždy drží slovo!

**pokračování příště**