Tikot v temnotě

Včera večer jsem tam toho člověka opět zahlédl. Byl docela vysoký a rychlý, byl černě zahalený a na obličeji měl nějaký šat, aby ho nikdo nepoznal. Myslím si, že už o mně ví a pokusí se mě co nejdříve zbavit, však já se jen tak dostat nenechám.

Dnes se do té temné uličky vrátím a uvidím, co dál podniknu. Ale nejdříve se musím na to připravit. Zabalím si radši s sebou nůž, schovám ho do své nohavice, aby si ho nikdo nevšiml. Raději si vezmu na hlavu hnědý klobouk, abych nebyl hned tak k rozpoznání, a až poté mohu vyrazit.

Už jsem nejspíše zde, řekl bych, ale nejsem si jist. Když se tak dívám po té uličce, nikde ani noha. To mě utvrdilo v tom, že s tím počítal a vyhnul se mi, anebo někde na mě v temném koutě čeká. Čeká, až budu co nejdál od lidí, až budu úplně sám. Když tak nad tím přemýšlím, měl bych se vrátit, protože jestli na mě čeká, tak má situaci pod kontrolou, a to já v temných koutech určitě nemám. Ulička mezi budovami, zastíněná nocí a plná prachu, není pro mě nejlepší prostředí, řekl bych. Snad na to nedoplatím a raději vyrazím na zpáteční cestu.

Ale teď myslím, že už je pozdě. Zaslechl jsem za sebou nějaký seskok, zkusím se pomalu otočit. Uff... je to jen kočka. Já jsem byl vždy poctivý detektiv, ale za tohle mě zase neplatí. Nebudu riskovat kvůli kšeftu krk, když si ani nejsem jist, že je to můj cíl. Nu což, je už čas z tohoto místa co nejrychleji zmizet, nenechám tu po sobě ani nitku.

Nevím, co mě to vůbec napadlo, kvůli pár zlatkám nasazovat krk, ale doba je těžká. Teď však zamykám dveře na zámek a jdu se vyspat, možná s případem pokročím za dne. Celou noc na mě táhlo, i když jsem byl pod dekou, třásl jsem se celý kosou. Okna byla také zajištěna, takže opravdu netuším.

Měl bych se nasnídat a vydat se na cestu. Už tam skoro jsem, a je tu i ta kočka, však nějak se nehýbe, je nejspíše mrtvá. Podivné, včera se ještě zdála zdravá a čilá jak jakákoliv jiná kočka, a dnes tu leží bez jedné známky nebo náznaku života. Škoda, mám rád kočky. Možná by to s případem mohlo mít co do činění, uvidím, jak se to vyvrcholí. Zatím jsem tu postavu neviděl. Blbé je, že se na mě může dívat odkudkoliv, protože neznám jeho pravou podobu. To mě docela znervózňuje.

Takhle by si mohl nastudovat mé techniky, to jak se chovám a jak vyšetřuji. Přece jen, je to vrah přezdívaný Myslitel. Však já si na něj dříve nebo později přijdu. Zajímalo by mě, co je zač a co má za úmysly. Ty vraždy v Londýně mu asi nestačily, nemohl v nich nejspíše naplnit jeho celý potenciál, který v sobě má. Kdybych prozkoumal průběh a detaily bývalých vražd v Londýně, mohl bych snad na něco přijít, ale teď jsem tady v této neuspokojující uličce temna.

Zajímavé je, že jsem určil jeho profil vraha jen podle kočky, protože jsem předtím neměl ani sebemenší tušení, kdo by to mohl být. Jak zajímavé... Zatím zde nevidím nějaké další stopy, které by zde postava nebo vrah zanechal. Nejspíše to bude opravdu ten vrah Myslitel, ale dokud si to nějak neověřím, tak nemohu dělat závěry.

Mohl bych se ještě jednou podívat na to tělo té kočky. Nevidím na těle žádné bodné rány nebo nějaké známky napadení, což je zvláštní k okolnostem, že ta kočka zde dnes leží bez známek života. Pravděpodobně ani neumrzla, protože byla značně vykrmená, a toulavé kočky nejsou až tak vykrmené. Mohl bych si ji vzít domů a pořádně ji prozkoumat, abych zjistil příčinu její smrti.

Ale ještě předtím bych se tu chtěl pořádně porozhlédnout. Je tu několik beden a sudů, nejspíše víno a nějaké suroviny, ale i přesto to raději prozkoumám.

Po několika minutách se mi konečně povedlo otevřít všechny bedny a sudy. Nikdo v nich nebyl, ale našel jsem v nich něco neobvyklého, velmi neobvyklého. Nemyslím si, že obvykle si lidé do beden uschovávají různé uzavřené skleněné zkumavky naplněné krví, musím jen doufat, že ne lidskou krví.

Raději zrychlím a zkumavky s krví hned vezmu, zabalím tělo kočky do ranních novin, které dám do svojí tašky, a dám se na cestu zpět domů, abych to tělo i ty zkumavky důkladněji prozkoumal. Po cestě jsem cítil pocit, jako by mě někdo sledoval, ale pokaždé, když jsem se obrátil čelem vzad, nikoho jsem vskutku nezahlédl. Tak mi zbývalo jen pokračovat dál, i když jsem věděl, že mě někdo nebo něco sleduje, snad jen ne ten vrah.

Teď jsem už opět zde, doma v mém bytě v bezpečí. Zjistil jsem, že ta kočka byla otrávena, přesněji kyanidem, a něco mi napovídá, že kočka si sama nesežene prudký jed, natož kyanid. Dále jsem zjistil, že ty zkumavky byly plné lidské krve, a teď už nepochybuji, že by to byl někdo jiný než ten vrah. Ty zkumavky má nejpravděpodobněji jako trofeje, sbírá je jako známky, však kde jeho sbírka známek končí, nemám ani tušení.


Mohl bych to dát policii, ale ta by s tím nic nenadělala, a to nebudu brát v potaz to, že by mě mohli obvinit za narušení soukromého majetku, nebo poškození cizího majetku nebo loupeže, takže v tom budu raději pokračovat sám. Stále mám ten pocit, pocit že mě neustále někdo sleduje, proto mám také zámek na hlavních dveřích a uzavřená okna se zataženými závěsy.

Tuším, že ten, kdo mě sleduje, což je nejspíše vrah, ví o tom, že jsem zjistil, že mě sleduje, a to může být pro mě velice špatná zpráva. Protože vrah může zpanikařit, že vím, že mě sleduje, nebo si může pomyslet jinou věc, a může nečekaně na mě z každého kouta kromě mého bytu zaútočit.

Po tom únavném dni jsem se rozhodl jít na kutě, si vyčistit hlavu a nabrat energii na pokračování s případem další den.

"Tik tik tik, poslední tóny tvého dechu, už se krátí čím dál více, slyším, jak ti naposledy vydechují plíce."

"Kdo to řekl?!"

"Tik tik tik, poslední tóny tvého dechu."

Nevím, co mám teď dělat, sotva zamhouřím oka, tak na mě vybíhá nebezpečí. Myslím, že je to on, přišel až ke mně domů, musel se dostat přes zamčené dveře. Co to je za zvuk? TIK! TIK! TIK! TIK! TIK! To zní jako hodinky... mohlo mě napadnout, že by se dostal i přes zámek, ale to už mi teď nepomůže...


Měl bych se ozbrojit, ještě že mám vždy pro případ nouze pod postelí obyčejnou vzduchovku. Myslím, že někoho vidím!

"Stůj! Stůj, nebo budu střílet!"

Proč asi přede mnou utíká? Kdyby mě chtěl zabít, tak by přede mnou neutíkal... to se mi nezdá... nejspíše nějaká past. Měl bych být velice opatrný, ale ta osoba stále utíká.

"Stůj!" *výstřel*

Neměl jsem na vybranou, myslím, že je to on. Proč ale tak zpanikařil, měl naspěch... zarážející je, že on na sobě žádné hodinky nemá, tak co tedy dělalo ten zvuk?! Zrychluje to! Snad to není... trhavina, nějaká výbušnina! Zrychluje to! Musím se odtud rychle dostat, už běžím, vidím východ, nevím, jestli to stihnu... BOOOOM!

"Odvezte ho co nejrychleji do nemocnice, hned!"

"Inspektore, nevíme, zda to má cenu, je na tom velice špatně..."

"Když jsem řekl, abyste ho odvezli, tak jsem se vás ptal na váš názor?"

"Ne, Inspektore, odpusťte."

"Slyšeli jste! Odvezte ho!"

"Tentokrát jsi měl štěstí, tik tik tik, poslední tóny tvého dechu, zapamatuj si tato slova, doufám, že ti nebudu scházet, nebude to dlouhá doba."

"Teď už ale opravdu vyrazte!"

"Ovšem..."

KONEC