Štěstí

Štěstí

Celý život jsem smolař. Občas to vypadá že se zadaří, na malinkatý okamžik vysvitne světýlko naděje, že se věci zlepší. To vše jen pro to, aby ten pád zpátky byl ještě o to bolestnější. Kupuju si losy. Všechny, jen ne ty výherní. Probírám se tím celou věčnost, než se odhodlám si nějaký koupit. Přemýšlím, který vyhraje, a který ne. Hádejte co…vyberu si vždy ten nevýherní. Všichni kolem mě už nějakou cenu vyhráli. Od auto, přes kávovar až po ubohou poukázku do drogerie. Všichni něco vyhrávají. Jen já ne. Celý život to tak mám.

Bydlím v malém pronajatém bytě. Pracuju jako pokladní v supermarketu. Na živobytí si vydělám, copak to, ale v přepychu si nežiju. Ne že bych to tedy potřeboval. Já jsem zvyklý si vystačit s málem. Ale víte co, nějaké peníze na víc by se hodily. Ale jak říkám, nestěžuju si, jsem skromný člověk. Jen tiše závidím lidem, kteří v životě měli více štětí než já.

Když mluvím o štěstí, myslím tím tak trochu i smůlu. Celou moji povinnou školní docházku jsem byl přezdívaný Smolař Sam. Nevím, kdy to začalo. Možná už hned v první třídě. Smůla se mi odjakživa lepila na paty. Když někdo upadl s talířem v ruce ve školní jídelně, vždy jsem to byl já. Když někdo zakopl jako jediný o patník venku…byl jsem to já. Když někomu letící pták udělal krásné hovínko na bundu, byl jsem to já. Kdo dostal míčem do hlavy při fotbale? Já. Kdo jako jediný zapomněl na domácí úkol? Já. Kdo si jako jediný nevytáhl ze školní tomboly výherní lístek? Já. Bylo to udělané tak, aby každé pitomé děcko vyhrálo! Výherních lístků ku nevýherním tam bylo 100:5. Já byl ten jediný šťastlivec, který nevyhrál nic. Smůla, smůla, smůla.

Zvykl jsem si. Tak jsem si vystačil s málem. Do toho mála se počítal i můj malý pejsek. Chození na procházky s ním mi udělaly velkou radost a na svoji smůlu jsem už tolik nemyslel. Ano, stávalo se, že se mi smůla vysmívala i venku se psem, třeba když občas šlápnu do hovínka od nějakého jiného pejska, ale to jsou maličkosti. Procházky mi jinak dělají velkou radost.

Jednou, když jsem takhle šel venčit Jeffa, tak se jmenuje můj pejsek, tak jsem na chodníku zahlédl něco lesklého. Byl jsem od toho předmětu ještě trochu dál, tak jsem tomu nevěnoval moc pozornosti. Když Jeff vykonal svoji potřebu a štrádoval si to dál, naštěstí šel přímo k tomu blyštícímu se předmětu. Čím víc jsem se k tomu přibližoval, tím jasnější obrysy předmět získával. Rozhlédl jsem se okolo, zda mě nikdo nevidí. Nikde nikdo nebyl. Shýbl jsem se pro předmět a dal si ho nenápadně do kapsy. Mířili jsme s Jeffem domů.

Doma jsem si předmět pečlivě prohlížel. Hodinkám jsem moc nerozuměl. Nikdy jsem nebyl fajnšmekr. Já nosil normální takový ošuntělý. Ale tyhle byly opravdu parádní. To poznalo i mé laické oko. Nevím, jakou měli cenu, ale drahé byly určitě. Neudělaly mi ani tak radost hodinky, jako spíš pocit, že se mi stalo něco pěkného. Však hodinky nejsou špatné, ne? Našel jsem je já. Měl jsem štěstí. To já jsem měl štěstí. Ten, kdo je ztratil, měl smůlu. Já jsem ji tentokrát neměl. Juchů.

Několikrát jsem si říkal, že s losy skončím. Nemá to cenu, když nikdy nic nevyhraju. Ale na druhou stranu jsem včera přeci našel ty hodinky. Co když jsem překonal svoji kletbu a teď budu mít zase jenom štěstí? Karta se otočila. Rub a líc. Štěstí a neštěstí. Čtyřicet tři let jsem měl smůlu. Je čas mít dalších čtyřicet tři let štěstí. Po práci jsem si šel koupit losy. Nabral jsem si jich hned deset. Musel jsem trochu zvýšit šance na výhru.

Z trafiky jsem skoro utíkal domů. Snažil jsem se krotit své nadšení a vzrušení. Nechtěl jsem být potom zase zklamán, že to nevyšlo. Ale naděje umírá poslední, ne? Sedl jsem si v kuchyni ke stolu. Vyhrabal jsem z kabátu desetikorunu, a ještě v oblečení jsem začal seškrabovat čísla. Jeff seděl pod stolem a díval se na mě. Viděl jsem na něm, že mi to taky přeje.

Celou noc jsem nemohl spát. Byl jsem v naprosté extázi. Adrenalin mi rozevíral žíly. Srdce bušilo. Všechny losy byly výherní. Několikrát jsem to zkontroloval. Několikrát. Několikrát, několikrát, a ještě jednou několikrát.

Peníze byly na účtu. Nevěděl jsem, co s tím budu dělat. Začnu asi zlehka. Nějaké pěkné oblečení, mobil, možná auto, dobrůtky pro pejska, hračky…Nevím, co s tím budu dělat. Možná vložit do banky? Investovat? Nasrat, celý život jsem měl smůlu, tak teď si budu užívat. Jo, přesně tak. Užiju si to do poslední koruny. Do poslední koruny.

Dnes zemřel Jeff. Srazilo ho auto. Ani se neobtěžovalo zastavit. Nevím, jak se to stalo. Ze zahrady ještě nikdy neutekl. Natož aby běžel přes silnici. Byl moc dobře vychovaný. Nevím, co ho to popadlo. Jsem zdrcený a nevím, co budu dělat.

Vykradli mi auto. Nové auto, které jsem si koupil z výhry. Nechal jsem ho chvilku stát před poštou. Když jsem přišel, okénko bylo rozbité a celé auto vybrakované. Musím ještě zkontrolovat, co vše mi bylo ukradeno. Ani policisté nechápali, proč nezvonil alarm u auta, prý byl aktivní. A zloděje prý asi nechytí. Kamera u pošty byla zrovna mimo provoz. Tož asi tak k mému štěstí.

Dnes mi není moc dobře, ale přemohl jsme se a chci pokračovat ve svém deníku. Deník mě ještě trochu udržuje při smyslech. Nejsem blázen, ale asi začínám bláznit. Zdravý rozum mě pomalu, ale jistě opouští. Cítím to. Bolí mě hlava. Nebudu psát moc dlouho. Zítra si jedu pro nového psa. Zjistil jsem, že bez svého psího parťáka nemohu fungovat. Už jdu spát. Ještě si skočím dolů uvařit čaj. Pak do postele a zítra pejsek. Už se těším na zítřek. Dám vám pak vědět, jak si pejskem rozumím.

 

„Bětko, viděla jsi to včera v noci?“

„Myslíš to šílené houkání a blikání v naší ulici? No samozřejmě. To se nedalo přehlédnout.“

„Co si myslíš, že se stalo?“

„Prý umřel.“

„Kdo?“

„No ten podivínskej soused.“

„Vy jste tam měli nějakého podivýna?“

„Žil tam už hrozně dlouho, jak se jen jmenoval? Měl moc pěkného psa. Chudáčka ale před pár dny srazilo auto. Ten chlap z toho byl zdrcenej.“

„A umřel jo?“

„Jo, prý spadl ze schodů a zlámal si vaz.“

„A kdo volal sanitku, však tam žil sám v tom domě, ne?“

„To nikdo neví, ale přijela pozdě, už ho nestihli zachránit.“

„Chudák, to měl teda smůlu.“

Autor papasmurfcz, 14.01.2025
Přečteno 47x
Tipy 2
Poslední tipující: Marry31, mkinka
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Pěkná povídka. A pěkně napsaná, teda až na pár pravopisných chyb. Příčestí minulé je holt v češtině problém...

14.01.2025 20:33:23 | Pavel D. F.

líbí

skočím dolů uvařit čas
:)
keby sa dal čas variť a ešte aj sterilizovať...
to by sa nám žilo
ale čaj, ten sa rýchlo vypije

14.01.2025 11:58:18 | gabenka

© 2004 - 2025 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel