Stín minulosti 11. část

Pak mé oči pustila. A zmizela celá. Vyskočil jsem v náhlém popudu na nohy. Zničehonic jsem křížek, na konci ostřejší než lecjaká dýka, zabodl do srdce stromu. Javor zasténal, věděl jsem však, že jsem mu pomohl. Začala z něj téct tmavá tekutina, byla to všechna zloba, co v sobě měl. On byl svědkem všeho, co se tu kdy stalo a zanechalo to na něm stopy. Záplavy tmavé krve, zalily celou zahradu, řinuly se dál do všech komnat. Najednou se proud zastavil, strom se zbavil všeho zla. Pak se celým okolím ozval strašlivý řev. Křik nahánějící hrůzu, křik bolesti a vzteku. Dul silný vítr, nesl mi poselství.
Najdi třetí část.
Já ochromen hrůzou jsem cítil, že se něco blíží. Spadl jsem naznak na kořeny javoru. Panický strach mi svíral útroby. Bože můj. Země se najednou zachvěla. Velká prasklina se blíží rychlostí ke mně. Zavírám oči, zlatý kříž tisknu k srdci. Padám, letím dolů.
Probral jsem se na studené kamenné podlaze. V ústech cítím pachuť krve. Kde to proboha jsem? Je tu šero, chvilku mi trvalo, než si mé oči přivykly. Rozhlížím se kolem. Jsem v nějaké podzemní chodbě nebo co. Vše je z kamene. Hrůza mi dýchá na záda. Jsem obklopen silnými, vlhkými zdmi, jediná cesta odtud vede přímo, nemám na výběr jinou možnost. Do zdi jsou vytesány nějaké obrazy. A nějaká slova:

Přijde čas, kdy minulost se smísí s přítomností a budoucností.
Přijde čas, kdy lidé uvidí jen sami sebe a nevšimnou si okolí.
Přijde čas, kdy do zkázy lidstva bude chybět jenom krůček.

Věštba. Mráz mi prostupuje celým tělem. Mám hrůzu z toho, že ta zkáza přijde již dnes. Pomalu jdu dál. Mé kroky se dunivě ozývají. Vzduch je nabitý napětím. Do rytmu mých kročejí, slyším stékat vodu. Kapky pravidelně stékají na kamennou podlahu v depresivních intervalech. Znervózňuje mne to. Běžím za zvukem. Značně zadýchaný přibíhám k jezeru. Voda je kobaltově modrá. Na hladině se líně pohupuje rudý javorový list. Ostře kontrastuje s barvou jezera a celým okolím. Pomalu, nejistě se posunu blíže k neznámému jezeru. Vím, že ten list mi má něco říct. Pomalounku připlouvá ke mně. Nakláním se nad ním, je na něm něco kovového. Panebože poslední kousek přívěsku. Musím jej dostat, skočím pro něj do ledové vody. List se ale někam ztratil. Snažím se vyplavat, něco mne však táhne dolů. Nadechnu se a ponořím se do hlubin temného jezera...