Soused II

Kapitola II

Když se následujícího dne přiblížil večer, pohlédla Markéta nervózně na hodinky, které ukazovaly třičtvrtě na sedm. Pavel jen zakroutil nedůvěřivě hlavou a pronesl. "Celé se mi to nezdá, sice tvojí prapratetu osobně neznám, ale s Jírou nehne, tím jsem si jistý, dokonce mám obavy, pokud sním bude mluvit sama, aby jí neublížil, znáš ho přece. Ten je schopen napadnout i ženu, pokud ho něčím naštve." "Ano, vážně ji neznáš, jinak bys takhle nemluvil. Vilma má u lidí respekt a autoritu, o ni se bát nemusíme, ale jestli ho přivede k rozumu, tím si ani u ní nejsem jistá. Jen aby to pak nebylo ještě horší, to už bychom se museli obrátit na policii."

Jak tak spolu rozmlouvali, náhle vrzla branka a na dvůr vstoupila vysoká, vyzáblá stařena oděná v černých šatech s šátkem stejné barvy uvázaným přes hlavu. Během přivítání ji Markéta chvatně seznámila s Pavlem, toho překvapil pronikavý pohled jejích očí a silný stisk ruky.

Poté, co měli vítací ceremonii za sebou, vykročila Vilma dvorkem směrem k zahradě. Po několika metrech zastavila a oba měli dojem, že se jí roztáhlo chřípí nosu, Nejdříve větřila z leva, ale jen krátce, pak stočila hlavu doprava, nasávala večerní vzduch a trvalo hodnou chvilku, než se jich zeptala. " On s Vámi sousedí z pravé strany, jestli se nepletu." "Ano teti." Odvětila pohotově Markétka. Stařena jen pokývala hlavou a nyní přišla zvláštní změna. Lehce se naklonila dopředu, mírně stáhla hlavu mezi ramena a vykročila vpřed pružným a svižným krokem, který se zcela odlišoval od předchozí téměř šouravé chůze. Zůstali na ní civět zezadu, jak mizí pohybem šelmy úzkou pěšinou do jejich rozlehlého sadu.

Jakmile se Vilma ocitla v sadu, rychle se zorientovala, která část hraničí se zahradou Jíry. Pomalu se přiblížila k nízkému plaňkovému plotu a zahleděla se přes něj k jakýmsi záhonům, mezi nimiž se čile pohyboval postarší muž.

Netrvalo dlouho a všiml si jí. "Co čumíš bábo!" Vyštěkl na ni. "Umíš hezky přivítat starou ženu, která za tebou přišla v dobrém, jen co je pravda." Odvětila mu. "Prosím? Já jsem snad špatně slyšel, ty megero" Rozohnil se. Vzápětí se ohnul pro opodál válející se polínko a jen, co ho uchopil, mrštil jím vší silou přímo proti Vilmě. Jaké však bylo jeho překvapení, když stará žena udělala na poslední chvíli úkrok stranou a poleno ještě za letu chytla do pravé ruky. Zůstal na ni civět s otevřenými ústy neschopen další reakce, avšak hlavou mu na kratičký okamžik probleskla dosud nevídaná a troufalá myšlenka, zda to čistě náhodou právě nepřehnal. Rychle ji však zahnal! Vilma mu zpříma hleděla do očí, zatímco on překvapen její hbitostí stále nebyl schopen slova. Nyní však stařena roztáhla ústa do širokého úsměvu. Jíra však viděl jen temný a hluboký otvor zející v jejím obličeji, který zcela pohltil jeho pozornost a vtahoval ho důkladně a naprosto neodbytně s celým jeho vědomím dovnitř. Stále neschopen jakéhokoliv pohybu zachvátila ho silná ataka intenzivní klaustrofobie, jakou dosud nezažil. Až příliš zřetelně cítil silný tlak na hrudi, jakoby ho zasypaného pod zemí tížily tuny zeminy a nedaly mu možnost se nadechnout.  Dostavil se pocit dušení a  jeho tělo polil studený pot. Náhle však Vilma ústa zavřela a místo předchozího úsměvu viděl ve tváři jen strohý a nelítostný výraz, v němž nebyla špetka soucitu. Teprve nyní se mu podařilo zalapat po dechu.

Jakmile se jen trochu vzpamatoval, rozhlédl se a úprkem se běžel schovat do svého opodál stojícího domku. Od lesa se nečekaně zatáhlo a kdesi v dáli táhle zahřmělo, navzdory tomu, že byl dosud teplý srpnový večer, zadul od západu studený vítr. Jíra vyděšen k smrti, ještě nebyl ani u stavení, když si vzpomněl na svoji věrnou Astu, fenku německého ovčáka a snažil se ji přivolat, ta však jen žalostně zavyla a s o casem staženým mezi nohama pádila se schovat do svého kotce, odkud už se ani za nic nehla. Marně nani volal, aby šla společně s ním do domu. Do stavení se mu nevcházelo lehce a pro jistotu ještě stačil zamknout na dva západy, jakoby tušil, že ho uvnitř nečeká nic dobrého, ale venku se již zůstat neodvážil ani za nic. 

**pokračování příště**