Duše ztracená v zatracení

Opuštěná psychiatrická léčebna, děsivá budova, která stála kousek za městem Taos. Místo, kam se nikdy, nikdo nechtěl dostat. Ale tento děsivý příběh o čtyřech kamarádech se bude rozvíjet zrovna tady.
Začalo to jako jiný den. Jake, Sara, Lucas a Abby byli nejlepší kamarádi. Cestovali různě po světě, prožívali dobrodružství a zkoušeli nové věci. Nikdy se nemohli nudit. A právě tenhle den, vymysleli další skvělý plán. Jake, byl obvykle ten, kdo vymýšlel nové zajímavé plány. Nabídl ho ostatním: "Co kdybychom prozkoumali starou psychiatrickou léčebnu? "Sara, Abby a Lucas byli překvapení. "Ne, to je děsivá stará budova, plná duchů a strašidel," zvolal Lucas. Jake se zasmál a odpověděl: "To právě je to zajímavé. Chci zjistit, co se tam v té staré a opuštěné léčebně skrývá." Abby, která byla většinou opatrná, řekla: "No dobře, ale musíme být opatrní. Nechci aby se na mě nějaký duch přisál." Jake se zasmál a uklidnil Abby: "Neboj, nic se nestane. Jen prozkoumáme léčebnu a podíváme se, co se tam děje. "Sara se přidala: "A navíc, budeme tam všichni spolu. Budeme se chránit." Lucas stále nebyl přesvědčený. "Ale slyšel jsem děsivé příběhy o té léčebně. Neuděláme raději něco jiného?" Jake byl už rozhodnut: "Nene, je to skvělá možnost vyrazit do dobrodružství. Budeme opatrní, ale zajímá mě, co tam uvidíme." Zbytek skupiny se vzdal a souhlasil. "Ale musíme si vzít baterky, určitě tam bude tma." Řekla Abby a Lucas kývl. "A taky bych vzal něco na obranu, kdybychom se setkali s nějakým strašidlem," dodal. Jake se zasmál. "Chytrej nápad. Tak se připravíme a vyrazíme hned teď." Začali se připravovat. Vzali si baterky, nějaké věci pro sebeobranu a také nějaké jídlo a pití na cestu. Poté, když už byli připravení, vyrazili směrem k opuštěné léčebně. Na cestě tam, bylo všude ticho, jen zvuky hmyzu. Byl to nepříjemný pocit, protože všichni věděli, co se o té budově říká. Ale Jake, stále odvážný, povzbudil ostatní. "Všechno bude v pohodě," řekl Jake. "Jen se dobře pobavíme. Vidíte, nic děsivého nás zatím nepotkalo" zavtipkoval. Ostatní se snažili uvolnit, ale stále ještě byli napjatí. Brzy se před nimi objevila opuštěná psychiatrická léčebna. Byla zchátralá a děsivá. Jake, stále nebojácný, odvážně vstoupil dovnitř. Ostatní ho následovali. V budově bylo horko a dusno. Vzduch byl plný prachu a špíny. Jake vzal do ruky baterku a rozsvítil ji. Osvětlil temné chodby a místnosti. "Je tady opravdu zvláštní atmosféra," zašeptala Sara. I ostatní si vzali do rukou baterky, aby také pomohli osvětlit cestu. "Musíme být opatrní a držet se u sebe," varovala Abby. Procházeli těmi tmavými chodbami, šeptali si mezi sebou, a děsivé stíny se pohybovaly díky svitu jejich baterek. Znenadání, Sara zaslechla nějaký tichý šepot. "Slyšíte to?" zašeptala. Jake se zastavil a snažil se naslouchat. Zbytek skupiny ztichl. Tichý šepot, který se zdál přicházet jakoby ze všech směrů. Lucas se vylekal. "Co to je? Já říkal že tu straší!" Jake byl v pokušení se zasmát, ale ne. Snažil se držet své posměšky na uzdě. "To ne, byly to jenom nějací šváby nebo myši," řekl. Abby se otřásla, ale pořád vedle Jakea stála. "Už chci jít," řekla, ale Jake zavrtěl hlavou. "Ne ne. Tady něco zjistíme uvidíte!" Vydali se dále do chodeb, prošli několika místnostmi, každá z nich byla prázdná a plná špíny a prachu. Ale ty nejtemnější chodby byly pořád ještě vpředu. Jake se zastavil u poslední místnosti. Uvnitř bylo temno, až nekonečná temnota. "Tady by to mohlo být", zašeptal. Všichni přistoupili k Jakeovi a dívali se do té tmy. Nikdo z nich se ale neopovážil vstoupit do té místnosti. Lucas se nakonec odvážil. "Já teda nejdřív nahlídnu. Abychom věděli, čeho se bát." prohodil hrdinský. Všechny oči se na něj obrátily. Vydal se vpředu, a vstoupil do té nejtemnější místnosti léčebny. S baterkou v ruce, Lucas se opatrně plíží do těch nejhlubších temnot. Ozvěna jeho krůčků zněla jako hrom oznamující jeho přítomnost. Nejednou se ozval šepot. Zvuk to byl tichý, jako by přicházel z velké dálky. Byl chraplavý a pronikavý, jako kdyby vycházel z hrdla nějakého strašného tvora. Lucas ztuhl. Srdce mu divoce bušilo v hrudi. V očích měl výraz plný strachu, jaký ještě nikdy předtím nezažil. Pomalu se začal otáčet, ale ještě než stačil cokoliv udělat... z temnoty cosi vystoupilo. Byl to stín, temná, černá silueta. Stíny se pohybovaly, jako by tvor měl několik paží. Pak se ten stín pohnul. Jako kdyby křičel a běžel přímo na Lucase. Ten zpanikařil a utíkal zpět k ostatním. "Pryč!" zaječel Lucas, když se vrhl ven z té místnosti a běžel zpět k Jakeovi, Saře a Abby. Jake ho chytl, aby zabránil pádu. "Co se stalo? Viděl jsi něco?" "Viděl jsem stín... nějakého tvora," vydechl Lucas, lapal po dechu. "Bylo to příšerné. Musíme odsud pryč." Holky souhlasily s Lucasem a tak se všichni rozhodly že odejdou. Abby pevně stiskla kliku, jenže ta se ani nepohla. Jake si myslel, že je Abby moc slabá tak to zkusil on, jenže zbytečně, dveře byly zamčené. "Sakra! Co teď?" Zeptal se Jake a ostatní na něho zírali. "Třeba nám ten duch nechce ublížit, ale chce pomoct, četla jsem o tom." Prohlásila Sara, Lucas se zasmál. "Jak chceš pomoct duchovi?" Sara vytáhla z batohu papír a dvě tužky. Papír pomocí tužky rozdělila na čtyři části a do každé napsala Ano, Ne. Do kříže položila tužky a začla se ptát ducha na otázky. Jake: "To nebude fungo-." Ani větu nedořekl a tužky se pohnuly. Duch s partou komunikoval. Dozvěděli se, že duch je malý chlapec, který byl zde nedobrovolně zavřený. Trpěl a umíral zde v hrozných bolestech a po smrti nenašel klid, byl ztracen v zatracení. Jeho jediné přání bylo aby tato budova už nestála. Parta mu slíbila, že se pokusí jeho přání splnit. Po týdnu šla psychiatrická léčebna k zemi a chlapec našel svůj klid. Parta si slíbila, že už žádné podobné dobrodružství zažít nechtějí.