Karikovo strašidlo

Karikovo strašidlo

Přes Žilinu to celkem šlo. A teď se zdá, že ani pod Strečnem to nebude dnes drhnout. Tak tam zasunu další cédéčko – podzimem obarvené kopce kolem Váhu chtějí Vivaldiho nebo Telemanna.

Tentokrát cesta ubíhá hezky. Nolčovo, je čas na cigaretu. Odstavuji auto na autobusové zastávce nad tratí kolem kralovanské přehrady. Některé zvyky se mají udržovat. Na vodě se houpají kachny a labutě.

Mám rád tuto občasnou cestu na východ, i s obvyklými zastávkami. Dneska jedu svižně, na Krajince si dám jen kafe. Na jídlo je fakt ještě brzy.

Xxx

Aha, už to začíná. Ružomberok má zase nevyladěné semafory. Auta se štosují už před vjezdem do města. Popojíždíme krokem. Po levé straně teče řeka, nad ní staré fabriky Rybárpole. Vždycky se koukám, jak poporostly stromečky na zborcených střechách. Jedna břízka je obzvlášť statečná. Už několik let visí na jejím prohnutém kmínku masivní řetěz.

Je pozdní odpoledne, slunko klesá níž. Zrcátka auta oslepivě planou, stíny se groteskně prodlužují. Pořád se suneme pomalu podél nábřeží. Protější břeh tu tvoří nízký zatravněný jazyk, ústí tu šikmo nějaká strouha. A zase stojíme. U vody na druhé straně někdo je. Rybář.

Popojíždím o jedno auto a zase na brzdy. Rybář je jakýsi divný. Koutkem oka registruji robustní postavu. Na hlavě asi kapuce, nízké světlo maže detaily, figura je jen celá černá. Ruce a prsty se propojují se svými stíny a jsou groteskně protáhlé. Nemá žádný prut. On snad leze do vody.

Znovu se auta kousek hnou. Koukám, co ten chlap provádí. Pod kapucí úplná tma, obličej není vidět. Jde vážně do vody. Sestoupil z nízkého břehu a už brodí skoro po kolena. Zvedá hlavu a kouká na nás. Kouká na mě? Všiml si, že se na něj dívám? Ruce a prsty má v tom světle strašně dlouhé, jak se stíny kladou na vodu. Sakra, proč nejedeme. On se brodí fakt sem.

Je mi najednou divně nepříjemné, že se dívá. Zrychlil, vodu má skoro do pasu. A teď zvedá jaksi ruce a zase kouká na mě. Raději otáčím hlavu a pak se dokonce sehnu k volantu. Cosi zachrastí, jako hrst písku hozená větrem na auto.

V té chvíli se auta pohnou. Honem pryč, nutím se neotáčet hlavu a dívat se před sebe. Nechci vidět, jak blízko ta divná postava je. Hlavně, že už to jede.

Xxx

V Prešově hodím tašku na internát a vyrážím do města na večeři. Lak auta na levé straně se mi zdá nějaký poďobaný. Nevím, jestli to tak bylo, služebním jezdím jen občas.

Cestou zpět zaskočím do Vinylu na jedno před spaním. Točí tu Bakaláře a Pražačku. Hm, ještě si dojdu do večerky pro černej Šariš. Obchůdek přes ulici proti internátu je tu už desítky let. A vždycky se před ním motá pár ztracených existencí. Vylezl jsem z obchodu, v ruce plechovku piva a láhev minerálky. Z hloučku se ke mně šine umolousaný stařík a kouká dychtivě. Rovnou mu vrazím do ruky to pivo, drobné mi žádné nezbyly. Chvilku mlčí, naprázdno přežvykuje. A najednou zahučí

„Tam gde tečie Torysa dnes v noci utopí sa.“

Raději mizím, ostatní ze skupinky se o nás začali zajímat.

Xxx

Před spaním ještě tajně na balkonku dávám jednu cigaretu. Na internátě se nesmí kouřit, ale tady snad čidlo nebude. Náměstíčko před internátem je v bílém studeném světle výbojek pusté, jen u večerky ještě zůstává skupinka bezdomovců. A hele, nastal nějaký pohyb. Překvapivě rychle se skupinka rozchází. Že by přijížděli policajti?

Ne, nejede nic. Ale z tmavého průchodu do vnitrobloku se pomalu houpavým krokem šine jakási postava. Velká figura celá v černém, na hlavě asi kapuce. Zdá se, že má podivně dlouhé ruce a prsty jako mrkve. Jako upír Nosferatu v tom starém filmu.

Nějak se mi nechce cigaretu dokouřit. Zavírám balkonové dveře. Venku je pusto. Studené světlo hází stíny až do pokoje.

Xxx

Ráno musím vyklidit pokoj. Cestou do kavárny vezmu tašku do auta. Na parkovišti je jakýsi rozruch. Postává tu skupinka studentů, rozblikaná sanitka a policejní auto. Další studenti se vracejí zpoza budovy.

„Tak čo sa stalo?“

„Mostek spadol, zabilo to dákeho starého houmlesa. Betony ho primačkly pod vodu a eště sa napichol na tie železné pruty.“

Jo, vím. Za internátem vedla přes Torysu betonová lávka pro pěší. Chodilo se tam dřív hodně, za vodou je stadion a hospoda. Lávka byla ale už dlouho uzavřená. Rozpadlá tak, že už se přejít nedalo. Co tam mohl v noci dělat …

Xxx

Odjíždím skoro za tmy. A asi to vezmu přes Těrchovou. Nějak se mi nelíbí představa, jak za tmy uváznu v koloně pod Strečnem. Řeka tam teče až moc blízko silnice.