Pec nám

Pec nám

Rozpité kafe teploty neodtočené vody.
Okoralý chléb a uprostřed otisk chrupu.
Kytka ve váze bílá, jako tento den.
Linoucí se muzika z beden rádia.
Stůl a židle.
Tiskárna čekající na impuls.
Plápolající prádlo na šňůře.
Boty pod stolem.
Pootevřený šuplík čekající na úplatek.
Počítač hlučící ventilátorem.
Sekretářka s mohutným poprsím a útlým pasem.
Na zdi prezident.
Pod stolem pak já.
Ne, jsi to ty.
A to Ty, jsi já.
Kdo to tedy je, když ne Ty?
To já pro Tebe Ty.
On to být nemůže.
To ani ona.
Sypu sypký písek cukrový do kávy, zalykám se dusím.
Jsem v borovém lesíku, spíš háji.
Rozhlížím se hledám ji.
Je na konci vsi.
Oknem lezu dovnitř a ulehám.
Je poměrně tvrdá.
Po chvíli se řítí spolu se mnou k zemi.
Pec nám spadla, kdopak nám ji postaví.