Poslední chvíle sebevraha

Poslední chvíle sebevraha

Hlas – Skočil jsi, co chceš víc? Proč pláčeš?

Muž – Chci zpátky.

Hlas – Proč? Splnil sis svůj sen přec.

Muž – Byla to chyba. Chci zpátky.

Hlas – Proč jsi tedy skákal?

Muž – Chtěl jsem, myslel jsem, že budu volný...

Hlas – Jako pták?

Muž – Ano, jenže...

Hlas – Co? Co tě trápí? Letíš, tak si to užij!

Muž – Myslel jsem, bude to snadné, jenže lidé se mílí!

Hlas – A teď, když hledíš smrti do tváře, už to není jen smrt, je to i bolest, strach.

Muž – Ano.

Hlas – Ale proč? Oč je strašnější, než-li smrt jiných?

Muž – Neb teď jsem to já, kdo letí, ale už nechci!

Hlas – Nebudeš, už chvíli jen.

Muž – Co?

Hlas – Musím jít.

Muž – Proč? Zůstaň.

Hlas – Nastal tvůj čas. Potom se vrátím a nebo spíš ty přijdeš k nám.

Muž – Kam k vám?

Hlas – Gabrieli, hleď, zde je brána, zde je konec!

Nastalo ticho.
Dlouhé ticho.
Jakmile si však zvykl, daly se z něj vyčíst hlasy.
Tiché hlasy, které šeptaly:
„Vítej Gabrieli.“
„Vítej k nám.“
„Vítej v TEMNOTĚ!“